Vzpomínky kuřákovy

Nijak zvlášť mě nebaví ani politické třenice, ani přeslazená předvánoční limonáda. Zkusím to z jiného soudku, nebo lépe řečeno z jiné krabičky.

Proč jsem vlastně začal kouřit? Asi jako každý kuřák. Když mi bylo kolem třinácti, chtěl jsem před ostatními vypadat drsnej chlap. Chuť zakázaného ovoce, drsní chlápci z filmů s nezbytnou cigaretou. Z dnešního pohledu blbec, ale to je jiná pohádka.

Jak to v těch mých hloupoučkých třinácti letech bylo? Moje první cigareta byla Letka s bílomodrou krabičkou z hnusného papíru se symbolickým obrázkem tří tryskáčů.

Chodívali jsme je kouřit s kamarády do bunkru na výstavišti v Mladé Boleslavi mého dětství a připadali si jako mistři světa. Když táta zjistil, že koketuji s kouřením, tak si se mnou sedl nacpal dýmku a já (když jsem ten tvrdej chlap) ji měl vyšlukovat. Myslel to dobře. S odpuštěním jsem se po aplikaci zes*al a zeblil, ale bohužel to nepomohlo a kouřil jsem dál.

Pak následovalo období Spart. Puberta a hogo fogo. Kdo byl in kouřil Sparty nebo ameriky. Sparty se prodávaly za 8 Kčs v měkkém a tvrdém provedení. Tvrdé Sparty ale byly podpultovky a člověk musel vysolit trafikantovi pětku.

Také jsme si užívali exotickě kubánské cigarety Ligeros. Byly bez filtru, byly balené v sladkém třtinovém papíru a plněné extrémně silným doutníkovým tabákem. Důvěrně jsme jim říkali „trojmužovky”, jeden kouří a dva ho drží.

V roce 1981 bolševik zdražil jak se tehdy říkalo filtry cigaret, tzn. zdražil všechny cigarety s filtrem a Sparty stály najednou 14 Kčs. Řekl jsem si tenkrát: „Takový prachy za to přece dávat nebudu!” a začal kouřit Startky. Ty byly bez filtru, nezdražily a stály 4 Kčs. Při dnešních cenách cigaret k smíchu.

Když jsem v témže roce odjel na vojnu na Slovensko získal jsem tam zajímavou přezdívku – Doktor Detva. Když totiž mazáci kontrolovali „nočné stolíky“, tam kde ostatní holubi měli vykomínkované košile, já měl jiné komínky – 200 krabiček Detev. Mimochodem to byly strašné cigarety. Tenké jako dnešní slimky, vyschlé, v krabičce po deseti. Člověk si třikrát-čtyřikrát potáhl a bylo po Detvě.

Teď si jdu zapálit – pokračování někdy příště…