Výměna hlavy

Stejně jako při výměně rozbité, ošoupané nebo nějak jinak nefunkční hlavy u dětské panenky nedochází ke změnám ve funkčnosti zbytku těla či údů zmíněné hračky, ani výměna hlavy státu nijak významně neovlivní funkčnost všech těch údů, co ve vládě, neřku-li v parlamentu,  máme.

Pomineme-li možnost vracení zákonů (které ale silná sněmovna dokáže bez problémů vrátit do hry), legrační hračku k obveselení davu i médií zvanou amnestie a případně možnost přivézt si ze zahraniční cesty pěknou tužku, nemá hlava na vrcholu nemocemi prolezlého těla české politiky mnoho možností, jak být užitečná. Jednou z takových nemnoha možností je funkce reprezentační. Tato možnost s sebou ovšem nese takové malé, začarované kolečko – pro dobrou reprezentaci všech nebo alespoň většiny občanů (ale také celé země) potřebuje taková hlava potlačit v prvé řadě své ego. Ovšem copak někdo bez silně nafouknutého ega může vůbec uvažovat o kandidatuře na nejpěknější křeslo pražského Hradu? To je jako kdyby se skromný, citlivý človíček bez potřeby se někde předvádět či jen nahlas promluvit, přihlásil do nějaké soutěže typu Česko hledá superhvězdu (všimněte si, jak při stejném smyslu to slovo vypadá téměř hloupě oproti anglickému výrazu). A protože ona hlava má reprezentovat většinové obyvatelstvo, neměla by vypadat ani jako reklama na kartografický ústav. Navíc – má-li taková hlava mít i jiný obsah než pár molekul vzduchu nebo mít vnitřní stěny vytapetovány obrázky bankovek, neměl by tam být ani malinký rudý otisk prstu. Tahle nápadná barvička totiž dokáže napáchat pořádnou paseku.

A tak bude zajímavé sledovat, čí ego se nafoukne nejvíce a čí hýždě budou nakonec výše jmenované křesílko příštích pár let zahřívat. Osobně si myslím, že už dvanáct hodin po inauguraci vítězné hlavy bude ten milý prezidentský ksichtík zapomenut a lid se začne zajímat o další  veledůležité věci, jako jestli Jarda Jágr ještě nastoupí za Kladno nebo kolik sousedů má lepší auto. Všechno poplyne dál, jen se někteří z nás možná budou u televizních zpráv nebo při čtení novin více či méně stydět při pohledu na novou hlavu státu, pýřící se s neodolatelným pocitem vlastní důležitosti na nějaké státní návštěvě v cizině. Mnoho jiných pivních hulákačů bude zase nadávat na všechno a všechny, podle toho, koho si zrovna vezme na paškál nejčtenější deník Blesk. Mimochodem, těchto hulákačů jsem se vždycky chtěl zeptat na jednu důležitou věc (ti, kterých jsem se ptal, mi většinou buď neodpověděli nebo mi na férovku pohrozili násilím). Rád bych věděl, který z těch Mirků Dušínů by třeba ve funkci vysokého státního úředníka, s plamenným zrakem odmítl milionový úplatek. Ono nadávat na všudypřítomnou korupci je pěkné a jednoduché, ovšem znám jedno staré přísloví o házení kamenem…

V televizi stejně poslední dobou nic pořádného nedávají, tož pojďme k volbám J