Vzpomínáček - 9. ledna - Karel Čapek a Richard Halliburton

Přívrženci kalicha byli zaživa házeni do šachet, patent proti narůstajícímu zbojnictví, objev daguerrotypie, Akademický čtenářský spolek, Karel Čapek, Richard Halliburton, Richard Nixon, bitva o Gallipoli, Kramářův vládní program, Darek Vostřel, Joan Baez, transport první tisícovky Židů z terezínského ghetta do Rigy, Jimmy Page, Jana Nagyová, změny Husákových názorů, přestavba v ČSSR, Listina základních práv a svobod, druhá vláda Mirka Topolánka

Události:

1420 – V Kutné Hoře došlo k "honu" na přívržence kalicha, kteří byli zaživa házeni do šachet.

1641 – Vydán patent, jenž se snažil bránit narůstajícímu zbojnictví (zejména na Valašsku - Ondruška, Adamčík). Patent sliboval odpuštění a navíc ještě bohatou odměnu každému zbojníkovi, který zabije svého kamaráda - zbojníka; nepřinesl však žádný efekt.

1839 – Francouzská akademie věd oznámila objev daguerrotypie, fotografického procesu vynalezeného Louisem Daguerrem.

1849 – Došlo k založení Akademického čtenářského spolku, vědecko-vzdělávacího spolku českého studentstva; spolek vydával Akademické listy, rozpuštěn byl 26. srpna 1889.

1890 – Narodil se Karel Čapek, český spisovatel († 25. prosince 1938)

PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890, Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938, Praha) byl český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.

Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Pokřtěn byl 13. ledna 1890 v úpickém kostele.

Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.

Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn.

Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině.

Jako vychovatel údajně působil pouze tři měsíce. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce.

V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.

Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou (26. srpna 1935 na vinohradské radnici).

Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii.

Po vzpamatování se z prvotního šoku se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil úvahu "Jak to bylo" otištěnou 26. listopadu 1938 v Lidových novinách, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938.

Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.

1900 – Narodil se Richard Halliburton, americký cestovatel, spisovatel a dobrodruh († 1939)

Richard Halliburton (9. ledna 1900, Brownsville v Tennessee, Spojené státy americké – prohlášen za mrtvého po 24. březnu 1939) byl americký cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel – autor cestopisů.

Richard studoval na univeritě v Princetonu, kde složil bakalářské zkoušky.

Nicméně od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal, celý další život ustavičně cestoval po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop.

Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939 během jeho patrně vůbec poslední cesty přes Tichý oceán z Hongkongu do Los Angeles.

Dnes je již považován za klasika amerického cestopisného žánru, také se mu podařilo proplavat po délce Panamský průplav, o čemž se zmíní i ve svém díle Za novými světy.

1911 – Předseda vlády se pokusil o nové česko-německé rozhovory, ale neuspěl; provedl novou reorganizaci vlády a 17. ledna jmenoval novým místodržitelem v Čechách na místo Coudenhoveho stoupence dohody hraběte F. Thuna.

1913 – Narodil se Richard Milhous Nixon, 37. prezident USA († 22. dubna 1994)

1916 – První světová válka: Po téměř roce bojů skončila bitva o Gallipoli tureckým vítězstvím nad Velkou Británií a Francií.

1919 – K. Kramář přednesl (den po neúspěšném atentátu na jeho osobu 18letým mladíkem A. Šťastným) v Revolučním Národním shromáždění vládní program.

1929 – Narodil se Darek Vostřel, český herec († 4. listopadu 1992)

1941 – Narodila se Joan Baez, americká písničkářka

1942 – Z terezínského ghetta odjelo prvních tisíc Židů transportem do Rigy; do října 1944 bylo odtud vypraveno do ghett a vyhlazovacích táborů v Pobaltí a východním Polsku 86 933 obětí rasové genocidy (přežilo jich 3097).

1944 – Narodil se Jimmy Page, kytarista skupiny Led Zeppelin

1959 – Narodila se Jana Nagyová, slovenská herečka

1969 – Týdeník Listy přinesl v 1. čísle 1969 (vyšlo 9. ledna) otevřený dopis Koordinačního výboru české části tvůrčích svazů, adresovaný G. Husákovi, v němž členové kulturní fronty se znepokojením zjišťují, že se jeho politické postoje, názory, slova a činy mění. Dopis končí slovy: Víme, že horlení proti tzv. pravicovým silám je vždy jenom předzvěstí. Po něm zpravidla následoval politický, vnitrostranický a někdy i soudní útok a postih. Varujeme před takovým počínáním.

1987 – Zveřejněny Zásady přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR; materiál obsahoval 37 článků a měl vést k přestavbě v ekonomice. Po 19 letech to byl návrat (byť značně nedůsledný) ke koncepci Akčního programu z dubna 1968 a na něj navazujících projektů. Zásady nebyly předloženy veřejnosti ke kritické diskusi.

1991 – Federální shromáždění přijalo do právního systému ČSFR Listinu základních práv a svobod.

2007 – Byla jmenována druhá vláda Mirka Topolánka.

Svátky:

Svátek mají Vladan a Julián.

Dnes mají v občanském kalendáři svátek Vladan a Vladek. Tato původně slovanská jména jsou snad zkráceninami jmen Vladimír nebo Vladislav a představují člověka, jenž vládne, tedy "vládce".

Nejznámější nositel tohoto jména skutečně vladařem byl. A ne ledajakým. Jmenoval se Vlad Dracul ("Ďábel") a v letech 1435-47 byl valašským knížetem. Dracul zasvětil svůj život organizování protitureckých tažení. Tak dlouho se s Turky poměřoval a provokoval je, až upadl do zajetí a byl v "zemi půlměsíce" uvězněn. Po nějakém čase prohrály turecké voje v Sedmihradsku a do země přijel se silným vojskem statečný Jan Hunyady. Tyto a další okolnosti přiměly Turky k tomu, že Vlada propustili. Musel jim však slíbit, že bude nadále zachovávat věčný mír. Dracul sice pokoj nedal, ale rozhodující "bitvy národů" u Varny (1444), která skončila těžkou porážkou křesťanského vojska, se skutečně neúčastnil. Dokonce zajal Hunyadyho vracejícího se z války, za což byl později sťat.

Za zmínku stojí i syn tohoto valašského knížete, další z rodu Vladů, Vlad Tłepesł Dracula. Stejně jako jeho otec vynikl bezpříkladnou krutostí vůči nepřátelům i vlastním poddaným. Proto znamená jeho první přízvisko "ten, který naráží na kůl", druhé "syn Draculův".

Ještě jedním způsobem se Vlad zapsal do dějin a dá se říci, že daleko výrazněji než tím, co skutečně učinil. Lidová tradice jej totiž označila za krutého vládce, který se stal po své smrti upírem. Prvním ohlasem na tuto legendu byla ruská polohistorická Povesť o muťanskom vojevodě Drakule, která vznikla již v 15. století. Tato látka zaujala mnoho spisovatelů, ale především Hollywood učinil z někdejšího valašského knížete vampírskou bestii, které se rádo bojí již několik generací filmových diváků.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Julián. Jeho život je znám pouze z legend. Společně s jeho ženou Vasilisou žili na počátku 4. století v Egyptě a ujímali se pronásledovaných křesťanů. Za to, že jim poskytovali útulek, byl Julián roku 310 sťat. Vasilisa zemřela ještě před rozsudkem.

Jméno Julián bylo dříve velice oblíbené. Jiný, daleko známější Julián žil ve starém Římě a celé jeho jméno znělo Iulianus Flavius Claudius Apostata ("Odpadlík"). Byl odpadlíkem od křesťanské víry a pokusil se tím otočit kolem dějin nazpět. Stal se císařem římským a byl zároveň i filozofem a spisovatelem, což nebývá dobrá kombinace. Narodil se 17. listopadu 331 našeho letopočtu v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko) jako syn Iulia Constantia, bratra Konstantina Velikého, a jeho druhé ženy Basiliny. V roce 361 vtáhl s vojskem do Kónstantínopole a stal se vladařem. Od té doby se veřejně pokoušel o návrat k pohanství a o zřízení filozofické a liberální vlády. Iulianus byl křesťanem do dvacátého roku svého života. Pilné studium řecké, zvláště novoplatónské filozofie pod vedením vychovatele Mardonia a filozofa Maxima, nekonečné a přečasto absurdní spory různých sekt o křesťanskou pravověrnost a hlavně zločinnosti jeho křesťanských předchůdců na císařském trůnu jej od křesťanství nakonec odvrátily. Jeho pohanství nebylo žádnou určitou starou teologií, nýbrž typickým dobovým náboženským synkretismem. Iulianus dokonce založil novou církev, pro niž sestavil i modlitbu k slunci. Křesťany začal opět pronásledovat, odstranil privilegia jejich církve, zakázal četbu klasiků v křesťanských školách a vyloučil křesťany z veřejných úřadů. Zvítězil také v mnoha bitvách, aby nakonec zahynul v šarvátce, do které se vrhl bez pancíře. Na následky zranění zemřel klidně, jak se na filozofa patří, 26. června roku 363.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze