Je to možná, do určité míry a s přivřením všech dostupných očí spravedlivé, ale rozhodně je to neetické. Všechna náboženství vznikla jen a pouze z důvodu zotročení lidí a zároveň s tím i získání jejich majetku ať už šlo o drobné nebo o paláce. Stejně tak všechna náboženství od samého začátku, přes všechny proklamované ideály, fungovala jako diktátorská až teroristická uskupení, vedená několika všeho schopnými jedinci.
Těžko kdy někdo spočítá, kolik lidských obětí mají náboženství všeho druhu na svědomí. Těžko kdy někdo vyčíslí škody, napáchané věřícími a jejich vůdci při potlačování technologického a vědeckého pokroku. Čím méně toho lidé vědí, tím jsou přece lépe manipulovatelní a pokud ty věděníprosté duše ještě postrašíme nějakými posmrtnými pekelnými ukrutnostmi, budou nám zobat z ruky. A jak lehce lze tyto naivní a odevzdané duše uchlácholit a podvést řečmi o posmrtném blahobytu, ať už se jedná o klid, převtělení do lepšího života či harém o čtyřiceti ke všemu svolných pannách. Teď prostě držte jazyk za zuby, dělejte co chceme, dávejte nám co máte a my vám slíbíme, že „jednou bude líp“. A běda vám, pokud se vám zalíbí pohádka nějaké jiné skupiny chytrolínů. Věřit budete bezmezně buď nám, nebo nikomu, protože vás tvrdě potrestáme. Nejlépe smrtí, které bude předcházet nějaké sofistikované mučení. Čím více budeme zastrašovat, tím více lidí nám, jistě upřímně a z hloubi duše, bude věřit a nezběhne i se svými penízky ke konkurenci. A kdo se ještě k žádné skupině nepřidal, toho ulovíme za každou cenu. To je jedno, že ve skutečnosti našim blábolům nevěří, stačí když je bude veřejně obhajovat. Podobnost s komunistickými způsoby vládnutí je vskutku zajímavá. Pravdou zůstává, že církve byly skutečnými průkopníky v oboru public relations.
Vraťme se ale k církevním restitucím. Máme tu tedy větší či menší skupiny poblouzněných lidí, organizovaných do dobře fungujících a marketinkově vyspělých sdružení, kterým se říká církve. Pomiňme to, že mnoho manažerů těchto sdružení se obklopuje zlatem a drahými kameny přesto, že svá stáda přesvědčují o nutnosti pokory, chudoby, nelpění na majetku (pošlete ho radši nám) a pomoci bližním. Že by masivní prsten se solidním diamantem přibližoval svého nositele k jeho Bohu? Proč potom nerozdávají drahé kameny a zlato všem svým ovečkám, aby byla celá parta blíže k Bohu? Tato sdružení tedy v průběhu staletí získala mnoho majetku a také v průběhu staletí nějaký majetek poztrácela, rozprodala a podobně. Ano, mnoho majetku u nás sebrali církvím jiní chytrolíni, také marketingově vyspělí a s dobrým PR a se svými bohy – komunisté. Jedni zloději tedy okradli zloděje jiné. Ti druzí zloději dnes dokonce chtějí, aby ostatní občané, z nichž mnozí již dnes nevěří ani jedněm ani druhým bohům, zaplatili jimi ukradené věci zlodějům prvním. Těm prvním zlodějům stát dodnes vyplácí gáži a těm druhým důchody. Z peněz všech daňových poplatníků. Něco mi na tom nesedí. Když tedy prohlásím, že věřím na hejkala, přesvědčím o jeho existenci a prospěšnosti pár dalších lidí, založím si sdružení, resp. církev a jako její kněz si řeknu státu o plat, budou mi moji milí spoluobčané přispívat na složenky? No tomu říkám živnost!
Neberu nikomu jeho víru v hejkala, vlkodlaka, boha nebo jakoukoliv jinou pohádkovou bytost. S tím nemám problém, stejně jako ho nemám u modelářů nebo rybářů. Ale stejně jako neplatím ze svých peněz nadšené modeláře, nechci platit ani nadšené vyznavače pohádek. A už vůbec si nejsem jistý tím, že by jim měl stát cokoliv vracet. Jako sdružení nadšenců se mají o své věci starat sami, sami si kupovat materiál a sami se zkoušet uživit.
Nechci se rozhodně dotknout těch, kteří mají pocit, že věří zcela upřímně. Znám dost lidí, kteří v průběhu svého života zcela upřímně věřili nějakým velkým idolům a ideálům. Právě velké ideály ale většinou patří k těm nejkrásnějším pohádkám pro dospělé.
