Vzpomínáček - 9. prosince - Ladislav Smoljak

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 9. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Zemřel král Zikmund, haagská dohoda a protihabsburská koalice, Vítkovické železárny, Josef Mánes, policie a četnictvo obsadily Lidový dům, Ladislav Smoljak, Msgre. dr. J. Beran vysvěcen na arcibiskupa, volby soudců z lidu, 9. prosince 1968-1971, první intifáda, schůzka F. Mitterranda s disidenty, Lech Wałęsa prezidentem, V. Havel kritizoval vládu i premiéra Klause..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1437 – Po spěšném odchodu (nebo útěku) z Čech (po nepříliš úspěšné vládě) zemřel ve Znojmě král Zikmund na cestě do Uher, kde bylo jeho tělo pochováno. Jeho smrtí vymřel lucemburský rod vládnoucí u nás 127 let. Dědičkou se stala Zikmundova jediná dcera Alžběta, provdaná za Albrechta Habsburského.

1625 – Tzv. haagskou dohodou byla vytvořena velká protihabsburská koalice, v níž spojili své síly Nizozemí, Anglie, Dánsko, Gábor Bethlen, Dolní Sasko a Fridrich Falcký (do budoucna se počítalo i s dalšími spojenci - Francií, Švédskem, Benátkami a Savojskem).

Dohodě předcházela spojenecká smlouva Anglie, Francie a Nizozemí (z 20. června 1624).

S velkým zpožděním se vytvořil silný protihabsburský blok evropských mocností, o němž před lety snili odbojní čeští stavové. Velení nad koaliční armádou, rozdělenou do dvou sborů, bylo svěřeno hraběti Mansfeldovi a Janu Filipu Fuchsovi z Binbachu; vrchní velení převzal král dánský a norský Kristián IV. Nastalo období tzv. dánské války (1625-1629).

1828 – Olomoucký arcibiskup, arcivévoda Rudolf, založil Vítkovické železárny (zpočátku zvané Rudolfova huť), jediný železářský závod u nás, který respektoval nové technologie. V roce 1835 přešly do nájmu vídeňského bankéře J. H. Geymüllera, jenž svoji smlouvu postoupil nájemní společnosti pod názvem Vítkovické těžířstvo; členem společnosti byl i S. M. Rothschild, který si v ní zajistil rozhodující kapitálový podíl (v roce 1843 koupil celý podnik).

1871 – Zemřel Josef Mánes, český malíř (* 12. května 1820)

1918 – Byly zrušeny národní výbory, které spontánně vznikly od začátku listopadu v okresech a obcích českých zemí.

1920 – Policie a četnictvo obsadily pražský Lidový dům v Praze, který předtím protiprávně zabrala levice a začala zde tisknout Rudé právo. Výkonný výbor sociální demokracie-levice vyzval ke generální stávce.

1925 – Sestavena nová vláda (tzv. všenárodní koalice) vedená znovu A. Švehlou (doplněna dvěma úřednickými ministry).

1931 – Narodil se Ladislav Smoljak, český režisér, scenárista a herec († 6. června 2010)

Ladislav Smoljak se výrazným způsobem zapsal do historie českého kulturního dění nejen jako spolutvůrce legendárního autorského divadla, dramatik, scénárista, dobře je známý i jako filmový režisér a herec, méně se již ví, že to byl právě on, kdo kdysi vymyslel zpěváckou anketu Zlatý slavík. Famózní je pak především způsob, jakým se mu v kooperaci se Zdeňkem Svěrákem podařilo uvést do nejširšího povědomí osobnost fiktivního velikána Járy Cimrmana, který dnes patří ke specifickým fenoménům dávno přesahujícím kulturní rámec.

Smoljak pocházel z Prahy a narodil se do chudých poměrů – otec byl krejčím, matka pracovala jako dělnice. V roce 1952 maturoval na gymnáziu a své umělecké zájmy chtěl zužitkovat studiem režie na DAMU, kam ovšem nebyl přijat. Následně studoval na Vysoké škole pedagogické obor matematika a fyzika a po dokončení (1957) působil jako asistent Univerzity Karlovy na fakultě jaderné fyziky (1957-1959).

V Brandýse nad Labem potom vyučoval matematiku a fyziku na střední škole, ale krátce nato dal znovu průchod svým zájmům a v roce 1960 začal jako externista psát recenze k televizní tvorbě v časopisu Kultura. V letech 1961-1963 vedl kulturní rubriku v časopisu Mladý svět a právě tehdy přišel na nápad posluchačské ankety o nejpopulárnějšího zpěváka. Anketa Zlatý slavík časem přesáhla hranice pouhé časopisecké soutěže a stala se významným fenoménem populární hudby, to však již probíhalo mimo další Smolajkovo působení. Další stálé zaměstnání měl jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta (1963-1975). Většina Smoljakových biografií uvádí jako jeho filmový debut pozdější filmy, ale v nevelké roli úředníka se objevil již ve filmu POSTAVA K PODPÍRÁNÍ (1963).

Osobnost Járy Cimrmana se zrodila v roce 1966, původně v rozhlasovém pořadu Vinárna U pavouka, za následným zrodem Divadla Járy Cimrmana stáli kromě Smoljaka také Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek. V Malostranské besedě pak mělo v příštím roce premiéru první představení Akt (1967). Potom přišly další hry Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) a Domácí zabijačka (1968). Teprve po odchodu Jiřího Šebánka se Ladislav Smoljak začal na tvorbě Divadla Járy Cimrmana podílet i autorsky a spolu se Zdeňkem Svěrákem napsal hru Hospoda na mýtince (1969). V této době přišly také další filmové role, stále ale jen v rozměru epizodních vystoupení (ZLOČIN V ŠANTÁNU, 1968; LUCIE A ZÁZRAKY, 1970), v nevelké, ale dobře zapamatovatelné postavě divadelního kritika si můžeme Smoljaka povšimnout v crazy komedii PANE, VY JSTE VDOVA! (1970).

Divadlo Járy Cimrmana působilo v Malostranské besedě do roku 1971, potom soubor vystupoval v Redutě, kde měla premiéru hra Cimrman v říši hudby (1973). Po úspěšné premiéře Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) přešlo divadlo pod agenturu Pragokoncert a ztížené možnosti dalšího veřejného vystupování později Smoljak a Svěrák zakomponovali do filmu NEJISTÁ SEZÓNA (1987). V letech 1975-1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v prostorách Divadla v Bráníku a do tohoto období spadají další úspěšné hry jako Posel z Liptákova (1977) nebo Lijavec (1982). Ladislav Smoljak mezitím opustil své místo v Mladé frontě a od roku 1975 byl jako scénárista veden v zaměstnaneckém poměru ve Filmovém studiu Barrandov (od roku 1978 i jako režisér).

V polovině sedmdesátých let se Ladislav Smoljak výrazným způsobem začal podílet na filmové tvrobě, a to hned v několika profesích. Jako autor námětu je podepsán pod komedií JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974), kde si také zahrál menší roli vedoucího autoservisu. Jako scénárista i herec v menších rolích se pak Smoljak uvedl dalšími mimořádně úspěšnými a dodnes populárními filmy MAREČKU, PODEJTE MI PERO (1976) a NA SAMOTĚ U LESA (1976). Ve spolupráci se Zdeňkem Podskalským si pak vyzkoušel i filmovou režii (KULOVÝ BLESK, 1978). Jeho první samostatnou režií byla komedie VRCHNÍ, PRCHNI! (1980), ve stejném roce se naopak v úloze filmového režiséra Kohoutka objevil v Podskalského hudební veselohře TRHÁK (1980), k níž byl opět spoluautorem scénáře. Mezitím začal pracovat i pro televizi, jako režisér se prosadil s dnes již zapomenutou, ale výbornou komedií DVEŘE (1976; scénář Zdeněk Svěrák), pak realizoval i další projekty v Československé, později i České televizi.

Mezitím Divadlo Járy Cimrmana znovu prožívalo těžké období, cenzorskými zásahy byla poznamenána hra Lijavec (1982) a v následujícím roce musel soubor opustit Divadlo v Bráníku, další útočiště pak našel v divadle Solidarita. Mezitím se ale Svěrákovi a Smoljakovi podařilo převést divadelní produkci na filmové plátno a podle hry Vražda v salonním coupé byl natočen film ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ (1983). Fenomén osobnosti Járy Cimrmana byl pak uveden do světa filmu s komedií JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983). Naposledy se Smoljak se Svěrákem v rámci filmu sešli u posmutnělé komedie NEJISTÁ SEZÓNA (1987), která byla jakousi autobiografií jejich vlastního divadla a tento film také zaznamenává fragmenty jejich divadelních her. V tomto filmu si také Ladislav Smoljak zahrál svou největší filmovou roli divadelního režiséra Kydala.

Po dalších úspěšných představeních Dobytí severního pólu (1985) a Blaník (1990) se Divadlo Járy Cimrmana znovu stěhovalo, od roku 1992 působí v prostorách Žižkovského divadla (později Žižkovské divadlo Járy Cimrmana). Na tomto jevišti měly pak premiéru další hry Záskok (1993) a Švestka (1997), poslední společnou prací dvojice Svěrák-Smoljak byla hra České nebe (2008). Zatímco Svěrák se v průběhu devadesátých let začal více věnovat filmovým scénářům, Smoljak naopak od spolupráce s filmem upustil a jeho aktivity se odehrávaly především v divadle. Jejich poslední společnou prací pro masmédia byla televizní inscenace DVĚ Z POLICEJNÍ BRAŠNY (1996), u níž byl Svěrák scénáristou a Smoljak režisérem. Mezitím se Smoljak nadále připomínal divákům nevelkými úlohami ve filmech (NESMRTELNÁ TETA, 1993; AKUMULÁTOR, 1994; KOLJA 1996). Ladislav Smoljak stál u zrodu vlastního divadelního studia Jára (později Láďa), kde uvedl své hry Hymna (1998) a Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (2001). Jako filmový herec se naposledy uvedl epizodní rolí důchodce v komedii VRATNÉ LAHVE (2007) dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových.

Ladislav Smoljak byl do posledních dní svého života velmi aktivní, na divadelním jevišti stál naposledy 27. května 2010 (v představení České nebe Divadla Járy Cimrmana), pak byl ale hospitalizován v kladenské nemocnici, kde 6. června 2010 zemřel ve věku 78 let. Byl dvakrát ženatý, poprvé se Soňou Doležílkovou (1958-1973), podruhé se v roce 1973 oženil s Dagmar Čamrovou. Z obou manželství měl celkem čtyři děti, syn David Smoljak (*1959) působí jako scénárista a dramaturg, uplatňuje se též svými publicistickými pracemi.

Divadlo Járy Cimrmana a jeho tvorba, prezentovaná dnes četnými vydáními na zvukových nosičích i na DVD, spolu s nesmrtelnými hláškami z filmů i nevelkými hereckými kreacemi uvedla Ladislava Smoljaka mezi přední osobnosti české kultury 20. století. Společná tvorba slavné autorské dvojice byla zmapována v knize Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák (1988), o tři roky později pak knižně vyšly jejich filmové scénáře (1991). V roce 1999 obdržel Ladislav Smoljak od prezidenta republiky Medaili za zásluhy v oblasti kultury.

1946 – Msgre. dr. J. Beran byl slavnostně vysvěcen v Praze na arcibiskupa; na uvolněný svatovojtěšský stolec byl jmenován papežem Piem XII. 9. listopadu t. r.

1961 – Konaly se volby soudců z lidu; do 118 okresních soudů bylo zvoleno 1032 soudců z povolání a 46 008 soudců z lidu.

1968 – Ministr školství V. Kadlec předložil vládě podrobnou zprávu o stávkách studentů, k nimž došlo na vysokých školách ve dnech 18. – 21. 11.

1970 – Česká národní rada schválila doplňky a změny ústavního zákona o čs. federaci, návrh zákona o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení, zvolila nové poslance a soudce z povolání.

Rudé právo otisklo rozhovor s vedoucím tajemníkem západoslovenského krajského výboru KSS Eugenem Turzou (narozeným v roce 1922) na téma „Angažovanost hlavním kritériem“.

1971 – Prezident republiky jmenoval novou federální vládu vedenou L. Štrougalem.

Předsednictvo České národní rady jmenovalo vládu ČSR vedenou J. Korčákem.

1986 – Na palestinských územích začala první intifáda – povstání proti izraelské okupaci.

1988 – V souvislosti se státní návštěvou v Československu se sešel francouzský prezident F. Mitterrand v salonku velvyslanectví s několika disidenty (V. Havlem, J. Dienstbierem, P. Uhlem a dalšími).

1989 – Ustavena československá ekologická politická strana - Strana zelených v čele s předsedou J. Ječmínkem.

1990 – Lech Wałęsa se stal prvním demokratickým prezidentem Polska po pádu komunistického režimu.

1997 – Prezident V. Havel ve svém projevu před oběma komorami Parlamentu ČR podrobil zdrcující kritice vládu i samotného premiéra Klause.

Svátky:

Svátek mají Vratislav a Valerie.

V občanském kalendáři má dnes svátek Vratislav. Toto jméno je slovanského původu a znamená "vrať slávu", případně poněkud krkolomněji, že jeho nositel je této "slávy navratitel". Vratislav bývalo časté jméno potomků bájného Přemysla Oráče.

Nejvýznamnějším z nich byl bezpochyby Vratislav II. Nevíme, kdy se přesně narodil, ale přišel na svět jako druhý syn knížete Břetislava a Jitky ze Schweinfurtu. Na pražský knížecí stolec dosedl po smrti svého bratra v roce 1061, když předtím již nějaký čas spravoval Olomoucko. Moravu si rozdělili jeho bratři Konrád a Ota. O úděl se však hlásil také Jaromír, jehož otec původně určil k duchovní dráze. Proto jeho nároky nikdo neposlouchal, a on roztrpčen odešel do Polska. V roce 1063 zřídil kníže Vratislav olomoucké biskupství a příštího roku povolal na Sázavu slovanské mnichy. Po smrti pražského biskupa obsadil v roce 1067 uvolněný úřad svým kaplanem. To však vyvolalo v zemi odpor, kníže ustoupil a biskupem se stal jeho bratr Jaromír. Tím nastalo Vratislavovi velice těžké období plné konfliktů a rozbrojů. Nepříjemných a trpkých, jaké umějí být snad jenom v rodině.

Více se českému knížeti dařilo v zahraničí a na vojenském poli. Mnohokrát pomohl se svým vojskem i císaři Jindřichovi IV. Přes deset let stál Vratislav věrně po jeho boku, ale stále bez jakéhokoliv ocenění. Až v roce 1086 se konečně císař rozhoupal a jeho věrné služby ocenil. Dne 15. června ozdobil mohučský arcibiskup Egilbert ve svatovítském kostele na Pražském hradě Vratislava a jeho manželku Svatavu korunami. Královská hodnost sice nebyla dědičná, ale už to bylo přeci jen něco jiného než nějaký kníže. Když se to však vezme kolem dokola, zjistíme, že za tak velké zásluhy toho Vratislav od císaře zas tolik nedostal. Ze slibů nezbylo nic, žádné území nezískal. Aby se neřeklo, dostal Vratislav ještě titul polského krále, což bylo ovšem ocenění spíše symbolického charakteru. Jisté však je, že za Vratislava přestaly naše země odvádět do říše starý roční poplatek a místo něho byl přijat úkol vypravit na císařskou korunovační cestu 300 jezdců. První český král Vratislav zemřel 14. ledna roku 1092 na následky zranění, které utrpěl při pádu z koně na lovu. Byl pohřben na svém milovaném Vyšehradě. Ve svých třech manželstvích zplodil asi 9 dětí, z nichž čtyři synové dosedli na panovnický stolec. Žádný z nich však nezískal královskou hodnost.

V církevním kalendáři má dnes jmeniny Valerie. Dle občanského je slavila již 18. dubna, kdy jsme si její příběh připomínali podrobněji.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze