Vzpomínáček - 29. ledna - Stanislav Tříska a Valérie Čižmárová

Mírný list, Anton Pavlovič Čechov, Romain Rolland, Karl Benz a patent na první benzínem poháněný automobil, Klub neodvislých českých poslanců, Julius Zeyer, Československá národní rada na Rusi, Stanislav Tříska, Marián Varga, Valérie Čižmárová, Dominik Hašek, oživení 'Ducha Košického vládního programu', 29. leden 1969-1970, Pavel Liška, nová úprava pracovní doby, konec francouzských nukleárních testů, oficiální pozvání k přistoupení ČR do NATO, protesty studentů v Indonésii...

Události:

1440 – Obě hlavní politická seskupení v zemi ("polská a habsburská" strana) se dohodly v tzv. mírném listě na rozdělení moci a zároveň na způsobu nové volby krále; ta byla svěřena sboru 46 volitelů (18 pánů, 14 rytířů, 14 měšťanů). Mírný list upravoval také otázku Rokycanova arcibiskupství, dodržování kompaktát a jihlavských Zikmundových zápisů. Úřad zemských desek byl až do volby příštího panovníka uzavřen. Vládu v zemi si rozdělily jednotlivé šlechtické a mocenské skupiny prostřednictvím tzv. landfrýdů (či sněmíků), tj. krajských politických svazků pánů, rytířů a královských měst (sdružovaly jak kališníky, tak i katolíky). Sjezdy landfrýdů v čele s hejtmanem nahrazovaly ústřední zemskou vládu. Mírný list byl do značné míry úspěchem Ptáčkovy strany.

1860 – Narodil se Anton Pavlovič Čechov, ruský spisovatel († 15. července 1904)

1866 – Narodil se Romain Rolland, francouzský spisovatel, nositel Nobelovy cena za literaturu († 30. prosince 1944)

1886 – Karl Benz získal patent na první benzínem poháněný automobil.

1888 – Na počátku jarního zasedání říšské rady oznámilo sedm českých poslanců (z toho čtyři vyloučení z Českého klubu) vytvoření Klubu neodvislých českých poslanců v čele s J. Grégrem a J. Heroldem. Staročesko-mladočeské boje zatlačily do pozadí původní "filologické a teoretické" otázky. Skupina začala být nazývána "realisty".

1901 – Zemřel Julius Zeyer, český spisovatel (* 26. dubna 1841)

1917 – Ruská vláda schválila utvoření Československé národní rady na Rusi v čele s J. Dürichem. Vznikl tak separatistický orgán nezávislý na pařížské Československé národní radě. M. R. Štefánik, který v té době pobýval v Rusku, Düricha vyloučil z pařížské rady. Rada fakticky nezahájila vlastní činnost, neboť mezitím vypukla únorová revoluce v Rusku; v dubnu 1917 nová ruská vláda Dürichovu radu zrušila.

1933 – Narodil se Stanislav Tříska, český herec († 23. října 1996)

Stanislav Tříska pocházel z Plzně, kde se vyučil brašnářem, od mládí jej to ale táhlo k divadlu. Bez sebemenší herecké průpravy nastoupil do Západočeského divadla v Chebu, kde v 60. letech sehrál řadu komických rolí a získal zde značnou, byť lokálně omezenou popularitu.

V roce 1967 přešel do Divadla pracujících ve Zlíně, kde pak působil až do roku 1996 (scéna byla v roce 1990 přejmenována na Městské divadlo a Tříska se zde stal uměleckým šéfem).

Také ve zlínském divadle vynikal v komediích (Švejk, Pokoušení, Komik, Konec masopustu); ačkoli do Zlína přišel až ve zralém věku, s tímto městem se zcela sžil a považoval se za moravského patriota. Po smrti manželky zatoužil po změně prostředí a načas se přestěhoval do Prahy, ale netrvalo dlouho a vrátil se zpět do Zlína. Za své působení na divadelních scénách obdržel Cenu J. K. Tyla.

Pro televizi a film začal Tříska točit v 60. letech, vytvářel vesměs svérázné postavy ve vedlejších až epizodních úlohách, poprvé se objevil v povídkovém filmu STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964), později hrál v řadě pohádek a filmů pro děti, vidět jej ale bylo možné také v některých dramatických kusech, jako např. SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986) nebo seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985). Právě při natáčení tohoto seriálu se seznámil s Helenou Růžičkovou, která si pak na něj vzpomněla při obsazování rolí do Troškovy komedie SLUNCE, SENO, JAHODY (1984). V padesáti letech se tak Tříska dostal ke své životní roli Škopka, která jej proslavuje dodnes. Tuto postavu hrál pochopitelně také v pokračováních SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991). V návaznosti na to přibylo také hereckých příležitostí a Tříska se v 90. letech objevoval kamerou podstatně častěji než dříve. Celkový počet jeho filmových a televizních rolí je kolem 100. Jeho poslední úlohou byla postava Hrstky v seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ (1997), jehož uvedení se však již nedožil – Stanislav Tříska zemřel náhle přímo v šatně Národního divadla 23. října 1996 ve věku 63 let. S manželkou Zdeňkou, rozenou Hrdou, měl syna a dceru.

1947 – Narodil se Marián Varga, slovenský hudebník

1952 – Narodila se Valérie Čižmárová, česká zpěvačka slovenského původu († 7. března 2005)

Valérie Čižmárová patřila k výrazným osobnostem ze Slovenska, které v 70. letech obohatily českou populární hudbu, dodnes je známá svým největším hitem Léta letí z roku 1971.

Narodila se v Michalovcích na východním Slovensku, od dětství se věnovala tanci a zpěvu, první větší úspěch byl spojen s pěveckou soutěží v Košicích.

V roce 1968 zvítězila v soutěži Talent v České Třebové, v podobně koncipovaném soutěžním klání pak zaujala v Jihlavě (tady ji také poprvé zachytila televizní kamera) a první nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Oslovila ji především ta z legendárního divadla Rokoko, kam nastoupila a převzala zpívané party po Heleně Vondráčkové, která v té době tuto scénu opustila spolu s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, aby založili vlastní skupinu Golden Kids.

Jméno Valérie Čižmárové zůstává v povědomí veřejnosti především s jejím největším hitem Léta letí (1971); podnět k jeho natočení dal ředitel Rokoka Darek Vostřel, který v Čižmárové viděl slibný pěvecký potenciál a chtěl ji zviditelnit výrazným šlágrem (píseň Léta letí je českou verzí zahraničního hitu Looky Looky). Po uzavření divadla Rokoko vytvořila Valérie Čižmárová vlastní hudební skupinu, s níž uspořádala úspěšné turné v SRN, v roce 1974 pak přijala angažmá v Semaforu, kde setrvala více než čtvrtstoletí (do roku 2000).

Hlas Valérie Čižmárové dobře znají i diváci českých filmů, zpívala v dodnes populárních veselohrách HOLKY Z PORCELÁNU (1974) nebo JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA (1974), v menších rolích se objevila i před kamerou. V úloze zpěvačky to bylo ve filmu JÁ TO TEDY, BERU ŠÉFE (1978), později hrála paní Lili v dramatu SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986). Mezitím se s ní setkávali diváci především v rámci televizních záznamů představení ze Semaforu.

Pěveckou dráhu Valérie Čižmárové důstojným způsobem zmapovalo výběrové CD Léta letí z roku 2002, které mimo jiné připomnělo i její zájem o rock nebo jazz, zpěvačka sama mezitím i po odchodu ze Semaforu pokračovala v jevištních aktivitách, spolupracovala například s Helenou Růžičkovou. Navázala také na někdejší spolupráci se Semaforem a vystupovala na jevišti Divadla Jiřího Grossmanna. Zdravotní komplikace donutily zpěvačku postupně omezovat umělecké aktivity. Valérie Čižmárová zemřela následkem nádorového onemocnění 7. března 2005 v Praze ve věku 53 let.

1965 – Narodil se Dominik Hašek, český hokejový brankář

1968 – Deník Práce má článek Milana Hübla, který píše o společenství Čechů a Slováků a vyzývá k oživení „Ducha Košického vládního programu“ z května 1945.

1969 – Proběhla ustavující schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění; předsedou Sněmovny lidu byl zvolen J. Smrkovský, předsedou Sněmovny národů D. Hanes a v čele Federálního shromáždění stanul P. Colotka. Ministerstvo vnitra schválilo statut Českého svazu vědeckých pracovníků, v jehož čele byl akademik Otto Wichterle.

Federální výbor pro tisk a informace na základě usnesení vlády a předsednictva ÚV KSČ rozhodl o okamžitých opatřeních. Zakázal vystupování na televizní obrazovce L. Danešovi, K. Kynclovi (přešel z Čs. rozhlasu do Čs. televize v listopadu 1968), K. Moučkové, V. Škutinovi a dalším osobnostem roku 1968.

Redakcím tisku, rozhlasu a televize byl sdělen požadavek nezveřejňovat žádné informace o protestech proti kádrovým změnám. Dosavadní vládní zmocněnec pro rozhlas Odon Závodský byl jmenován ústředním ředitelem Čs. rozhlasu.

Z Československa byli vypovězeni Sam Zelman (USA), Harmut Kunze (NSR), Alain Debos (Francie) a L. B. Appleton (Velká Británie), kteří v Praze natáčeli společný dokumentární film o událostech bez souhlasu čs. úřadů.

Římská federace Italské socialistické strany uspořádala manifestaci solidarity, aby vyjádřila účast na smutku čs. lidu a úctu k ušlechtilosti národa a jeho současných vůdců.

1970 – V Praze byl zatčen Jiří Lederer a obviněn z poškozování státu světové socialistické soustavy – příčinou byly zejména jeho články o Polsku, uveřejňované v čs. tisku od poloviny roku 1968 do léta 1969.

1971 – Narodil se Pavel Liška, český herec

1979 – Vstoupila v platnost nová úprava pracovní doby, zavedená rozhodnutím federální vlády vzhledem k energetické situaci; úprava se týkala rozložení nástupu lidí do pracovního procesu.

1996 – Prezident Jacques Chirac vyhlásil „definitivní konec“ francouzským nukleárním testům.

1999 – ČR obdržela oficiální pozvání k přistoupení k Severoatlantické alianci.

2001 – Tisíce studentů protestovalo v Indonésii u parlamentu a dožadovalo se demise prezidenta Abdurrahman Wahida za korupční skandál.

Svátky:

Svátek mají Zdislava a Sulpicius.

Zdislava, jíž je věnován dnešní den v českém občanském kalendáři, má již po staletí tradiční svátek 30. května. Toto jméno je slovanského původu a má ještě tvar Zdeslava. Význam slova je "zde slavná" a jeho nejznámější nositelka takovou skutečně byla či, lépe řečeno, stále je.

Zdislava, o které mluvíme, se narodila v rodině pana Přibyslava z Křižanova a Sibyly ze Sicílie. Její otec byl královským purkrabím na hradech v Brně a Veveří u Brna. Zdislava měla ještě několik sourozenců a prožila s nimi velice hezké dětství. Když přišla do těch pravých let, provdala se za šlechtice Havla Markvartice do severních Čech na hrad Lemberk. Manželé spolu měli čtyři děti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislavu. Její manžel dosáhl brzy vysokého postavení a ve službách krále Václava I. kolonizoval severní Čechy. Spolu se svou manželkou založil kláštery v Jablonném a v Turnově. Usídlil se zde kazatelský řád sv. Dominika, který paní Zdislava velice podporovala. Měla mezi dominikány plno přátel, s nimiž se starala o nemocné a chudé, vedle toho pečovala i o svou rodinu. Vyčerpána mnohými starostmi a mateřskou péčí o velkou rodinu všech pocestných, chudých, nemocných a postižených zesnula velice mladá v roce 1252. Tělo bylo uloženo do hrobky dominikánského kláštera sv. Vavřince v Jablonném.

Lidé ji ctili již za jejího života. Její staletý kult potvrdil v roce 1907 papež Pius X. a zařadil ji mezi blahoslavené. Ke svatořečení došlo 21. května roku 1995 v Olomouci. Památku na Zdislavu šířili především členové šlechtického rodu Berků z Dubé, kteří postavili nad jejím hrobem v Jablonném překrásný barokní chrám zasvěcený sv. Vavřinci. O její svatořečení se pak nejvíce zasloužil litoměřický biskup a později kardinál Štěpán Trochta, který roku 1949 zahájil diecézní kanonizační proces. Nesmíme však zapomenout ani na historika Zdeňka Kalistu, který o Zdislavě napsal vědecké studie a očistil její osobnost od barokních nánosů a nepravd. Stejně tak přínosná byla i práce P. Ambrože Svatoše. Paní Zdislava vstoupila i do české beletristické tvorby a poezie. Jakub Deml ji oslavil Písní na blahoslavenou Zdislavu a literárním skvostem se stalo Durychovo Světlo v tmách. V 70. letech 20. století vyšel román Aleny Vrbové V erbu lvice, podle kterého vznikl také úspěšný film.

Zdislava je dnes uctívána jako patronka rodin, kongregace sester dominikánek, ale také litoměřické diecéze a českého národa.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Sulpicius. Celým jménem se jmenoval Sulpicius Severusa byl raně středověkým historikem a spisovatelem. Narodil se poblíž Toulouse ve Francii a byl žákem a přítelem Martina z Toursu. Většinu života žil v ústraní a psal. Významné jsou především jeho Posvátné dějiny, zachycující události až do roku 300 po Kristu, filozofické Dialogy a v neposlední řadě životopis sv. Martina. Sulpicius Severus zemřel roku 420.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze