Hop a je tu xenofob

Pořád nějak nikde nevidím nějaké reakce všech těch multikulti sluníček, neustále slepě bránících islám a muslimy, kterak odsuzují činy barbarů z IS, hrdinně schovaných v kuklách.

Upálí jordánského pilota – nic. Podřežou novináře – nic. Postřílí muže z celé jedné vesnice – nic. Ale zkuste napsat do nějaké diskuze, že by se měli tihle muslimští šmejdi do jednoho zlikvidovat a vrhnou se na vás jako kobylky. Chytněte, zavřete a suďte několik islámských teroristů a pod okny budete mít celou demonstraci protestujících sluníček s plnými ústy lidských práv.  A samozřejmě s oblíbeným heslem o tom, jak je to stejně vina těch hnusných Američanů s jejich agresivní světovou politikou a dodávkami zbraní.

Pomiňme to, že agresivní politika islámu tu byla už tisíc let před objevením Ameriky a také to, že i předchůdci muslimů byli úplně stejní barbaři, jen v šestém století převlékli kabáty, resp. prostěradla. Možná zarazí, že jsme sluníčka neviděli ani neslyšeli protestovat, když si Rusko agresivně, pardon – mírumilovně zabralo Krym a kvůli odvedení pozornosti začalo válčit na Ukrajině. Asi je to dáno přesvědčením, které je u určité skupiny obyvatelstva důkladně zažráno pod kůží či v peněžence, že milý Ruský bratr přece nemůže býti agresivním neb od věků srdnatě hájí světový mír. Holt komu není rady, tomu bude jednou zpívat muezín.

Čím dál častěji slýcháme o brutálních činech ozbrojenců z řad Islámského státu i jiných skupin islámských extremistů. Většinou hned další článek, případně zpráva v televizním zpravodajství, poukáže na lidi protestující proti sílícímu vlivu islámu v civilizovaných zemích i čím dál většímu počtu tak zvaných uprchlíků. Reportéři je většinou samozřejmě nezapomenou označit za extremisty, xenofoby a rasisty. Označil by někdo v roce 1939 studenty, demonstrující v ulicích Prahy proti nacistickým zvěrstvům za xenofoby, nesnášející Němce? Těžko. Asi i proto, že se sluníčkovství tenkrát ještě nenosilo. Dnes je to bohužel jinak. Jako daně platící občan vznesete dotaz nad počtem imigrantů či nad způsobem jejich přijímání a hop, je z vás xenofob a nesnášenlivý rasista. A nedejbože, aby vaše hlava v důsledku přírodních sil či věku ztratila vlasový porost. To jste ještě navíc označen za nácka. Máte strach o budoucnost svých dětí? Jste paranoidní, hloupý skoroxenofob, s hlavou vymytou od těch hnusných médií placených jistě americkou tajnou službou. Nic nevadí, že i obhájci imigrantů a islámu berou své informace rovněž z médií. Oni ovšem mají PRAVDU. Nevědí sice proč, protože argumentů se od nich nedočkáte, ale vědí jistě, že musí zastávat přesně opačné názory než jsou ty oficální nebo dokonce ty „americké“.

A tak i já, ačkoliv je mi šumafuk jakou kdo nosí barvu kůže, bývám označován za xenofoba a rasistu. Nemůžu ale za to, že všichni imigranti mají černou či jen tmavou barvu kůže. Nemůžu ani za to, že všichni teroristé jsou muslimové. A že mě zajímá, v čem budou jednou žít moji vnuci? Že mě zajímá, kdo bude imigranty živit? Že mě zajímá, kolik imigrantů je ještě málo, kolik docela dost a kolik prostě neúnosné? To je snad normální, ne? Skutečně bych chtěl vědět, kolik imigrantů si sem vezmeme – a tím nemyslím jen Čechy, ale celou Evropu. Milión? Deset miliónů? Miliardu? Jednou přece bude nutné nastavit „stop stav“. A to už to bude spravedlivé a v pořádku? Otázkou zůstává, jak onen „stop stav“ zavedeme, když budeme mít za zády milióny imigrantů jako pátou kolonu. Obávám se (holt zaprděný xenofob), že nás potom bez problémů umlátí čepicemi. Potom budeme utíkat my, jen tedy nevím kam.

Legrační bylo, že po mnoha upozornění z různých stran, že mezi uprchlíky nejsou prakticky žádné ženy a děti a tudíž asi nepůjde o lidi prchající před hrůzami války, bídou a hladem nýbrž o vypočítavou línou, ale dobře oblečenou pakáž, objevila se zničehonic zpráva o zachycení člunu zaplněného výhradně ženami a dětmi. No to je mi ale náhodička. Žádní uprchlíci, horda líných lehkoživků, která se sem valí vysávat štědré sociální dávky a tudíž vydělávat částky o kterých se jim doma ani nesnilo. Samozřejmě bez práce, protože denní docházení do zaměstnání je také něco, co vedle hygieny nejen nikdy nepoznali, ale ani poznávat nechtějí. Zkusme jim místo ubytování a dávek nabídnout práci. Uvidíme, kolik jich tu zůstane a kolik se jich znechuceně vrátí domů. Pokud by někdo z těch tisíců imigrantů byl skutečným uprchlíkem před bídou a válkou, šťastně a vděčně by přijal místo v kterékoliv zemi v Evropě a nezkoušel by protestovat či se prát s místní policií kvůli tomu, že chce třeba do Německa.

A jak už bylo mnohokrát řečeno, nechť si všichni obhájci imigrantů včetně politiků vezmou nejdříve několik „kousků“ domů a teprve po pár měsících společného bydlení začnou kázat o humanitě a dobrých mravech.