Vzpomínáček - 22. prosince - Karel Hašler a Věra Špinarová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 22. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Zikmund se zmocnil Kutné Hory, vznikla Univerzita Palackého, Ferdinand III., Vlastenecko-hospodářská společnost, Giacomo Puccini, František Xaver Šalda, Edisonův první elektricky osvícený vánoční strom, Němečtí liberálové vstoupili do pasivní rezistence, Vojtěch Jarník, Karel Hašler, zahájena stavba Stalinova pomníku, Věra Špinarová, 22. prosince 1968-69, znovu otevřena Braniborská brána v Berlíně, Samuel Beckett, Pavel Nedvěd získal jako druhý Čech v historii Zlatý míč, Železník, Milena Dvorská..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1421 – S pomocí zrady se král Zikmund zmocnil Kutné Hory, avšak mistrným manévrem již 6. ledna 1422 Žižka znovu obsadil město.

V dalších dnech (7. a 8. ledna) byli poraženi Uhři u Haber a u Německého Brodu.

1573 – Vznikla Univerzita Palackého v Olomouci (latinsky:Universitas Palackiana Olomucensis), druhá nejstarší univerzita v českých zemích, nejstarší na Moravě.

1636 – Ferdinand III. byl zvolen římskoněmeckým králem.

1769 – Ustavena Vlastenecko-hospodářská společnost v Praze (původně Společnost orby a svobodných umění v Království českém), která sdružovala většinu šlechtických velkostatkářů v monarchii. Hlavní náplň činnosti: zřízení školy pro hospodářské úředníky, zlepšení chovu dobytka (ovcí) i polního hospodaření, rozvoj chmelařství a včelařství (v letech 1776-1781 existovaly včelařské školy v Novém Kníně a ve Starém Brně). Obdobné společenství bylo založeno i v Brně. V Čechách se stal prvním předsedou společnosti hrabě F. Pachta z Rájova, který prosazoval vydávání propagačních a výchovných spisků pro selský lid (ve známé Klauserově pražské tiskárně).

1858 – Narodil se Giacomo Puccini, italský operní skladatel († 29. listopadu 1924)

1867 – Narodil se František Xaver Šalda, český literární kritik († 4. duben 1937)

1882 – Thomas Alva Edison udělal první elektricky osvícený vánoční strom.

1886 – Německý liberální poslanec J. Plener znovu vystoupil na českém zemském sněmu (předtím již 14. září 1884 E. Herbst a 5. prosince 1885 taktéž J. Plener) s požadavkem na zrušení Stremayrových nařízení (1880) a Pražákova ministerského nařízení z 23. září 1886, kterým se zaváděla čeština jako vnitřní úřední jazyk u vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Opět byl opakován požadavek administrativního rozdělení Čech. Většina sněmovny ústy K. Schwarzenberka odmítla debatu o tomto návrhu. Jménem německých liberálů vystoupil F. Schmeykal, obvinil většinu sněmu z neochoty k dohodě a ohlásil odchod ze sněmu. Němečtí liberálové vstoupili do pasivní rezistence (do 19. května 1890).

1897 – Narodil se Vojtěch Jarník, český matematik († 22. září 1970)

1941 – V koncentračním táboře Mauthausen zemřel Karel Hašler, herec, textař, skladatel, spisovatel, dramatik, režisér, (* 31. října 1879)

Karel Hašler se narodil v dělnické rodině. Oba jeho rodiče pracovali ve smíchovských sklárnách. Původně se na popud otce vyučil rukavičkářem, ale v tomto řemesle nespatřoval svou budoucnost a velmi brzy (nedlouho po získání výučního listu) utekl k divadlu.

Nejdřív vystupoval v kočovných divadelních společnostech Choděry a Dobrovolného, 1901 v Brně a o rok později v Lublani. 1903 - 1915 byl členem Národního divadla, zároveň účinkoval v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Po vzniku ČSR Lucernu několik let vedl a založil v Praze velkou revue po vzoru pařížských, která však měla jen dočasný úspěch.

Písničky začal skládat již před první válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populárními nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi často štiplavému obsahu na úkor politiků.

V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy si ji zpívala celá Praha. Popularita jeho písní stoupala zároveň s tím, jak se ze západu blížila hrozba nacistické okupace a války. Postupně se stával stejně významným a známým kabaretiérem, jako byl tehdy třeba Vlasta Burian nebo Ferenc Futurista. Jeho populárita a velké úspěchy samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do USA). Od třicátých let žijí odděleně.

S filmem přišel do styku již během první války (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, krátké entrée pro hru Pán bez kvartýru - 1915, AHASVER o poslušném manželovi exaltované malířky Kvapilové v podání R. Naskové - 1915). Největšího uměleckého filmového úspěchu dosáhl dvěma rolemi taktéž v němém filmu. Doktor Uher v BATALIONU a varhaník ve Fričově VARHANÍKU U SV. VÍTA. Obě patří k největším kreacím českého němého filmu a kritika je tehdy srovnávala s umělci mezinárodního kalibru.

S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami - Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a zároveň je jeho biografií. Odtud pochází mimo jiné jeho nejznámější šlágr Ta naše písnička česká. V následujících letech vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef Dobrovský ve filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem, HORDUBALECH (1937), ŠVANDOVI DUDÁKOVI (1937), BABIČCE (1940), PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941), ROZTOMILÉM ČLOVĚKU (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou.

Za druhé světové války pořádal pro lidi písňové večery burcující protiněmecké pocity a odpor proti okupantům. Opět se vrátil k svému starému parodování politiky skrze písničky. Ale Gestapo to nenechalo jen tak být. Přijeli si pro něj na natáčení exteriérů pro film MĚSTEČKO NA DLANI (1942), tři dny ho vyslýchali a pak ho propustili s tím, aby přestal brojit. Ale nepřestal a dál zpíval písničky o tom, jak "nacisti dopadnou na čumák". Za několik dní, 2. září 1941, si pro něj přišli podruhé a opět na natáčení exteriérů MĚSTEČKA NA DLANI. Tentokrát jej však již nepropustili. Po mnoha krutých výsleších byl v půlce října odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde v prosinci na následky zkopání na schodech zemřel. Podle jiné verze ho přivázali k umyvadlu v mučírně a tak dlouho polévali studenou vodou až umřel.

Z jeho písniček se jich mnoho zachovalo i do dnešních dnů, za všechny například "Po starých zámeckých schodech", "Kampak na nás, bolševici", "Pětatřicátníci", "Dopis ze zákopů", "Čí je Praha? Naše!", "Ta naše písnička česká" a mnoho dalších. Uvádí se, že napsal až tři sta písniček.

Toto je prý jeho poslední píseň, kterou složil ještě v koncentráku: "Hlava mi klesá uprostřed boje, dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám..."

1949 – byla oficiálně zahájena stavba Stalinova pomníku v Praze na Letné

1951 – Narodila se Věra Špinarová, česká zpěvačka

Věra Špinarová se narodila 22. 12. 1951 v Ostravě. Vyučila se chemičkou, ale tou se nikdy nestala. V šesti letech hrála na housle, ale pak ji učarovala kytara a s ní zpěv. V 16 letech nahrála svou první píseň "Já před tebou klečím". Zpívala s kapelami Flamingo, Majestic aj.

Mezi špičku hudební scény ji dostal hit "Music Box", který nahrála se skupinou Majestic. V roce 1972 vydala své první album "Andromeda". V roce 1982 vychází album "Meteor lásky", kde měla jeden z největších hitů Meteor lásky a Bílá Jawa 250.

Písničku "Jednoho dne se vrátíš" nazpívala už v roce 1976 na hudbu z westernu TENKRÁT NA ZÁPADĚ, kterou složil Ennio Morricone.

Zakládá svou vlastní skupinu Notabene. O čtyři roky později ji na koncertech doprovází syn Adam se svou kapelou.

Věra Špinarová získala řadu ocenění, např. v roce 1973 Zlatý štít za nejprodávanější zpěvačku, roku 1976 se umístila na bronzové příčce na Bratislavské lyře s písní "Lúčenie". Do roku 1988 aktivně vystupovala, potom se stáhla do ústraní. Po spojení s manažerem Václavem Fischerem se vrátila zpátky. V roce 2007 ji obrovskou radost udělalo pozvání na koncert Joe Cockera. Hrála v muzikálech "Mrazík" a "Pudr a mejkap". V roce 2000 a 2002 vydává výběrová alba svých největších hitů.

Jejím prvním manželem byl kapelník jejího doprovodného orchestru Ivo Pavlík, se kterým má syna Adama. V roce 1981 se manželství rozpadlo. V roce 1984 si po krátké známosti vzala zpěváka a bubeníka skupiny Maximum Petra Hanniga Vítězslava Vávru.V 90. letech se jejich vztah rozpadá. Nyní žije s přítelem na Ostravsku.

1968 – V Bratislavě se konalo zasedání ÚV Komunistické strany Slovenska, kterého se zúčastnil též A. Dubček. G. Husák ve svém vystoupení ohlásil slovenský nárok na obsazení jedné ze tří nejvyšších státních funkcí Slovákem. Vedle dvou Čechů – prezidenta republiky L. Svobody a předsedy vlády O. Černíka – požadoval Slováka do funkce předsedy Federálního shromáždění. Z jeho projevu bylo zřejmé, že by dalším odsunutým polednovým reformátorem měl být J. Smrkovský.

A. Dubček v Bratislavě předal L. Novomeskému Řád Klementa Gottwalda.

Z Československa byl vyhoštěn další západní novinář - Alan Tillier z Velké Británie, pracující pro Newsweek.

1969 – Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo situací v Čs. akademií věd a schválilo rozhodnutí o signatářích výzvy „Dva tisíce slov“ z června 1968 – pokud je neodvolají, budou ještě do konce roku 1969 zbaveni všech funkcí v Čs. akademii věd. Dále zrušilo Sociologický ústav ČSAV (ředitelem M. Kaláb), Kabinet teorie a metodologie vědy (ředitel L. Tondl), jejichž úlohu převzal Ústav pro filozofii a sociologii (ředitel R. Richta); zrušen byl též Historický ústav ČSAV a místo něj byl ustaven k 1. 3. 1970 Ústav čs. a světových dějin ČSAV. Došlo ke zrušení také sotva vytvořeného Politologického ústavu ČSAV k 31. 12. 1969.

Federální vláda vyhlásila zmrazení cen od 1. ledna 1970.

Rudé právo otisklo rozhovor maďarské televize s G. Husákem pod názvem „Dosáhli jsme značného stupně konsolidace“.

V Praze se konala ustavující konference Levé fronty – marxisticko-leninského sdružení, předsedou byl zvolen M. Matoušek a ústředním tajemníkem A. Černý.

1989 – Po 30 letech byla v Berlíně znovu otevřena Braniborská brána, což mělo symbolizovat jednotu východního a západního Německa.

Zemřel Samuel Beckett, irský dramatik (* 13. dubna 1906)

2003 – Pavel Nedvěd získal jako druhý Čech v historii Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

2004 – Byl utracen Železník, český dostihový kůň, který jako jediný dokázal čtyřikrát (1987, 1988, 1989 a 1991) vyhrát nejtěžší překážkový dostih v kontinentální Evropě – Velkou pardubickou. (* 29. dubna 1978)

2009 – Zemřela Milena Dvorská, česká herečka (* 7. září 1938), rozsáhlejší pojednání jste si mohli přečíst při datu jejího narození.

Svátky:

Svátek mají Šimon, Servul a Božena.

Dnes má v občanském kalendáři svátek Šimon, ačkoliv byl tradičně slaven spolu s Judou 28. října. Jméno Šimon je hebrejského původu a znamená "slyšící" či "naslouchající". Dalo by se říci, že toto jméno se dávalo člověku, který měl dar slyšet, co jiní neslyší. Snad mohl být mystikem. Variantami tohoto jména jsou Simon, Simeon či Simona.

Patronem jména je apoštol Šimon zvaný Horlivec, který se narodil někdy kolem zrození Ježíšova. Ještě předtím, než následoval svého Mistra, žil v náboženském společenství zélótů. Proto mu tradice někdy dává ještě přívlastek Zélót a jindy i Kananejský. Po smrti a vzkříšení Krista působil mezi Židy a kázal křesťanskou víru. Jedna tradice říká, že byl sťat, jiná hovoří o tom, že jej rozřízli pilou. Proto si je také za svého patrona vyvolili dřevorubci a lesní dělníci. Podle jiného vyprávění prý Šimon působil spolu s Judou Tadeášem v Sýrii, Mezopotámii a Persii jako misionář, a teprve potom zahynul v Palestině. Oba apoštoly prý ubili kyjem mágové. Vedle již zmíněných dřevorubců je Šimon také patronem pracovníků s kůží, tkalců a zedníků.

V našem církevním kalendáři má svátek Servul z Říma, ačkoli ve světovém tomu tak bude až zítra. Servul nebyl nikdy ani knězem, ani mnichem. Nebyl nijak teologicky vzdělán, a přece pochopil Kristovo evangelium lépe, než zástupy mnohých křesťanských teologů a vzdělanců. Narodil se někdy v 6. století v Římě. Byl od narození ochrnutý, nikdy nic neměl, a tak není divu, že se stal žebrákem. Sedával den co den před kostelem sv. Klementa a prosil o almužnu. Nechával si z ní jen málo, aby zahnal hlad, a hned obdaroval ty, kteří na tom byli ještě hůře než on. Každý den u něho někdo seděl a předčítal mu z bible. Servul neuměl číst ani psát, a přesto znal zakrátko celé Písmo svaté zpaměti. Navíc měl čas o jednotlivých věcech přemýšlet, a tak se z něho stal velice moudrý člověk. Velmi často ubytovával ve svém chudém příbytku různé pocestné, každý u něho nalezl pochopení a podporu. V přítomnosti svých hostů také roku 590 zemřel a podle očitých svědků se jeho duše odebrala přímo do nebe.

Dnes má také svátek Božena, která je v občanském kalendáři slavena 11. února, kdy jsme si připomenuli pověst o Oldřichovi a Boženě.

Dnes končí keltský měsíc černého bezu Ruis. Měsíc břízy Beith však začíná až 24. prosince.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze