Vzpomínáček - 5. ledna - Mejla Hlavsa a Dědek Šindelář

Karel IV. lombardským králem, Ferdinand I. římskoněmeckým králem, generální cechovní artikule, Václav Radecký z Radče, Dělnické listy, Konrad Adenauer, sjezd na lyžích na Václavském náměstí, konec nezávislosti Běloruska, Friedrich Dürrenmatt, atentát na ministra financí A. Rašína, Umberto Eco, Golden Gate Bridge, RVHP, zkreslené informace o dění v Československu, očista strany od revizionistických a pravicově oportunistických živlů, výměna nót mezi ČSSR a USA o dohodě k provádění inspekce na československém území, Eliška Junková, Milan 'Mejla' Hlavsa, Jiří 'Dědek' Šindelář...

Události:

1355 – Karel byl v chrámu sv. Ambrože v Miláně korunován železnou lombardskou královskou korunou.

1531 – Římskoněmeckým králem byl zvolen Ferdinand I. (stal se spoluvladařem - nástupcem svého staršího bratra Karla V. - ten od roku 1530 císařem); korunován 11. ledna v Cáchách.

1739 – Vyhlášeny generální cechovní artikule (navazovaly na zásady cechovního patentu z roku 1731), které sjednotily cechovní předpisy v českých zemích. Pravomoc cechů byla v souladu s merkantilistickou teorií omezena a jejich činnost podřízena státnímu dozoru. Artikule také zakazovaly mistrům usnášet se o cenách výrobků, zejména o jejich zdražování.

1858 – Zemřel nejvýznamnější český vojevůdce 19. století Václav Radecký z Radče. Účastnil se už napoleonských válek, poté se "proslavil" zejména záchranou rakouského panství v Itálii za revoluce 1848-1849. Jeho pomník na Malostranském náměstí byl proto po roce 1918 odstraněn.

1872 – V Praze začaly vycházet Dělnické listy, první noviny českých socialistů; tři čtvrtiny roku (do září t. r.) je redigoval J. Barák, dosavadní redaktor mladočeských Národních listů, po něm nastoupil do redakce J. B. Pecka.

1876 – Narodil se Konrad Adenauer, německý kancléř († 15. dubna 1967)

1887 – První použití lyží v Čechách. J. Rössler-Ořovský sjel na lyžích Václavské náměstí.

1919 – Do Minsku vstoupila Rudá armáda a běloruská vláda odešla do exilu; konec nezávislosti Běloruska.

1921 – Narodil se Friedrich Dürrenmatt, švýcarský dramatik († 14. prosince 1990)

1923 – Na ministra financí A. Rašína byl spáchán 19letým anarchistou J. Šoupalem atentát, na jehož následky 18. února v podolském sanatoriu v Praze skonal.

1932 – Narodil se Umberto Eco, italský semiolog, filosof a spisovatel

1933 – V San Franciscu byla zahájena stavba Golden Gate Bridge.

1949 – Československo se stalo zakládajícím členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), hospodářské organizace sdružující většinu států vznikajícího sovětského bloku.

1969 – Bulharský list Otečestven Front otiskl článek o činnosti bývalého ministra vnitra J. Pavla, kterého obvinilo z odpovědnosti ze nezákonnosti, k nimž docházelo po únoru 1948 a v padesátých letech. Také v tisku SSSR a NDR vycházely od začátku roku zkreslené informace o dění v Československu, neustávalo vydávání a rozšiřování tiskoviny Zprávy a vysílání rozhlasové stanice Vltava.

1970 – Předsednictvo ÚV KSČ projednalo přípravu plenárního zasedání ústředního výboru, zejména návrh usnesení k výměně členských legitimací, spojené „s dokončením očisty strany od revizionistických a pravicově oportunistických živlů“, dále návrh kádrového pořádku (nomenklatury) a změnu ve funkci náčelníka hlavní správy kontrarozvědky ministerstva vnitra.

V. Biĺak, L. Štrougal a J. Piller byli pověřeni sdělit A. Dubčekovi, že nebude-li rezignovat na členství v ÚV KSČ a ÚV KSS, bude vyloučen ze strany.

Miroslav Sulek, bývalý ředitel ČTK, byl jmenován mimořádným velvyslancem v Rumunsku.

Časopis byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v ČSR - Tribuna - byl vyznamenán Řádem práce u příležitosti prvního výročí založení. Vyznamenání převzal šéfredaktor O. Švestka.

Rudé právo přineslo rozhovor s G. Husákem „Proč byl leden nutný“. Mezi lidmi se šířil dobový slogan „Narodil se nový Rusák, jmenuje se Gustáv Husák“.)

1988 – Došlo k výměně nót mezi ČSSR a USA o dohodě k provádění inspekce na československém území v souvislosti se sovětsko-americkou smlouvou o likvidaci raket středního a kratšího doletu.

1994 – Zemřela Eliška Junková, česká automobilová závodnice (* 16. listopadu 1900)

2001 – Zemřel Milan Hlavsa, český baskytarista a hudebník (* 6. března 1951)

Milan 'Mejla' Hlavsa (6. března 1951 Praha - 5. ledna 2001 Praha) byl český hudebník - baskytarista a zpěvák, spoluzakladatel legendární skupiny The Plastic People of the Universe.

Hrál i s dalšími skupinami, např. Dg307, Půlnoc, Garáž, Fiction.

Milan Hlavsa vyrůstal na pražském Břevnově.

V mládí založil se svými kamarády několik nevýznamných kapel, které neměly dlouhého trvání.

Na baskytaru začal hrát při založení své první kapely, a to proto, že byl z kytaristů nejhorší. V 60. letech byl Hlavsa krátce hospitalizován v psychiatrické léčebně, poté, co se demonstrativně podřezal a postřelil lékaře vzduchovkou; tato příhoda mu později umožnila vyhnout se základní vojenské službě.

Koncem 60. let se seznámil s psychedelickým rockem, především s hudbou skupiny Velvet Underground.

Poté, co se v roce 1968 rozpadla jedna z jeho kapel, rozhodl se spolu se svým bývalým spolužákem, kytaristou Jiřím Števichem, založit novou skupinu, která by hrála psychedelický rock s ohni na jevišti.

Skupinu nakonec založili v září 1968. Členy byli též zpěvák a klarinetista Michal Jernek a bubeník Josef Brabec. Skupina dostala název The Plastic People of the Universe, a Hlavsa v ní působil jako skladatel hudby, zpěvák a baskytarista. Skupina hrála ze začátku písně zahraničních kapel (Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones, The Doors aj.), později začala hrát i vlastní tvorbu. K naprosté většině písní napsal hudbu Hlavsa, texty pocházely nejčastěji z pera básníka a filozofa Egona Bondyho, který pocházel z beatnické generace a je jedním z nejznámějších československých tvůrců tohoto hnutí. Později se jako textaři prosadili také Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. Kapela se v 70. letech odmítla podrobit požadavkům představitelů moci na úpravu repertoáru a zkrácení vlasů, čímž se čím dál více dostávala s vládnoucím režimem do konfliktu.

V roce 1973 založil spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem experimentální hudebnískupinu DG 307. Po několika letech ji ale opustil, aby s mohl koncentrovat pouze na Plastic People. Skupina pokračovala v existenci i bez Hlavsy.

V roce 1973 byl Hlavsa podmíněně odsouzen za napadení opilce, který obtěžoval jeho tehdejší přítelkyni. V roce 1975 se Hlavsa oženil s Janou Němcovou, dcerou filosofa Jiřího Němce.

V sedmdesátých letech byl celý undergroundový svět tehdejším režimem perzekvován, což vyvrcholilo v roce 1976 tzv. Procesem s českým undergroundem, při němž bylo několik hudebníků odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Hlavsa byl několik týdnů ve vazbě, odsouzen však nebyl. Poté byl opakovaně několikrát terčem policejního šikanování. Podepsal Chartu 77, ale jeho podpis nebyl přijat, neboť byl v době podpisu trestně stíhán.

V roce 1988 se vinou vnitřních sporů Plastic People rozešli. Poté hrál v kapelách Garáž a Echt!. Založil také hudební skupinu Půlnoc (kam přešlo jádro původních Plastiků) a po jejím rozpadu Fiction. Po listopadu 1989, kdy se z exilu vrátil Pavel Zajíček, se Hlavsa vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k PPU. Při příležitosti setkání dvou prezidentů v americkém Bílém domě - Václava Havla a Billa Clintona - si zahrál společně s Lou Reedem. S Janem Vozárym se věnoval i úpravám klasických hitů PPU (1997, Magická noc). V roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.

Věnoval se i filmové tvorbě, zahrál si ve filmu Kanárek (1997), k němuž složil a nahrál hudbu, a ve filmu Válka barev. Na začátku roku 2000 se pustil spolu s PPU do přípravy nového alba. V dubnu mu však lékaři našli zhoubný nádor na plicích. Činnost kapely byla tedy přerušena a podstoupil operaci. Na podzim se však jeho stav zhoršil, lékaři objevili zhoubný nádor na mozku a 5. ledna 2001 Milan Mejla Hlavsa zemřel.

Poslední rozloučení s Hlavsou se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi a zúčastnily se ho stovky lidí z řad široké veřejnosti, uměleckého i politického světa. Na pohřbu promluvil Ivan Martin Jirous. 28. února měl v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe.

6. a 7. března zahráli Plastic People poprvé bez Hlavsy – na koncertu Když je dnes člověku 50, uspořádaném k uctění Hlavsovy památky u příležitosti Hlavsových narozenin. Poté bylo vydáno 2CD Milan Hlavsa – Než je dnes člověku 50 – Poslední dekáda, obsahující z poloviny výběr Hlavsových nahrávek z let 1988-1998; druhý disk je záznamem koncertu z 6. března (kromě PPU ještě Garage, Velvet Underground Revival, DG 307). Plastic People, Garáž i DG 307 koncertují i po Hlavsově smrti.

2009 – Zemřel Jiří Šindelář, český baskytarista a člen skupiny Katapult (* 3. ledna 1949)

Jiří 'Dědek' Šindelář (3. ledna 1949 – 5. ledna 2009) byl český baskytarista a spoluzakladatel a dlouholetý člen české rockové skupiny Katapult.

Jeho první manželka Lenka Šindelářová hrála a zpívala se skupinou Banjo Band Ivana Mládka. Jeho druhou manželkou byla Zuzana, vdova po hudebníkovi Richardu Kybicovi ze skupiny Turbo. Se skupinou Katapult odehrál víc než 7000 koncertů.

Stalo se to v roce 1975: do unylého rytmu bezduché populární hudby vtrhlo cosi do té doby nevídaného.

Předtím se tato hudební skupina nazývala Mahagon a okouzlila přímočarým rockem Plzeňsko, kde byla vzápětí zakázána.

Přesídlila do Prahy, přejmenovala se na Katapult a od začátku chrlila hity jako Půlnoční závodní dráha, Lesní manekýn, Já nesnídám sám, Tichá pošta, Vlaky v hlavě, Nebreč, kdyby za to stál.

Nesmrtelnou hudební formaci založili Olda Říha s Jiřím Dědkem Šindelářem a legendární Katapult už v pětasedmdesátém roce krystalizoval do podoby, kterou znávalo každé malé dítě: Olda Říha, Jiří Dědek Šindelář, Tolja Kohout. Mladí šíleli nadšením, soudruzi hrůzou. Skupina, která měla od roku 1978 zakázanou Prahu, získala hned poté dvakrát Zlatého slavíka a prodávala desetitisíce singlů, přičemž LP Katapult 2006 se prodalo pěkných 250 000 kusů. Katapult se stal fenoménem a milovali ho všichni: vysokoškoláci i učni, čtrnáctiletí i třicátníci.

Poslední koncert Katapultu byl v listopadu 2008 v pražském klubu Futurum. Spolumajitel sedmi zlatých desek, jedné platinové a dvou Zlatých slavíků. Je autorem hudby k filmu O Jeníčkovi a Mařence (1999). Zemřel dva dny po svých šedesátých narozeninách v důsledku onemocnění chronickou obstrukční plicní nemocí. Jiří „Dědek“ Šindelář je pohřben v Čechticích u Vlašimi.

Text písně Živýho mě nedostanou si vzal Dědek k srdci a rozhodl se hrát, dokud to půjde. Na podzim 2008 se vydal Katapult na poslední turné Na rozloučenou. Že koncertní turné jeho zdraví neprospěje, bylo legendárnímu rockerovi celkem jasné.

Nevěděl, co bude, netušil, jak dopadne transplantace plic, a tak se chtěl na koncertech rozloučit s fanoušky. Už dříve se nechával slyšet, že když smrt, tak na pódiu. Málem se mu to povedlo. Namísto listopadového koncertu v Plzni skončil Dědek Šindelář v nemocnici na kapačkách.

Dědek, rodák z Domažlic a muž impozantního zjevu (jeho knír je stejně nezapomenutelný jako Dědek sám), se jako baskytarista držel hesla, že v jednoduchosti je síla. V polovině šedesátých let začal zkoušet se skupinou s poetickým názvem Sviňák, hned pak se v Black Stars potkal s Oldou Říhou, a to bylo osudové setkání.

Od roku 1975 až do své smrti tvrdil muziku s 'Kaťáky ', s dvouletou porevoluční přestávkou, kdy pobýval v USA. Byl otcem tří dětí, oženil se čtyřikrát, předposlední manželka Lenka Šindelářová alias Calamity Jane mu porodila syna Michala, rovněž muzikanta. Počátkem devadesátých let se odstěhoval na venkov. "Chalupu jsem postavil, strom zasadil a syna zplodil, to je dobrá bilance," podotkl k tomu spokojeně. Víc už toho bohužel nestihl.

Svátky:

Svátek mají Dalimil, Telesfor a Jan (Nepomuk Neumann).

Podle občanského kalendáře má dnes svátek Dalimil. Je to jméno staročeské a znamená, že jeho nositel je "dále milý", tedy ten, kdo je nám "milý pořád".

Dalimil je v našich dějinách znám především jako údajný autor slavné veršované české kroniky z druhého desetiletí 14. století. Nevíme sice, kdo toto obdivuhodné literární dílo opravdu napsal, jméno Dalimil je však už tradičně používáno. Autor kroniky se sám ve svém díle zmiňuje, že se při psaní přidržoval blíže neznámé Boleslavské kroniky; některé mladší opisy tak dokonce nazývají vlastní "Dalimilův" spis. Vše zamotal proslulý mystifikátor Václav Hájek z Libočan, který mezi předchůdci svého díla uvádí spis pravděpodobně smyšleného Dalimila či Dalemila Mezeřického. Oba tyto údaje spojil osvícenský historik Tomáš Pešina z Čechorodu a Dalimilova kronika byla na světě. Omyl sice odhalil již Josef Dobrovský, ale nebyla vůle navyklou věc náhle změnit. Jako ostatně u jiných pohodlných lží, tradičně u nás zaběhlých.

Kronika sama je však dílem neobyčejně zajímavým. Ve své první části se opírá především o Kosmovo svědectví. Historickým pramenem se kronika stává až v letech 1240-1315. Ať už byl autorem rukopisu kdokoliv, jisté je, že vystupuje ostře protiněmecky a straní české šlechtě. Jeho oslava domácích feudálů jde dokonce i proti samotnému králi. Podle toho se zdá, že autor vzešel ze šlechtických kruhů. Protože byl však vzdělaný, což se o tehdejším českém panstvu nedá říci, domnívají se vědci, že získal alespoň nejnižší duchovní vzdělání. Jeho vypjaté vlastenectví jde tak daleko, že neváhá překročit ani stavovské přehrady. Chválí totiž knížete Oldřicha za to, že si vzal ženu z lidu. Hlavně že byla "naše". Hra na národní strunu způsobila, že kronika byla vydávána nejvíce v dobách, kdy byly naše země nuceny pít z nějakého toho kalicha hořkosti. A že jich nebylo málo, o tom nás přesvědčuje košatý strom naší historie.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Telesfor (Telesforus). Byl papežem a mučedníkem, což ostatně platilo o prvních čtrnácti následovnících sv. Petra všeobecně. Byla to krutá doba a křesťané byli štváni hůře než divá zvěř. Jak Telesfor žil a co vykonal, nevíme. Jistá je pouze jeho násilná smrt, ke které došlo okolo roku 136, a snad i to, že byl řecké národnosti.

V římském kalendáři je dnes připomínán Jan. Janů je v kalendáři neuvěřitelně mnoho. Na dnešní den připadá světec z doby historicky nedávné, pochází dokonce od nás. Jeho celé jméno zní Jan Nepomuk Neumann. Narodil se roku 1811 v Prachaticích jako syn české matky a německého otce. Papež Pavel VI. jej 19. června roku 1977 prohlásil za svatého. Proto český kalendář, na rozdíl od římského, světí jeho památku až 19. června. Tam čtenář nalezne i podrobnější informace o jeho životě.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze