Vzpomínáček - 27. prosince - Jaroslav Vojta a Gérard Depardieu

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 27. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Albrecht II. Habsburský českým králem, Ján Jessenius Jesenský, Johannes Kepler, Louis Pasteur, Zikmund Winter, Karel Kramář, Jaroslav Vojta, Marlene Dietrich, Laco Novomeský, Jiří Sovák, Ministerstvo vnitra rozpustilo KSČ, pracovní mobilizace českých mužů do 45 let, Gérard Depardieu, Tristan Tzara, SNV, sovětská válka v Afghánistánu, Karel Černoch..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1437 - Na zemském volebním sněmu v pražském Karolinu byl zvolen tzv. rakouskou stranou (katolickým a husitským panstvem v čele s Jindřichem z Rožmberka a Menhartem z Hradce) rakouský vévoda, římskoněmecký a uherský král Albrecht II. Habsburský českým králem [1437-1439].

Stoupenci kalicha (jádrem byla východočeská šlechta v čele s Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna) demonstrativně opustili sněm a brzy vystoupili s protikandidátem.

1566 – Narodil se Ján Jesenský, Jessenius, lékař, politik, filozof († 21. červen 1621)

1571 – Narodil se Johannes Kepler, astronom, matematik a fyzik († 15. listopadu 1630)

1822 – Narodil se Louis Pasteur, francouzský přírodovědec († 28. září 1895)

1846 – Narodil se Zikmund Winter, český spisovatel († 12. červen 1912)

1860 – Narodil se Karel Kramář, český politik († 26. května 1937)

1888 – Narodil se Jaroslav Vojta, český herec († 20. dubna 1970)

V začátcích Jaroslav Vojta užíval jméno Vojta - Jurný. Pocházel z veliké herecké rodiny.

Rodiče byli herci Alois Vojta - Jurný a Amalie Vojtová. I sourozenci byli herci (Adolf Vojta - Jurný, Hermína Vojtová).

Po smrti matky se otec znovu oženil a tak se Vojtovou nevlastní matkou stala herečka Hana Jelínková a mladý Jaroslav tak získal i slavné tety - Marii Spurnou, Otýlii Beníškovou a Terezii Brzkovou. Po vyučení ve slévárně absolvoval dvouletý večerní kurs strojního oddělení při průmyslové škole v Brně.

Divadlo začal hrát v roce 1906 jako ochotník v brněnském spolku Bratrstvo a do roku 1910 prošel ještě několika divadelními společnostmi.

Členem Státního divadla v Brně byl v letech 1910 - 1913, členem Městského divadla v Plzni v letech 1913 - 1915 a v letech 1915 - 1919 působil opět v Brně. Členem Vinohradského divadla byl do roku 1925, kdy ho angažovalo Národní divadlo, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1959. Nadále však hostoval v pražských divadlech a ochotnických spolcích.

Vojtova urostlá, mohutná postava s výraznou tváří a jeho hlaholivě drsný, poněkud chraplavý hlas předurčily herce do rolí hrdinských a charakterních. Vojtovo herectví nebylo racionální ani promyšlené. Vyznačovalo se vitálností, pudovou živelností a přesto moudrou vyrovnaností a vynikající propracovaností postavy do nejmenších detailů. Z jeho četných divadelních rolí, z nichž několik převedl i na filmové plátno, jmenujme např. Vávru (Mrštíkové - Maryša), Sarku - Farku (Drda - Hrátky s čertem), Peštu (Langer - Velbloud uchem jehly), nebo Alfréda Doolittla (Shaw - Pygmalion).

Stejně jako na divadle, i ve filmu vytvářel Vojta především postavy lidové, které jeho hereckému naturelu slušely nejvíce. Ve filmu se objevil už roku 1920 v roli učitele - alkoholika v dramatu herce Vladimíra Majera MAGDALENA. Dále to byl např. chalupník Šimek v MNICHOVĚ SRDCI, soudce Emanuel Středa v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ, sekerník Braha v LUCERNĚ, nebo biskup z Řezna v prvním českém historickém velkofilmu SVATÝ VÁCLAV.

Po příchodu zvuku rolí přibývalo. Do konce života jich Vojta vytvořil v českém filmu více jak 110. A tak mohli diváci Vojtu vidět jako strýce Ottu v komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT, ševce Václava Šupitu, který si nenechá líbit teror paní domácí (A. Nedošinská) v DOMĚ NA PŘEDMĚSTÍ, starostu Adama v komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ, mlynáře Filipa Vávru v MARYŠE, strojvůdce Doubravu, kterému seberou jedinou životní lásku - lokomotivu v dramatu SRDCE NA KOLEJÍCH, radního Jakuba Buška v NAŠICH FURIANTECH, nebo rychtáře v JEJÍ PASTORKYNI. Sice netradiční, ale dobře zvládnutou roli dostal Vojta od režiséra Friče po boku Fričovy manželky Suzanne Marwille v dramatu na motivy románu Karla Čapka HORDUBALOVÉ. Vojta zde vytvořil postavu Juraje Hordubala, muže, který se po letech vrací z Ameriky. Doma nachází dcerku, která ho nezná a bojí se ho a chladnou a odcizenou ženu, která pokukuje po čeledínovi Štěpánovi (Mirko Eliáš). Veselou postavu pátera Bonifáce si Vojta zahrál v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, otce Františka Kmocha v životopisném snímku TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, otce Helenky v POHÁDCE MÁJE, nebo továrníka Ficka v komedii KAREL A JÁ. V té době se také blýsknul v titulní roli filmu PANTÁTA BEZOUŠEK. Starý Josef Bezoušek přijíždí k příbuzným do Prahy. Mezi velkoměstskými vymoženostmi je starý muž sice ztracený, ale bolesti lidského srdce jsou všude stejné, a tak se přece jenom pantáta Bezoušek cítí potřebný a užitečný svými moudrými radami a pomocí.

Po válce a v 50. letech se Vojta ve znárodněné kinematografii nadále objevoval pravidelně a často, ale titulní role se již nedočkal. Objevil se např. jako vysloužilec Matěj v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI, Pedro Šuhaj v NIKOLU ŠUHAJOVI, farář v DIVÉ BÁŘE, zatvrzelý zedník František Doubrava ve ŠTICE V RYBNÍCE, obecní policajt Pazourek v HAŠKOVÝCH POVÍDKÁCH ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ, rychtář Koděra ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI, nadlesní v ADVENTU, Ohnivec v dramatu PROTI VŠEM, nebo děda Poláček po boku Zdeňky Baldové v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU. Režisér Václav Krška Vojtu obsadil do svých životopisných filmů MLADÁ LÉTA (otec Aloise Jiráska), POSEL ÚSVITU (kolářský mistr Václav Svoboda) a MIKOLÁŠ ALEŠ (model Drábek). Diváci velmi ocenili, když Vojta převedl z divadla na filmové plátno pod vedením Josefa Macha svého vynikajícího loupežníka Sarku - Farku v pohádce HRÁTKY S ČERTEM. Další vděčnou roli nabídnul Vojtovi Otakar Vávra ve filmu podle románu Karla Čapka PRVNÍ PARTA, kde hrál Vojta starého havíře Suchánka, který se i přes svůj vysoký věk snaží pomáhat při odstraňování škod po důlní katastrofě.

I v 60. letech se pro Jaroslava Vojtu našli filmové role. Uveďme např. jeho továrníka Smolíka v dramatu POCHODNĚ, hospodáře ve Weissově pohádce pro dospělé ZLATÉ KAPRADÍ, nebo člena podvodnické rodiny Musilů Oldřicha v komedii MEZI NÁMI ZLODĚJI. Jeho poslední filmovou rolí byl hluchý stařík Lebeda v kriminálce ALIBI NA VODĚ z roku 1965, který díky schopnosti odezírat ze rtů pomůže kriminalistům usvědčit vraha.

Herec pověstný svou milou a veselou povahou, smyslem pro humor a uměním plést pointy vtipů byl činný i nadále v televizi, když jeho filmová kariéra skončila. A tak ho televizní diváci viděli a stále mohou vidět jako Leopolda Nedobyla v seriálu SŇATKY Z ROZUMU, nebo jako důchodce Lojzíka v televizní inscenaci TCHÝNĚ. Vojta spolupracoval také s rozhlasem (Hrátky s čertem).

Jaroslav Vojta získal řadu ocenění. V roce 1929 to byla státní cena za dramatické umění, 1940 Národní cena za roli ve filmu TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, 1953 titul Zasloužilý umělec, 1958 titul Národní umělec a 1963 Řád práce.

1901 – Narodila se Marlene Dietrich, zpěvačka a herečka německého původu († 6. května 1992)

1904 – Narodil se Laco Novomeský, slovenský básník a politik († 4. září 1976)

V Olomouci byla založena Moravskoslezská agrární strana; 16. května 1905 se sloučila s Českou stranou agrární (založena 6. ledna 1899) a byl zvolen ústřední výbor se sídlem v Praze. Ústředním tiskovým orgánem byl od roku 1906 Venkov.

1918 - Byl zahájen XII. sjezd Československé sociálně demokratické strany, na němž se několikrát střetly dva směry - revoluční a reformistický.

1920 – Narodil se Jiří Sovák, český herec († 6. září 2000)

Původním jménem Jiří Schmitzer. Otcovo povolání hostinského mu umožnilo už od dětství objevovat svět ve zcela jiných dimenzích, než jak se to dařilo jeho vrstevníkům.

Pracoval jako úředník městské spořitelny a přitom hrál horlivě s ochotníky. Poloprofesionálem byl už za protektorátu, dodatečnou vojenskou službu prožil v Armádním uměleckém souboru a potom začal hrát u E. F. Buriana.

Po letech ve Vinohradském (tehdy Armádním) divadle byl od roku 1966 až do odchodu do důchodu členem činohry Národního divadla. Ve filmu debutoval v roce 1947 epizodou v okupační komedii NIKDO NIC NEVÍ. Až na výjimky hrál většinou komediálně laděné role.

Více si o Jiřím Sovákovi můžete přečíst ve Vzpomínáčku z 6. září.

1938 - Ministerstvo vnitra úředně rozpustilo v českých zemích KSČ (již 20. října zastavena její činnost); ta přešla do ilegality.

1944 - K. H. Frank vydal nařízení o pracovní mobilizaci českých mužů do 45 let na zákopové práce na Moravě a 20. ledna 1945 na zákopové práce v Moravské bráně a v podhůří Beskyd.

1948 – Narodil se Gérard Depardieu, francouzský herec

Gérard Depardieu se narodil jako třetí ze šesti dětí v rodině chudého kovodělníka. Prožil problémové dětství.

Školu ukončil už ve dvanácti letech, často měl problémy se zákonem a proto utekl z domova. Až náhodou narazil na přítele, který studoval herectví na Theatre Nationale Populaire v Paříži a rozhodl se to také zkusit.

Už tehdy byl objeven jeho neobyčejný herecký talent a Gérard si hraní doslova zamiloval. Od té doby se objevil ve více než patnácti divadelních hrách.

Před kamerou debutoval filmem LE BEATNIK ET LE MINET v r. 1965. V následujících letech si připsal na konto celou řadu zajímavých rolí.

Po boku komika Pierra Richarda si zahrál v úspěšných komediích KOPYTO, UPRCHLÍCI a OTEC A OTEC. Postavy vážnějšího charakteru ztělesnil například ve snímcích POSLEDNÍ METRO či DANTON. Dočkal se celé řady prestižních ocenění. Devětkrát byl nominován na Césara, z toho dvakrát byl úspěšný. Dále získal cenu Gérarda Philipa (1973) a Evropskou filmovou cenu (1998).

V roce 1990 se dočkal uznání i v Hollywoodu. Zejména díky titulní roli ve filmu ZELENÁ KARTA, kde ztvárnil postavu francouzského emigranta Faureho, který se snaží za pomoci krásné Američanky Bronte získat zelenou kartu (povolení k práci a pobytu v USA). Za tento počin byl oceněn Zlatým glóbem. Dalšími významnými tituly v jeho kariéře byly CYRANO Z BERGERACU (jenž mu vynesl cenu BAFTA a Oscarovou nominaci) a slavný velkofilm Ridleyho Scotta 1492: DOBYTÍ RÁJE. V roce 1999 se dočkal své vysněné role dobráckého siláka Obelixe ve filmové adaptaci populárního komiksu ASTERIX A OBELIX, kvůli níž musel přibrat dvacet (!) kilogramů.

Gérard Depardieu je proslulý jako velký milovník života, žen a dobrého vína. Je otcem tří dětí. Také díky své neuvěřitelné snaze být ve všem první je v současné době asi nejobsazovanějším francouzským hercem. Často přijímá herecké nabídky, aniž by si přečetl scénář, což má za následek, že čas od času se objeví i ve snímcích, které nejsou hodné jeho kvalit. Jako režisér debutoval v r. 1984 komedií TARTUFFE. Působí také jako filmový producent. Nedávno prohlásil, že zřejmě definitivně pověsí herectví na hřebík a bude se věnovat jen svým zálibám.

1963 – Zemřel Tristan Tzara, francouzský básník (*4. dubna 1896)

1968 - V Praze byla podepsána dohoda o převodu Sboru nápravné výchovy z resortu ministerstva vnitra do kompetence ministerstva spravedlnosti, náčelníkem byl jmenován J. Placr. Zároveň byla podepsána dohoda o součinnosti Sboru nápravné výchovy a Sboru národní bezpečnosti.

Vláda SSSR předala čs. vládě protestní nótu proti vydání a rozšiřování sborníku „Sedm pražských dnů – 21. – 27. srpna 1968“, který považuje „jako akt hrubého porušení moskevských dohod, jako pomluvu Sovětského svazu a urážku sovětského lidu“.

Do Prahy přiletěla delegace ÚV KSSS v čele s tajemníkem K. F. Katuševem.

Sovětský deník Komsomolskaja Pravda otiskl článek V. Bolšakova, který ostře kritizoval čs. filmaře M. Formana, J. Menzela a J. Němce za jejich filmovou tvorbu. Jejich filmy jsou dosud považovány za „novou vlnu českého filmu“.

1979 – Sovětská válka v Afghánistánu: Sovětské jednotky dobyly Kábul a zabily Afghánského prezidenta Hafizullaha Amina.

2007 - Zemřel Karel Černoch, český zpěvák (*12. října 1943)

Svátky:

Svátek mají Žaneta, Jan.

V občanském kalendáři má dnes svátek Žaneta. Toto jméno je odvozeno od francouzského tvaru Jeanette, což znamená česky Jana. Ta je ženským protějškem jména Jan, jež má základ v hebrejském Jochánán a znamená "Bůh je milostivý".

Jan má dnes svátek podle církevního kalendáře. Dnes si připomínáme velice slavného nositele tohoto jména - je jím autor čtvrtého evangelia, zvaný často také "Jan od Latinské brány". Byl apoštolem a zřejmě přežil všechny své druhy. Je také jediným z nich, který zemřel přirozenou smrtí. Ovšem ani jemu se nevyhnulo pronásledování a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Jan byl synem Zebedea a Salome a pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Jeho bratrem byl Jakub Starší, rovněž apoštol. Před svým povoláním za učedníka Kristova si Jan vydělával na živobytí jako rybář. Měl tedy totéž povolání jako Šimon-Petr a Ondřej. Jan byl také nazýván "miláček Páně", protože mu Ježíš mnohokrát dával přednost před ostatními. V evangeliích se říká, že Jan vroucně miloval svého Pána a byl jím stejně milován. Také s Petrem pojilo rybáře Jana od Genezaretského jezera hluboké přátelství, které spočívalo snad v jejich podobném původu.

Podle církevní tradice přišel Jan kolem roku 69 do Efesu. V roce 95 byl prý zatčen, ale v zajetí nezemřel. Podle legendy byl prý strašlivě mučen a nakonec vhozen do kotle s vřelým olejem. Olej se však prý změnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil Jan nezlomen, ba ještě posílen. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a císař Domitianus se jí tak zalekl, že Jana raději propustil a poslal do vyhnanství na ostrov Pátmos. Tam napsal Jan svou slavnou Apokalypsu. Když zemřel krutovládce Domitianus, vrátil se apoštol opět do Efesu, aby tam napsal své evangelium, v pořadí čtvrté (Marek, Matouš, Lukáš, Jan). Okolo roku 101 zemřel Jan ve vysokém stáří v Efesu. O tom, kde byl pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivého známo. Některé prameny uvádějí, že byl pohřben na pahorku u Efesu (Turecko).

Jan vždycky patřil k velice oblíbeným světcům. Jenom namátkou je patronem teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkářů a košíkářů. Je také patronem přátelství a pomáhá proti otravám, spáleninám, bolestem nohou a padoucnici.

Nejslavnějším a nejznámějším obyčejem o svátku sv. Jana je svěcení Janova vína, zvaného také Janova láska. Tento zvyk se udržuje především ve vinařských oblastech. Po požehnání podává kněz věřícím kalich s posvěceným vínem a říká: "Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." Tak se děje i v rodinách. Tento obyčej má ochránit proti nemocem těla i duše a především uchovat přátelství a mír mezi lidmi.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze