Vzpomínáček - 29. prosince - Július Satinský

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 29. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Thomas Becket, sjezd odboček Lípy slovanské, kardinál Josef Beran, masakr Siouxů u Wounded Knee, první bitva u Taipale, druhý velký požár Londýna, „nijak vánoční“ politická situaci v zemi v roce 1968, Václav Havel posledním československéhým prezidentem, Július Satinský..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1170 – Byl zabit Thomas Becket, lord kancléř krále Jindřicha II. a arcibiskup z Canterbury (* 1118)

1848 – V Praze se konal sjezd odboček Lípy slovanské, kterého se zúčastnilo 79 delegátů zastupujících 36 filiálek z českých zemí (z toho 2 moravské spolky); od 1. ledna 1849 začal vycházet pod redakcí K. Sabiny a V. H. Vávry tiskový orgán spolku Noviny Lípy slovanské. Spolek ovládla radikální skupina.

1888 – Narodil se kardinál Josef Beran, v Plzni; římskokatolický teolog, duchovní, arcibiskup pražský († 17. května 1969)

1890 – Masakr cca 300 siouxských žen, dětí a starců u Wounded Knee americkou armádou.

1939 – Zimní válka: Vítězstvím Finska nad Rudou armádou skončila první bitva u Taipale.

1940 – Druhá světová válka: Při náletu Luftwaffe vypukl v City druhý velký požár Londýna.

1968 – Ústřední výbor Národní fronty jednal s designovaným předsedou budoucí vlády O. Černíkem o složení této vlády.

Předseda vlády O. Černík a předseda Výboru pro tisk a informace při předsednictvu vlády hovořili na besedě s pracovníky Čs. rozhlasu o složité vnitropolitické situaci a požádali o podporu politiky strana vlády při realizaci usnesení ÚV KSČ.

Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o celkové politické situaci v zemi, která nebyla „nijak vánoční“. Konstatovalo, že ve veřejnosti rušivě působí nátlakové kampaně kolem obsazení vedoucích funkcí v příštím Federálním shromáždění.

1989 – Ve Vladislavském sále Pražského hradu proběhla volba 9. československého prezidenta; jednomyslnou volbou se jím stal jediný kandidát - Václav Havel [1989-1992]. Na volbu navázala slavnostní mše Te Deum ve Svatovítské katedrále, kterou celebroval kardinál F. Tomášek.

2002 – Zemřel Július Satinský, slovenský herec (* 20. srpna 1941)

Július Satinský nebyl jenom herec a komik, který společně vystupoval se svým kolegou a kamarádem Milanem Lasicou a uměl mluvit i výborně česky nebo maďarsky.

Byl také autorem literatury pro děti a dospělé, dramatik, prozaik či fejetonista. Narodil se v Bratislavě 20. srpna 1941 a prožil zde prakticky celé dětství.

Jeho herecký talent se projevoval již v dětství a roku 1958 vyhrál v recitační soutěži Hviezdoslavov Kubín.

Vystudoval Střední pedagogickou školu, ovšem jako učitel poté nikdy nepracoval. Po maturitě chtěl studovat herectví ale nebyl přijat a tak se nakonec dostal na Vysokou školu múzických umění, kde v letech 1962 – 66 studoval dramaturgii. Od roku 1964 působil tři roky jako dramaturg v Československé televizi v Bratislavě.

Již od roku 1959 vystupovali jako komici s Milanem Lasicou v autorských relacích. Seznámili se ale již mnohem dříve při školním divadelním představení. Na konci 60. let účinkovali v bratislavské Tatra revue a později v Divadle na korze. V letech 1971 - 72 vystupovali společně v kabaretu Večerní Brno, jelikož na Slovensku měli zákaz umělecké činnosti.Poté se vrátili zpět a od roku 1972 společně vystupovali v opeře Nové scény v Bratislavě. Po šesti letech oba přestoupili do činohry v Nové scéně. V roce 1982 odešli účinkovat do nově otevřeného Studia S, které později přejmenovali na Studio L+S. Zde Július zůstal až do konce svého života. Populární dvojice zde 20. prosince 1999 oslavila 40 let svého vystupování.

Jejich scénky se vždy skládaly z několika částí (scénky - písničky - skeče - improvizované vstupy - atd.). Mnoho knih pro dospělé napsali společně, v knižní podobě měly scénky jiný řád. Z jejich společné tvorby jmenuji mj. “Nečekanie na Godota“ (1967), “Soireé“ (1968), “Lasica, Satinský a vy“ (1970), divadelní hru s názvem “Náš přítel René“ (1979) nebo “Trialog“ (1991), který sepsali společně s Miroslavem Horníčkem. Velmi známý byl jejich kabaretní program “Ktosi je za dverami“, ve kterém glosovali na aktuální témata. Z televize a filmu jsou známi např. z televizní komedie GIGLIHO ÁRIA (1966), z dramatu SLADKÉ HRY MINULÉHO LÉTA (1969) z rodinného filmu NEKONEČNÁ, NEVYSTUPOVAŤ (1979) ale především z komedie SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982), kde ztvárnili postavy ufonů vyslaných na Zem. Pan Satinský se u tohoto filmu podílel i jako spoluautor na dialozích.

Z ostatních rolí,kde nehrál společně s M. Lasicou hlavní role nebo hrál jen sám jsou nejznámější mj. filmy BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982) režisérky M. Poledňákové, kde ztvárnil roli doktora Alberta Horáka, jako Král Pikola v pohádkové komedii TŘI VETERÁNI (1983), pilot Štefan ve filmu Jiřího Menzela VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985) a nebo král Valentýn v televizní pohádce RUMPLCIMPRCAMPR (1997). Jeho poslední filmová role byla v komediálním dramatu KRUTÉ RADOSTI (2002). Velmi známou roli ztvárnil v seriálu režiséra Vorlíčka KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI (1987) a znám je společným vystupováním v televizním pořadu HOVORY H.

V roce 1989 dostal titul “Zasloužilý umělec“ a začíná se věnovat publicistice. Měl své pravidelné rubriky v několika slovenských novinách a časopisech. Ve svých fejetonech vzbuzoval ve čtenářovi aby se stal samostatnou osobností a využíval při tom prvky slovní hry a nevynechával i prózy či festy. Pro děti mj. napsal knihu pohádek “Rozprávky uja Klobásu“ (1996). Je autorem námětu grotesky VE VLAKU (1969) a nadaboval principála z pohádky PERINBABA (1985). Společně s M. Lasicou a hudebním skladatelem Jaroslavem Filipem vydali tři desky “Bolo nás jedenásť“ (1981), “S vetrom opreteky“ (1982) a “My“ (1987). Z divadelních rolí si zahrál mj. v inscenacích REVIZOR od Nikolaje Gogola, MARNÁ SNAHA LÁSKY od W. Shakespeara, v Moliérově dílu TARTUFFE nebo hlavní postavu Stalina ve hře STALIN, kterou napsal Gaston Salvatore.

Július Satinský byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla tanečnice ze slovenské Lúčnice Olga Lajdová. Ta ale tragicky zemřela při koupání na Panenských ostrovech. Byli spolu 20 let. Július byl z její smrti těžce otřesen a chtěl se upít k smrti, protože jeho život ztratil jiskru. Později ale poznal doktorku z protialkoholního Vieru Satinskou (*1955) a s tou se také v roce 1985 oženil. Narodily se jim dvě děti, dcera Lucie a syn Ján. Pan Satinský zemřel v Bratislavě 29. prosince roku 2002, kdy podlehl následkům rakoviny tlustého střeva.

V roce 2003 byl vyznamenán In memoriam, slovenskou Medailí Za zásluhy. Slovenská astronomická společnost po něm pojmenovala planetku 15946 objevenou 8. ledna 1999 na observatoři Modra-Piesky. Kromě planetky má ale i svoji sochu v bratislavské Dunajské ulici, kterou odhalil jeho dlouholetý kolega a přítel Milan Lasica 24. září 2006. Socha je 3,5 metrů vysoká a je u ní umístěna tabule se Satinského výrokem "Na naši ulici je svoboda". Za zmínku stojí uvést, že se tento všestranný člověk, který si žil bohémským způsobem života, za svůj život pětkrát stěhoval, ale pokaždé se jeho domov nacházel právě v Dunajské ulici...

Svátky:

Svátek mají Judita, Tomáš (Becket) a Milada.

V občanském kalendáři má svátek Judita. Toto jméno má svůj počátek v hebrejské Jehúdith a doslova znamená, že "zmíněná žena pochází z Judeje", že je "židovského původu".

V církevním kalendáři má dnes svátek Tomáš. Základem jména je syrské jméno Tómá, vycházející ze slova teómá, což znamená "dvojče", "blíženec".

Dnes má svátek Tomáš (Thomas) Becket. Narodil se v roce 1118 v Canterbury bohatým normanským rodičům, kteří mu poskytli všestranné a velkorysé vzdělání. Asi v roce 1142 vstoupil Tomáš do služeb canterburského arcibiskupa Theobalda. Ten poslal bystrého mladíka studovat na kontinent kanonické právo a v roce 1154 mu udělil nižší svěcení a titul arcidiakona. Becket se v Anglii ani neohřál, když ho král Jindřich II. jmenoval svým kancléřem. Mezi oběma muži vzniklo velké přátelství a porozumění. Tomáš byl navíc dobrým společníkem, měl rád zábavu, hry a divadlo, nijak se nezříkal pozemského světa. Když však byl v roce 1162 dosazen na arcibiskupský stolec, jeho chování se změnilo k nepoznání. Povinnosti jeho úřadu jej zcela pohltily. Začal se věnovat péči o chudé a sám žil velice střídmě a zbožně. Protože se velice dobře vyznal v zákonech a především v kanonickém právu, dostal se brzy do sporů se samotným králem. Jablkem sváru se stal spor o to, kdo má soudit duchovní osoby, dopustí-li se zločinu. Situace se neustále přiostřovala, až v roce 1164 uprchl Becket po bouřlivém zasedání královské rady do Francie. Plných šest let trvalo, než se arcibiskup a král usmířili. Nutno podotknout, že pouze formálně. Ovšem již v roce 1170 vypukl konflikt znovu: Tomáš totiž sesadil všechny biskupy, kteří stranili panovníkovi. To byl pochopitelně přímý úder vůči Jindřichovi II. a král tehdy pronáší památná slova: "Kdo mne zbaví toho obtížného kněze?" To byla výzva pro čtyři rytíře, kteří v podvečer 29. prosince 1170 arcibiskupa v jedné z kaplí canterburské katedrály zavraždili.

Tomášova smrt otřásla celou zemí. Lidé jej ihned začali uctívat jako mučedníka a jeho kult se rychle rozšířil po celé křesťanské Evropě. Papež Alexander III. již v roce 1173 Tomáše Becketa kanonizoval. Příběh jeho života a především smrti se stal předlohou četných literárních zpracování.

V kalendáři bychom dnes nalezli také jméno Milada. Toto jméno je patrně obměnou starého tvaru Mlada, jenž neznačí nic jiného než "mladá". Zajímavé je, že existuje i mužský tvar Mlad. V našem občanském kalendáři mají Milada i Mlada svátek 8. února a u tohoto data najde čtenář i krátký portrét Mlady Přemyslovny.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze