Vzpomínáček - 30. prosince - Vladimír Pucholt a Miloš Frýba

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 30. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Volba šesti pánů - správců království, státní rada, Josef Bohuslav Foerster, Rudyard Kipling, zákaz používání češtiny jako úřední řeči, vznikl Svaz sovětských socialistických republik, Vladimír Pucholt, Romain Rolland, Patti Smith, Ivan Olbracht, protesty proti vysílání rozhlasové stanice Vltava, rezoluce za setrvání J. Smrkovského ve funkci předsedy FS, Jiří Trnka, důlní neštěstí na dole Staříč, František kardinál Tomášek arcibiskupem pražským, J. Tošovský oznámil složení své vlády, Saddám Husajn popraven, Miloš Frýba..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1437 – Zemský sněm zvolil šest pánů, přívrženců krále Albrechta, za správce království na dobu, než se sám ujme vlády; byli to Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce (nejvyšší purkrabí), Aleš Holický ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund z Vartemberka.

1760 – Na podnět hraběte V. A. Kounice byla ustavena státní rada, nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie, mající charakter převážně poradního orgánu panovnice pro věci českých a rakouských zemí (mohla podávat i dobrozdání v otázkách říšských a vojenských).

Nahrazovala tajnou radu i její orgány a podržela si značný vliv na události v Rakousku až do roku 1848 (1801 byla reformována). Skládala se ze 3 ministrů (zahraničí, vnitra a vojenství), 3 státních radů a referendáře. Původně úřadovala ústně, později se členové omezili na písemný styk. Řídila fakticky chod celé monarchie včetně Uher, Rakouského Nizozemí a italských území.

1859 – Narodil se Josef Bohuslav Foerster, český hudební skladatel a pedagog († 29. května 1951)

1865 – Narodil se Rudyard Kipling, britský spisovatel a básník († 18. ledna 1936)

1867 – Skončilo několikaměsíční vládní provizorium a panovník jmenoval první rakouskou vládu v čele s knížetem K. Auerspergem, kterého od 8. září 1868 vystřídal hrabě E. Taaffe.

1915 – Český místodržitel Coudenhove zakázal používání češtiny jako úřední řeči u zemské a okresní správy; tímto činem vrcholilo perzekuční tažení proti českému kulturnímu a duchovnímu životu, kdy byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura "čistila" učebnice i repertoár divadel, došlo k uzavření školních knihoven.

1922 – Spojením RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR vznikl Svaz sovětských socialistických republik.

1942 – Narodil se Vladimír Pucholt, český herec a lékař

Vladimír Pucholt (* 30. prosince 1942 v Praze) je český herec, v současnosti působící jako lékař v Kanadě. Studoval Divadelní akademii múzických umění v Praze. Debutoval v dětských rolích, ale stal se známým a populárním především svými prvními významnými rolemi ve filmech Miloše Formana Černý Petr a Konkurs (1963). Dále ztvárnil hlavní role ve známém filmovém muzikálu Starci na chmelu (1964) režiséra Ladislava Rychmana a ve snímku Lásky jedné plavovlásky (1965). Po ukončení studia roku 1965 se stal hercem v pražském Činoherním klubu. Zde hrál až do roku 1968, kdy emigroval do Velké Británie. Po počátečním období kdy se živil příležitostnými pracemi vystudoval medicínu a stal se lékařem. K roli herce se vrátil pouze ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje (1999). Při příležitosti natáčení tohoto filmu byl mj. hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně. V současnosti pracuje jako dětský lékař v Torontu.

