Eurovision Song Contest 2017 - letos ve znamení halekaček

Po roce jsem zase zde. Coby samozvaná kritička soutěže všech soutěží. Přece vás o to všemožné skotačení a trylkování nepřipravím...

V úvodu prvního semifinále nás do atmosféry Kyjeva vtáhl šot se sličnými děvčaty rafinovaně se oblékajícími do různých ukrajinských krojů. I jedna bábuška mezi nimi byla. A hned poté přirapoval Monatik. Velká ukrajinská hvězda mohutně trsající, až kmitající. Nakonec nebyl nejhorší...

Co se moderátorské trojice týče, proti loňsku výrazné omládla, jak trefně uvedl komentátor Libor Bouček. Mohli bychom jim říkat Timur a jeho parta, kdyby Volodymyr a Oleksandr Timura prakticky hned nezahnali dozadu, kde dostal za úkol monitorovat a zpovídat odzpívané adepty.

Zbylí chlapci nás informovali, že bude následovat osmnáct písní, z nichž do finále postoupí jen deset. Já k tomu dodávám, že jich asi mělo být o jednu víc. Rusko totiž odmitlo účast v Kyjevě, jelikož jim tam nechtěli pustit zpěvačku. Důvodem je, že Julie Samojlovová zpívala před dvěma lety nezákonně na anektovaném Krymu. Pročež se Rusové šprajcli, milovaný Eurosong odpiskali a uspořádali zmíněné zpěvačce kontrakoncert v Sevastopolu. Tedy zase na Krymu. Ve stejný den a hodinu, aby té Eurovizi ukázali....

A pak to začalo. Jako první vplul Švéd Robin Bengtsson. Anonymní ruka mu přídržela v přímém přenosu mikrofon, aby mohl dokončit úpravu svého již dokonalého zevnějšku. Tento bývalý motokrosový závodník si s sebou přivedl čtyři kámoše, z nichž jeden byl afrošvéd a další natolik androgenní typ, že mám podezření, zda to nebyla ženská. Píseň byla tak trošku pochodová, takže bych hlavně ráda ocenila práci nohou celé elegantní skupiny. Hned po nich dorazil účes ve stylu "vybouchly nám kamna". Na hlavě gruzínské zpěvačky Tamary. Byli jsme informováni, že je už nějakou dobu celá rozechvělá ze své písně bondovského typu. Nedivím se jí i divím. Linulo se z ní cosi jako Golden Eye. Slabý plagiátorský pokus. Až na to její halekání - to bylo dost originální.

Po Tamaře přišlo mládě. Sedmnáctiletý Isaiah z Austrálie. Tam jsou z Eurosongu natolik na větvi, že se účastní, i když mají cejch protinožce. Kdyby ale vyhráli, tak by se museli rozhodnout, ve kterém evropském městě bude další ročník. Ke klokanům by se tedy neletělo. Stejně ale mají na můj vkus nějaký divný privilegia. Zpět ke zpěvákovi. On snad poprvé letěl letadlem! A má jedenáct sourozenců! Taky je idolem náctiletých a horkým favoritem soutěže. Mě trochu děsil jeho úsměv Willyho Wonky. Chlapec odzpíval celkem slušně, ale že by to byla nějaká bomba, to zas ne...

Následovala Lindita z Albánie s písní World. Hezká holka, ale trochu pod tónem. Halekala mohutně. Asi průprava z hor. Zpočátku vypadala, že utekla z harému sultána Sulejmana, pak ale závoj shodila.Taky jsem chvíli hloubala, zda si pod absolutně průsvitnou sukni nezapomněla vzít turecké kalhoty. Trošku to vypadalo divně... O to větší kontrast nastal, když přišla Blanche z Belgie. Svou zvláštně odlišnou píseň City lights Blanche původně zpívala imaginárním jazykem, ale na Eurosongu ji raději uvedla v angličtině. Každopádně se produkce povedla. Všechno ladilo - scéna, šaty, světla, zpěv. Moje favoritka.

A po tomhle příjemném zážitku přišel divoký černohorský  krasavec s copem. Veledlouhým. Herec a performer Slavko. Údajně je zapřísáhlý vegan a věří, že veškerá síla je v jeho vrkoči. Na svou duc duc píseň si Slavko dokonce vzal sukni. A pak to přišlo. Suknice šla dolů a následoval vykroucený taneček proložený speciální manipulací s copem, který byl použit jako laso a bič. Takže raději bič a pryč, i když měl Crnogorec Slavko fakt krásný oči. Škoda...

Finská formace Norma a John přišla s Blackbirdem. Johnovi se kouřilo z klavíru a Norma pěla dost dobře. Zase mírně odlišná skladba. Docela bych se s ní smířila. Poté Libor Bouček ohlásil Ázerbajdžánku Dihaj, čti Dihadž, a song Skeletons. Šlo o vlastní píseň umělkyně, co vystudovala hudbu v Londýně. Výhoda byla, že aspoň halekala v tónu - díky, Londýne! Asi jsem ale neporozuměla dobře textu. Nechápala jsem, proč před křídou popsanou školní tabulí stál na štaflich chlap s koňskou hlavou. Umění je někdy náročný.

Portugalsko zatím jako jediné zpívalo ve svém vlastním jazyce. Salvador Sobral umělec s velmi zvláštním projevem, je prý těžce nemocný. Přijel  do Kyjeva na poslední chvíli, protože se z kliniky může vzdálit jen na týden. A tak jsem pro vás vyšpiónovala v portugalském tisku, že Salvador čeká na transplantaci srdce a volnou košili nosí proto, že u pasu má připevněný podpůrný přístroj. Zvláštně líbivou píseň Amar Pelos Dois  (Milovat za oba dva) napsala jeho sestra a já tuším, že tady by se mohlo urodit. I já se chytla.

Po tklivém Portugalsku přišla popina z Řecka. Ale v pěkném obalu a jménem Demy. Opravdu hezká holka s hezkou nohou. Koukala jí z řecké řízy. Ale to je tak asi všechno. Zase se halekalo a tuctoví byli i polonazí atleti, kteří se pokoušeli o pózy z malovaných amfor. A už tam bylo Polsko. Do vlasů Kasii Moš duly větry a její houslista se sice snažil, ale moc slyšet nebyl. Možná proto, že vichřice byla i zvuková. Halekačka byla v tomto případě chraplavá.

Jako další přiskotačila Moldávie s písní Hey Mamma. Formace na prvni pohled vypadala jak Laura a její tygři bez Laury a několika tygrů. Nakonec se mi ale zdálo vystoupení docela nápadité. Saxík i speciální tanečky bych označila za milé zpestření. A buch. Dostavila se valkýra z Islandu. Jmenovala se Svala a svaly fakt měla. Hlavně prsní. Zprofanovaný eurovizní vítr jí nemilosrdně rval kštici. Já už bych fakt vymyslela něco jiného. Třeba vánici, když jde o Island. I Svala dost temně vřískala.

A po ledovcovém opojení přišla trocha české kvality. Martina Bárta s písní My Turn. Kvalitně odzpivaná  velmi dobrou zpěvačkou. Ale skladba tak nějak zapadla, zdá se mi... Následný Kypr reprezentoval Hovig, fešák arménského původu. Zpíval o Gravity a měl hezké tenistky. Jeho kámoši, co s ním trsali, taky. Dobrá rytmika!

Po něm se dostavila další favoritka. Artsvik z Arménie. Taky měla cop. U ní to vypadalo líp, ale Černohorec byl zase koukavější. Do halekaček zněly arménské bubnové motivy. Purpurové čmoudíky podbarvovaly dokonalou práci rukou zpěvaččiných kolegyň ve stylu indické bohyně Kálí. 

Pak vplul Slovinec Omar Haber, co se na Eurosong pokouší dostat už dvanáct let. Letos se mu to konečně povedlo. A já se ptám: Proč, proboha?  Příšerně nudné písni nepomohly ani  umělcovy vilné pohledy do kamery a dokonce ani fakt, že část svého cajdáku odzpival kolenačky.

O to vetší šok přišel s posledním soutěžícím večera - Lotyšskem. Na pódium vtrhla kinetická děva s růžky, která občas vyjekla mimo rytmus. Neinformovaný jedinec by se mohl domnívat, že jde o zdraví. Hudebníci se divně zmítali na avatarovitém pozadí a zmíněná růžkatá se němě rozčilovala během meziher. Asi jsem zase nepochopila text...

A to byl konec první soutěžní produkce. V rámci času nutného k bodování, zazpívala loňská vítězka Jamala, která nám při té příležitosti prozradila, že se v dubnu vdala! Gratulujem!

A kdo tedy postoupil? My ne, ale to už asi víte. Tady jsou ti šťastní: Tygři bez Laury z Moldávie, Ázerbájdžánka, co zpívala koňské hlavě na štaflích, popina z Řecka, švédští elegáni, Portugalec Salvador, chraplavá Polka, copatá Arménka, protinožec Isaiah, teniskový Kypřan a Blanche z Belgie. U ní volám hurá. Že by mě Eurovize fakt dostala..?

Já to ale přece dělám pro vás! Takže teď ještě vydržet druhé semifinále zítra. Snad zvládnu i repku. Že se už těšíte? :-)