Vzpomínáček - 25. prosince - Milada Horáková a Karel Čapek

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 25. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Korunovace Karla Velikého a Viléma Dobyvatele, Judita Přemyslovna, Bořivoj II., korunovace Přemysla Otakara II., Isaac Newton, reskript o trestání kacířství, drážďanský mír, sjezd mladočechů, sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, Milada Horáková, premiéra prvního českého zvukového filmu, Karel Čapek, 25. prosince 1968, Charles Chaplin, Sovětská válka v Afghánistánu, poprava Nicolae Ceauşescu, Michail Gorbačov rezignoval na post prezidenta..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

800 – Papež Lev III. korunoval Karla Velikého římským císařem. Tento titul byl naposledy použit západořímským císařem Romulem Augustem.

1066 – Vilém Dobyvatel korunován anglickým králem.

1086 – Zemřela Judita Přemyslovna, dcera Vratislava II. a Adléty Uherské, manželka polského knížete Vladislava I. Heřmana (*1056/1058)

1100 – Z Moravy byl na knížecí stolec povolán Břetislavův mladší bratr Bořivoj II. [1100-1107].

1261 – Slavnostní korunovace královského manželského páru (Přemysla Otakara II. a Kunhuty) na Pražském hradě v kostele sv. Víta. Teprve od tohoto data se Přemysl nazýval a psal "král český" (dosud se uváděl jako "pán Království českého").

1642 – Narodil se Isaac Newton, anglický fyzik, matematik, astronom a filozof († 20. března 1727)

1725 – Pro Moravu vydán císařský reskript o trestání kacířství; za tajné nekatolictví byli poddaní odsuzováni na 1 rok nucených prací, při opakovaném provinění na 3 roky a pak do vyhnanství do Uher nebo Sedmihradska. Nekatoličtí učitelé a kněží, kteří byli chyceni a usvědčeni, že přešli tajně hranice, měli být souzeni podle hrdelního řádu. Současně byla vypsána odměna 100 tolarů pro udavače. Kdo přinášel z ciziny zakázané knihy a rozšiřoval je mezi lidem, měl být uvězněn a pak popraven. Rodičům, o kterých bylo známo, že nejsou upřímnými katolíky, měly být odňaty jejich děti a dány na výchovu do pravověrných katolických rodin. V Čechách byl vyhlášen tento reskript 28. prosince 1725. Zákonná opatření vídeňské vlády proti nekatolíkům vyvrcholila patentem z 29. ledna 1726.

1745 – Uzavřen drážďanský mír mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem; potvrdil Prusku držbu Slezska a Kladska (odstoupení mírem vratislavským), uznal Františka Štěpána Lotrinského za římskoněmeckého císaře a uložil Sasku válečné odškodnění ve prospěch Pruska. Ve střední Evropě zavládl mír, nadále se válčilo na italském a nizozemském bojišti.

1874 – V Konviktském sále v Praze se konal sjezd mladočechů za účasti 800 delegátů; došlo zde k založení Národní strany svobodomyslné, k volbě 21členného sboru zemských důvěrníků jako ústředního orgánu a k přijetí programu nové strany (koncipován J. Grégrem). Program žádal demokratická občanská práva rovnosti, zdokonalení parlamentárního zřízení, rozšíření samosprávy a přechod od dosavadního tzv. pasivního odporu k činnému odporu (tj. k účasti na jednání českého zemského sněmu, když účast na říšské radě byla ponechána na rozhodnutí "většiny všech zemských poslanců" a podmíněna "jistotou, že tím neutrpí nikterak životní podmínky národa"). Program se přihlásil k požadavku českého státního práva, žádal zákon na ochranu národností a zavedení všeobecného hlasovacího práva do zemského sněmu, podporu českému školství a zřízení české univerzity. Současně zavazoval své poslance, aby se přičiňovali na zemském sněmu k "pozdvižení skleslého nyní blahobytu, k zvelebení rolnictva, k oživení průmyslu a obchodu, k obhájení potřeb dělnictva a k zmírnění nynější těžké, všeobecné tísně". Mladočeský program představoval první skutečně ucelenou politickou směrnici české strany (staročeši podobný program neměli, opírali se jen o různá prohlášení, deklarace, osvědčení). Tento program byl doplněn na II. sjezdu strany v listopadu 1875. Tiskovým orgánem strany byly (od roku 1863) GrégrovyNárodní listy, staročeši po zastavení Národa (vycházel v letech 1863-1866) měli Národní pokrok (1867-1868) a od roku 1869 Pokrok, později přeměněný v Hlas národa, a německy psaný časopis Politik. Katolicko-konzervativní směr staročeské strany reprezentoval od roku 1869 časopis Čech.

1887 – V Brně-Lužánkách se konal slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval jistý obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí (mezi tzv. radikály a umírněnými); sociální demokracie byla fakticky rozložena. "Jednotu" sociální demokracie v celém Předlitavsku obnovil sjezd v Hainfeldu (30. prosince 1888-1. ledna 1889).

1901 – Narodila se Milada Horáková, právnička a politička († 27. června 1950)

Milada Horáková se narodila 25. 12. 1901 v Praze na Královských Vinohradech jako Milada Králová. Byla česká právnička a politička, která od pádu komunistické totality v listopadu 1989 je považována za symbol protikomunistického odboje a odporu.

V letech 1927-40 po vystudování právnické fakulty UK pracovala v Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy, jehož přednostou byl Petr Zenkl, později primátor hl. města Prahy, po válce místopředseda vlády a předseda Čs. strany národně socialistické.

Milada Horáková v téže době působila v ženském hnutí jako blízká spolupracovnice zakladatelky Ženské národní rady, senátorky za národně socialistickou stranu, Františky Plamínkové.

V roce 1929 vstoupila do národně socialistickié strany, aniž by ji takto politicky orientoval Petr Zenkl nebo Františka Plamínková. Přesto ji ovlivnili svými postoji a svým lidským jednáním. Ve Františce Plamínkové spatřovala svůj vzor. Avšak jejím celoživotním ukazatelem byl T. G. Masaryk, jehož program humanitní demokracie přijala za svůj.

V roce 1939 se zapojila do protinacistického odboje, spolupracovala s Politickým ústředím a stala se členkou vedení Petičního výboru „Věrni zůstaneme“. Této odbojové činnosti se účastnil i její manžel Ing. Dr. Bohuslav Horák.

Na letním bytě v Horním Bradle 2. 8. 1940 byli oba zatčeni gestapem. Jejich sedmiletá dcerka byla dána na vychování rodičům Bohuslava Horáka. Milada Horáková byla vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně.

V říjnu 1944 stanula před lidovým soudem v Drážďanech, kde jí prokurátor navrhoval trest smrti. Byla odsouzena k 8 letům věznění, její manžel dostal trest 5 roků. Soudní verdikt si odpykávala v ženské věznici v Aichachu u Mnichova. Tady byla vězněna až do osvobození americkou armádou v dubnu 1945.

Do Prahy se vrátila 20. 5. 1945. O pár dní později sem dojel i její manžel. Po letech odloučení se konečně setkali s dcerou Janou, rodiči Horákovými, otcem Milady Horákové Čeňkem Králem i její sestrou a švagrem Věrou a Josefem Tůmovými. Naštěstí všichni válku přežili. Milada Horáková se po válečných útrapách chtěla věnovat své rodině, ale poválečná atmosféra ji strhávala do veřejné činnosti. Také ji ovlivnil rozhovor s prezidentem Benešem, který ji přesvědčil, aby se zapojila do politického a veřejného dění.

Navázala na své předválečné členství v národně socialistické straně, byla členkou ústředního výboru této strany, předsedkyní její zahraniční komise, stala se poslankyní v Prozatímním národním shromáždění i v Ústavodárném národním shromáždění, po Františce Plamínkové, kterou nacisté popravili, převzala štafetu v ženském hnutí a jako předsedkyně vedla Radu čs. žen. Ve funkci místopředsedkyně se angažovala ve Svazu osvobozených politických vězňů. V rámci těchto postů měla řadu zahraničních kontaktů, což jí později v inscenovaném politickém procesu velmi přitížilo.

Jako demokraticky orientovaná politička se mnohokrát dostala do konfliktů s představiteli KSČ, nesouhlasila s jejich postupem v únoru 1948. Byla zbavena svých funkcí, z protestu se sama vzdala 10. 3. 1948 svého poslaneckého mandátu. Různé spolky, jichž byla členkou, ji vyakčnily, nebo se jí zřekly. Před svým zatčením měla řadové místo referentky na ÚNV hl. m. Prahy.

Po zkušenostech s odbojem za druhé světové války považovala za nezbytné začít nyní obdobně pracovat: pomáhat perzekvovaným lidem, mezi bývalými členy národně socialistické strany posilovat víru, že komunistická totalita nemůže mít dlouhé trvání, koncepčně pracovat na novém politickém programu, udržovat informační kontakt s těmi, kteří už byli v zahraničním exilu ( např. s Petrem Zenklem). To se připravovalo a promýšlelo v tzv. politické šestce, do níž vedle Milady Horákové patřily další vůdčí osobnosti z bývalé národně socialistické strany.

Zatčena byla 27. 9. 1949 a postavena v čelo uměle vykonstruovaného monstrprocesu, v němž byla 8. 6. 1950 odsouzena se třemi dalšími obviněnými za údajnou velezradu a špionáž

k trestu smrti. Ostatních devět souzených bylo potrestáno mnohaletými tresty až po doživotí. Popravena byla 27. 6. 1950. Na tento proces navazovalo dalších 35 procesů, v nichž bylo souzeno více než 640 osob a byly vysloveny další vysoké tresty i několik trestů absolutních.

Den popravy Milady Horákové se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.

1930 – Proběhla premiéra prvního českého zvukového filmu Fidlovačka.

1938 – Zemřel Karel Čapek, spisovatel (* 9. leden 1890)

Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova roku 1890 do rodiny báňského a lázeňského lékaře jako třetí dítě. Měl starší sestru Helenu a staršího bratra Josefa. Ještě v červnu tohoto roku se rodina přestěhovala do vlastního domu v Úpici. Zde také Karel Čapek od roku 1895 do roku 1900 chodil do obecné školy. Dne 16. září téhož roku začal Karel chodit v Úpici do měšťanské školy.

Roku 1901 se Čapek společně s babičkou Helenou Novotnou přestěhoval do Hradce Králové, kde nastoupil do primy osmiletého gymnázia. Na podzim roku 1904, tedy v kvartě, vstoupil do tajného studentského debatního spolku pokrokářského zaměření a sebevzdělávacích cílů a stal se členem jeho výboru.

Na konci školního roku 1904/1905 dostal doporučení opustit školu kvůli tajnému spolku, čímž byl ze školy vyloučen. Proto se v září 1905 uchýlil do Brna, kde mu jeho sestra Helena, do Brna provdaná, našla podnájem.

Zde nastoupil do kvinty Prvního českého gymnázia. Po dokončení sexty se Čapkovi rodiče rozhodli prodat hronovský mlýn a dům v Úpici a přestěhovat se do Prahy. Ubytovali se v činžovním domě v Říční ulici č. 11 na Malé Straně. Spolu s Karlem a rodiči zde bydleli i bratr Josef a babička Helena. V září 1907 nastoupil Karel do septimy Akademického gymnázia v Praze, kde v červnu roku 1909 odmaturoval s vyznamenáním.

V září odjel s bratrem Josefem na měsíc do Mnichova, aby si odpočinul před nastávajícím zimním semestrem na filozofické fakultě pražské univerzity, kam se v říjnu zapsal. Po letním semestru na téže univerzitě a po letních prázdninách nastoupil Karel Čapek v říjnu 1910 na zimní semestr na filozofickou fakultu Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně. V březnu 1911 odjel do Paříže, kde se zapsal na Sorbonně na Faculté des lettres. V červenci po ukončení semestru v Paříži odjel na čtrnáct dní do Marseille a koncem měsíce se vrátil do Prahy, kde se v říjnu znovu zapsal na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V březnu 1912 zemřela babička Helena Novotná. Karel stále studoval na pražské univerzitě filozofii. 29. listopadu 1915 byl slavnostně jmenován doktorem filozofie.

V tomtéž roce byl Čapek z důvodu nemoci několikrát neodveden do první světové války. Roku 1916 se jeho rodiče přestěhovali do Trienčanských Teplic, kde Čapkův otec působil jako sezónní lázeňský lékař. V Praze zůstal sám s bratrem Josefem. V březnu se stal členem redakční rady časopisu Národ a nastoupil jako soukromý učitel Prokopa Lažanského, syna hraběte Lažanského. V květnu odjel s Lažanskými na jejich zámek v Chýších u Žlutic. Službu u nich ukončil 30. 9. 1917.

22. října se Karel Čapek společně se svým bratrem stal redaktorem Národních listů. Byl redaktorem a referentem kulturní rubriky. Téhož měsíce se stal také společně s bratrem redaktorem satirického týdeníku Nebojsa, který právě vznikl. V létě 1920 se seznámil s Olgou Scheinpflungovou, svojí budoucí manželkou. K 31. 12. dal společně s bratrem a několika dalšími redaktory výpověď z Národních listů pro nesouhlas s politickou linií šéfredaktora listu. 22. března 1922 byl poprvé osobně představen Tomáši Garrique Masarykovi. 19. ledna 1923 poprvé navštívil T. G. Masaryka na Pražském hradě.

13. dubna 1924 zemřela Čapkova matka. Od konce května do konce července byl v Anglii. Jel tam kvůli zasedání mezinárodního kongresu Penklubu a Výstavě britského impéria. Na podzim se zavedla tradice schůzek pátečníků, intelektuálů různých názorů a povah. V lednu 1925 se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Penklubu. V dubnu se přestěhoval do vlastního domu na Vinohradech, kde s ním bydlel otec. V květnu byl zvolen členem Literárního odboru IV. třídy České akademie věd. 28. října 1927 dostal společně s bratrem Josefem státní cenu za dramatické dílo za hru Adam Stvořitel. V dubnu 1929 zemřel Čapkův otec. Září strávil v Topoĺčiankách s TGM a v říjnu odjel s Olgou do Španělska.

V červnu 1930 byl ministrem školství jmenován členem poradního sboru pro věci Národního divadla. V lednu 1931 byl Výborem pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění. V březnu 1932 přešel společně s bratrem od zkrachovalého nakladatelství Aventinum k nakladatelství Fr. Borový, kde se stal vkladem půl milionu korun tichým společníkem.

V červnu 1935 na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně Karla Čapka předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhl za svého nástupce, ale Čapek ihned odmítl. V červenci cestoval s Olgou a přáteli po Dolomitech automobilem. Na této cestě požádal Olgu o ruku. 16. srpna 1935 se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinplungovou na vinohradské radnici. Jeho švagr mu dal do doživotního užívání usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše.

V říjnu byl nominován do komise pro udělování státních cen za literaturu. V červenci 1936 cestoval s Olgou po Dánsku, Norsku a Švédsku. V listopadu norský tisk navrhl Karla Čapka na Nobelovu cenu za literaturu. V únoru 1937 navštívil Edvarda Beneše na Pražském hradě. V červnu se společně s Olgou účastnil kongresu Penklubu v Paříži, kam byl pozván jako čestný host. 21. září 1938 pomáhal stylizovat prohlášení, jímž vláda oznamovala občanům přijetí podmínek francouzské a anglické vlády. 30. září, v den mnichovského diktátu, podepsal výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. V listopadu až prosinci musel Čapek snášet kampaň tisku proti své osobě. Odmítl evakuaci do Anglie, říkaje, že musí zůstat s národem. Od poloviny prosince 1938 trpěl chřipkou, poté dostal zánět ledvin, na který ještě téhož roku zemřel.

1968 – V Čs. televizi vystoupil G. Husák s požadavkem, aby předsedou Národního shromáždění byl představitel slovenského národa.

V deníku Izvestija píše N. Poljakov o tom, že „americká a německá centra pro vedení psychologické války sehrávají neblahou úlohu v československých událostech, Instituce jako Hooverův institut a Newyorský institut vedený Z. Brzezinským ukuly ideologickou výzbroj kontrarevoluce. Odtud byla exportována i do Československa“.

Sovětská Literaturnaja gazeta otiskla ostře kritický článek, týkající se O. Šika, M. Hübla, F. Kriegla, J. Hájka, V. Prchlíka R. Seluckého.

1977 – Zemřel Charles Chaplin, britský komik a filmový tvůrce (* 16. dubna 1889)

1979 – První den okupace Afghánistánu jednotkami Sovětského svazu, začala Sovětská válka v Afghánistánu.

1989 – Byl popraven Nicolae Ceauşescu, rumunský komunistický diktátor (* 26. ledna 1918)

1991 – Michail Sergejevič Gorbačov rezignoval na post prezidenta Sovětského svazu.

Svátky:

Boží hod vánoční, svátek mají Anastázie (ze Sirmia), Evženie (Římská) a Marie Terezie (z Wüllenweberu).

Dnešního dne si křesťané připomínají narození Ježíše Krista. Dnešní den byl vybrán již někdy ve 4. století. Po pravdě řečeno šlo o vyvážení pohanské slavnosti slunovratu. Z Říma se tento zvyk šířil západní Evropou. Východní církev však slavila narození Krista až 6. ledna, tedy v den Zjevení Páně. Dnešní den byl vždy prodchnut až mystickým duchem. Od poloviny 5. století mohli kněží sloužit tři mše. První byla o půlnoci, druhá za úsvitu a třetí ve dne. Lidé se měli celý den modlit, rozjímat o svém životě a bylo přísně zakázáno pracovat. Dokonce ani lože se tohoto dne nemělo stlát. Někteří šli dokonce tak daleko, že zavazovali dobytku hubu, aby svým žvýkáním neznesvěcoval slavnostní den.

V římském kalendáři jsou dnes připomenuti i někteří světci. Především se jedná o Anastázii ze Sirmia. Ta patří již od raného středověku k nejuctívanějším světcům. Její svátek se dnešního dne slaví v římském církevním kalendáři už od 4. století. Hrob mučednice byl dříve v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko), avšak její ostatky jsou uctívány i v kostele sv. Anastázie v Římě, který je jí zasvěcen. Římský kostel, který leží přímo na úpatí Palatinu, vznikl ve 4. století na troskách portika (sloupové předsíně) z 1. století. Zakladatelka chrámu byla pravděpodobně sestrou císaře Konstantina Velikého a rovněž nesla jméno Anastázie.

Druhou světicí je Evženie Římská (z Alexandrie). Její svátek je zaznamenán s údajem o místě hrobu v Jeronýmově martyrologiu. Obrovské úcty požívala mučednice v raném středověku v Římě, Ravenně, Neapoli a v Řecku. Právě v Ravenně jsou dvě snad nejstarší znázornění Evženie Římské. Jednak je to mozaika ze 6. století v arcibiskupské kapli, a dále zobrazení ze 6. století mezi pannami a mučednicemi na mozaikách v kostele sv. Apolináře Nového.

Konečně třetí dnešní světicí je Marie Terezie z Wüllenweberu. Od mládí bylo Tereziiným největším přáním pracovat v misiích. Prosila o přijetí ve více řádových společnostech, vždy jí však bylo odepřeno. Terezie snášela každý nový nezdar s velkou trpělivostí a v neotřesitelné důvěře v Boha. Nakonec přišla do Říma, kde ji poznal otec František (od Kříže) Jordán, který založil roku 1881 řád salvatoriánů. V něm nalezla konečně člověka, který porozuměl její touze. V roce 1888 spolu v Tivoli u Říma založili společenství salvatoriánek čili sester Božského Spasitele. Terezie se stala první generální představenou kongregace. Ta pak působila všude tam, kde bylo potřeba pomoci, například v sirotčincích a starobincích. Dne, kdy salvatoriánky dostaly papežské schválení (1911), se už Marie Terezie z Wüllenweberu nedožila. Zemřela 25. prosince 1907. Dnes působí kolem 1500 sester v 18 zemích celého světa.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze