Kolem Macochy ...

... jsem kroužila několik dní. S nadšením Jindřicha Wankela jsem chodila i proplouvala jeskyněmi a vyvracela hlavu na dně naší nejslavnější propasti...

Konečně jsem se dostala do rodného kraje hrdiny svého dětství - Kopčema. Nadšení pro Lovce mamutů a vlastně všechny Štorchovy knihy jsme se ségrou zdědily po tátovi. Spisovatel Eduard Štorch totiž našeho tátu skoro rok učil...

Ve svém pokročilém věku jsem byla v Moravském krasu poprvé. A zírala jsem, to vám řeknu... 

No a když na Macochu, tak ze Skalního mlýna pěšky nebo vláčkem...

A šup do Punkevních jeskyní! Nutno obrnit organismus, jelikož když je venku 28 stupňů a vstoupíte do 7-8, je to perda...

No teda...!

A teď se seznamte s Romeem a Julií. Taky spolu nikdy nebudou. Nezplodí stalagnátek.... Ani za 600 let ne, neboť tak by bylo, kdyby to šlo. Švarnému Stalagmitovi a sličné Stalaktit už dávno chybí voda....

V předpoledním oparu na dně Macochy

Hele, Punkva a lodičky! Z bezpečnostních důvodů se během plavby fotit nesmi, tak jsem se nalodila a kochala se bez rozptylování...

Na jejím břehu mě zaujal půvabný kakost červenohnědý. Taky jsme spolu měli premiéru....

Následuje zajímavý úlovek z návštěvy WC. Trocha empatie by neškodila... :-)

Na horní vyhlidku nad Macochou lanovkou. Nevíte, kam koukat dřív...

Nahoře...

Pohledy vůkol i idolů. Některé detailové.

A zase dolů...

... čeká nás Dům přírody, kde konečně najdu svého Kopčema. O tom ale až příště...