Většina filmů, ve kterých se objevil, patří už řadu let do zlatého fondu české kinematografie. Díky reprízám, videu a DVD na ně naštěstí nesedá prach a i další generace filmových labužníků tak mají možnost vidět toho zdánlivě obyčejného kluka, žádného krasavce a suverénního lamače dívčích srdcí. Vladimír Pucholt. Ve svých filmových rolích dokázal být vždy přesvědčivý a přirozený. Jeho postavy nikdy nebyly černobílé, příležitost dostal v různých žánrech a spolupracoval s rozdílnými režiséry. Ztvárnil různé charaktery, které ale mají něco společného. Je v nich cosi komického i tragického zároveň a hlavně jsou hluboce lidské. Jsou to lidé nedokonalí, zranitelní, pochybující; lidé, kteří v životě něco hledají, po něčem touží, tak jako každý z nás?ať už jsou to mladíci lehce romantičtí (samotářský, přemýšlivý Filip z nezapomenutelného muzikálu STARCI NA CHMELU, 1964), sobečtí a bezohlední (klavírista Milda, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY Miloše Formana, 1965), nebo horlivě důslední (komická role zaníceného policisty s nepřehlédnutelnými hláškami v komedii Jiřího Krejčíka SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967). S Milošem Formanem spolupracoval dvakrát, poprvé v ČERNÉM PETROVI (1964), kde coby kamarád hlavního hrdiny Čenda zaujal mimo jiné dnes už legendárním pozdravem „ahój“.

Pomineme-li jeden film natočený v emigraci a NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE, ke kterému se nechal přemluvit režisérem Vojtěchem Jasným po roce 1989, tak má Vladimír Pucholt na svém kontě všehovšudy 7 filmů. K tomu, aby se výrazně zapsal do dějin českého filmu, mu stačily tři roky (1964-1967), tedy doba, kdy vládla v tehdejším Československu pro filmaře příznivá atmosféra. Kritika opěvovala jeden z nejvýraznějších talentů nastupující generace, ale dohady o jeho dalším hereckém osudu a vývoji se nakonec ukázaly jako zbytečné. S rokem 1968 přichází nejen emigrace do Anglie, ale Pucholt zároveň (téměř) definitivně věší herectví na hřebík a začíná zcela novou etapu svého života. Nenapodobuje tak jiné herce - emigranty (např. Jana Třísku, Jiřího Voskovce), kteří se snažili pokračovat ve filmové kariéře i v zámoří. Absolvent pražské DAMU Vladimír Pucholt se sice do zámoří (konkrétně Kanady) nakonec taky přesunuje, ale napřed v Británii studuje svoji vysněnou školu - medicínu (doma ji studovat nemohl, protože by měl dvě vysoké školy) a stává se lékařem, kterým je dodnes.

Vladimír Pucholt zasvětil svůj život dvěma zcela odlišným a zároveň náročným povoláním. Ta herecká část musí z časového hlediska působit v jeho životopise jako epizodka. Kam by se jeho herectví vyvinulo, jaké by s přibývajícím věkem dostával role, na tyto otázky odpověď nikdy nenajdeme, ale zaplaťpánbůh i za těch pár let strávených před kamerou, díky kterým máme možnost sledovat toho mladého kluka od vedle, nenápadného herce s velkým talentem.

1944 – Zemřel Romain Rolland, francouzský spisovatel (* 29. ledna 1866)

1946 – Narodila se Patti Smith, americká rocková zpěvačka a básnířka

1952 – Zemřel Ivan Olbracht, český spisovatel (* 6. ledna 1882)

1968 – Čs. velvyslanec v NDR předal na ÚV SED dopis A. Dubčeka W. Ulbrichtovi, v němž byl vyjádřen protest proti vysílání rozhlasové stanice Vltava.

Příliv mnoha stovek rezolucí do redakcí jednotlivých listů, Čs. rozhlasu a Čs. televize neustává, naopak čím dál víc požadují závody a nejrůznější instituce, aby J. Smrkovský setrval ve funkci předsedy Federálního shromáždění.

1969 – Na sekretariátu ÚV KSČ se konalo setkání novinářů s V. Biĺakem, J. Kempným a J. Fojtíkem.

Ve 12. čísle časopisu Novinář byl mj. otištěn úvodník „Lenin a propaganda“, článek o novináři Janu Švermovi, rozhovor s M. Hladkým, který začal uveřejňovat v Rudém právu seriál „Hledání pravdy“, zpráva o zasedání Mezinárodní federace pro zpracování informací, které se konalo v Praze.

Zemřel Jiří Trnka, český výtvarník, ilustrátor a tvůrce ilustrovaného filmu (* 24. únor 1912)

1976 – Na Dole Staříč v ostravsko-karvínském revíru došlo k důlnímu neštěstí, které si vyžádalo životy 43 horníků.

1977 – František kardinál Tomášek byl jmenován 34. arcibiskupem pražským

1997 – Designovaný český premiér J. Tošovský oznámil složení své vlády; v 17členném kabinetu zasedli 4 členové ODS (avšak nedelegovaní vedením strany), po 3 lidovcích a členech ODA, 7 nestraníků (do vlády navrženo 9 "nováčků"). Novou vládu jmenoval prezident V. Havel 2. ledna 1998.

2006 – Byl popraven oběšením irácký diktátor Saddám Husajn (* 28. dubna 1937).

2010 – Zemřel Miloš Frýba, televizní hlasatel (* 18. března 1945)

Miloš Frýba byl v 70. a 80. letech 20. století legendárním hlasatelem Československé televize.

K jeho odkazu se hlásí fanklub punkerů, který od roku 1990 vždy 25. ledna, na svátek Miloše, oslavuje Frýbestr v dejvické nádražní restauraci, která je frýbovskými náměty trvale vyzdobena.

Již v 80. letech tento dejvický klub zahájil hudební projekt FBH, který mnohé známé hudební skladby parodoval texty, v nichž byl Frýba kladným hrdinou a jeho kolega Hemala zloduchem.

Jedním z recesistických hesel Frýbových uctívačů je „Frýba a láska zvítězí nad Hemalou a nenávistí“.

Proslavil ho také název alba Miloš Frýba for president, které vydala skinheadsko-hardcorová skupina Orlík roku 1990. Frýba se svého kultu nijak neúčastnil ani ho nekomentoval.

Byl vyučený elektromechanik, poté vystudoval gymnázium a absolvoval povinnou základní vojenskou službu. Rodiče byli živnostníci a dědeček legionář.

Roku 1968, ve 23 letech, nastoupil do Československé televize jako tzv. elektroefektář (tvůrce elektrických efektů). Roku 1969, za nastupující normalizace, k nelibosti svých rodičů uspěl v konkursu na hlasatele Televizních novin, na nátlak rodičů však tuto práci nakonec nepřijal.

Roku 1970 uspěl v dalším konkursu, na zpravodajského hlasatele druhého programu ČST. Podle něj byla v té době méně dostupná a z tvůrčího a programového hlediska tehdy samostatná dvojka odkladištěm programů, které z ideologických důvodů méně vyhovovaly, a tedy byl kvalitnější než první program. Kromě uvádění filmů a předtočených pořadů se brzy stal i moderátorem a konferenciérem dobových pódiových pořadů.

Roku 1972 uspěl v konkursu na hlasatele. Byl v ČST historicky prvním programovým hlasatelem, dlouhé texty musel zvládat naživo zpaměti, zpočátku bez pomoci čtecího zařízení, které ještě neexistovalo. Zahajoval v ČST barevné vysílání, jako poslední hlásil z Měšťanské besedy před stěhováním televize do nového areálu na Kavčích horách.

V roce 1988 se stal vedoucím týmu hlasatelů ČST, podílel se na náboru mladších spolupracovníků. Po roce 1990 přestal vystupovat na obrazovce a až do roku 2008, kdy odešel do důchodu, pracoval v Československé, později České televizi jako režisér dne, zajišťující plnění denního vysílacího plánu.

Podle redakčního článku v Aktuálně.cz byl symbolem normalizační televize – jeho kamenný výraz ve tváři, hluboký uklidňující hlas, pečlivě učesaná pěšinka, stále stejné těsné sako a ustavičná a pravidelná přítomnost na obrazovce zosobňovaly i neměnnost a zatuhlost své doby, zároveň však z kultury své doby vybočoval vyzařováním čehosi starosvětsky gentlemanského.

Po několik desetiletí působil také jako konferenciér Orchestru Václava Hybše, s nímž jezdil i na různá turné, později již moderoval jen vánoční koncerty.

Před odchodem do důchodu utrpěl mozkovou mrtvici, po dlouhé a těžké nemoci pak zemřel 30. prosince 2010. [zdroj]

Svátky:

Svátek mají David, Evžen a Kolumba.

V občanském kalendáři má dnes svátek David, ačkoli v křesťanském tomu tak bylo již včera. Toto prastaré jméno má zřejmě své počátky v asyrském slově dádu, jež znamená "miláček". Hebrejština si slovo přeměnila na dód. Zdá se, že jméno David je přezdívka. Původně znělo Davidu a říkalo se tak náčelníkovi nějaké ozbrojené skupiny bojovníků.

Nejslavnější nositel tohoto jména - židovský král David - takovým velitelem v mládí byl, a stavěl se na odpor dokonce samému králi Saulovi. Jeho příběh se již vypráví celá staletí. David přišel z Betléma ke dvoru krále Saula a měl jej rozptylovat hrou na harfu a zpěvem. Po nějakém čase vypukla válka mezi Židy a Filištíny (Filistaiové, Pelištejci). David se jednou vracel z návštěvy u otce a narazil na královské vojsko, které se právě chystalo k boji. Filištíni měli ve svém středu neuvěřitelně silného bojovníka - obra jménem Goliáš. Ten se bavil tím, že vyzýval Izraelce na souboj a všechny je hravě porážel, čímž celé židovské vojsko silně deprimoval. Další běh událostí je již dostatečně známý. Malý David přemohl obra Goliáše jenom prakem a svým důvtipem, Filištínci se rozprchli a židovské vojsko získalo velkou kořist. Král Saul se však místo radosti z porážky nepřítele začal obávat o svůj trůn a ukládal Davidovi o život. Mladík se nakonec zachránil pouze útěkem do Judských hor, kde vedl oddíl čtyřiceti mužů a bojoval prakticky proti všem. V horách setrval až do Saulovy smrti, po níž se stal židovským králem. Přenesl královské sídlo z Hebronu do Jeruzaléma, který dobyl. Zemřel po čtyřicetiletém panování a před svou smrtí jmenoval svým nástupcem syna Šalamouna.

V církevním kalendáři má dnes své jmeniny Evžen nebo také Eugen. Toto jméno znamená doslovně "urozený" či ještě přesněji "blahorodý". Jeho počátky hledejme až ve starém Řecku ve slově eugenés.

Evžen byl arcibiskupem v kastilském městě Toledu. V římském kalendáři měl svátek 13. listopadu. Byl prý to neobyčejně vzdělaný člověk a napsal mnohá učená pojednání, ale také několik básní. Další Evžen měl jmeniny 15. listopadu a byl přítelem a žákem francouzského národního světce Denise, který byl v roce 286 popraven na pařížském Montmartru. Evžen se stal hlavou křesťanské obce a dočkal se stejného konce jako jeho učitel.

V kalendáři má dnes svátek také Kolumba ze Sens. O jejím životě máme spíše legendární pojednání. Ve středověku patřila především ve Francii k nejvíce uctívaným světicím. Podle tradice pocházela buď ze Sens, nebo ze španělské Zaragozy. Prý odmítla ruku syna císaře Aureliana, za což se dočkala v roce 273 popravy. Kolumbin kult je doložen již v 6. století. Král Chlothar III. založil na Kolumbině hrobě v Sens klášter Ste-Colombe-les-Sens, který byl ovšem v roce 1792 za revoluce zcela zničen. Vedle Sens byla Kolumba uctívána i ve Flandrech, Rimini a její kostel je i v Kolíně nad Rýnem.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze