Vzpomínáček - 2. ledna - Isaac Asimov

Alemani napadli Římské impérium, Jan II. byl první papež který si po zvolení změnil jméno, František Xaver Brixi, česko-rakouská dvorská kancelář, zákaz mučení při hrdelních procesech, opět zaveden trest smrti, 1. číslo Kwětů českých, týdeník Čas, Port Arthur padl, Isaac Asimov, Petr Pithart, Japonci obsadili Manilu, Helena Maršálková, Luna 1, 2. leden 1969, Tomáš Řepka, mluvčí Charty 77, první Havlova zahraniční cesta, Josef Tošovský premiérem...

Události:

366 – Alemani překročili zmrzlý Rýn a napadli Římské impérium.

533 – Papežem byl zvolen Jan II., první papež který si po zvolení změnil jméno.

1732 – Narodil se František Xaver Brixi, český hudební skladatel († 14. listopadu 1771)

1762 – Došlo k zreformování Direktoria pro veřejné a kamerální (finanční) záležitosti (z roku 1749), kdy dostalo nový název -Spojená česko-rakouská dvorská kancelář (Vereinigte Hofstelle).

Činnost nového orgánu byla omezena jen na otázky politické správy, finanční záležitosti byly separovány a pro jejich správu byly zřízeny nové úřady (generální pokladna pro státní dluh, dvorská komora pro státní příjmy a účetní komora jako kontrolní orgán). Prvním kancléřem byl jmenován hrabě Rudolf Chotek.

1776 – Vešel v platnost zákaz mučení při hrdelních procesech; předním odpůrcem mučení byl vídeňský osvícenec a rodák z moravského Mikulova J. Sonnenfels (v roce 1775 vydal spis O odstranění tortury).

1795 – Císařským dekretem byl opět zaveden trest smrti, a to pro velezradu či pokus o ni; přísné tresty byly stanoveny i za rušení veřejného klidu, tajné spolčování, tisk a rozšiřování zakázaných nebo nepovolených knih.

1834 – V Praze a Hradci Králové vyšlo 1. číslo Kwětů českých (od 1. ledna 1835 Kwěty) za redakce J. K. Tyla; nakladatelem byl J. H. Pospíšil (původně se časopis nazýval Jindy a nyní).

1889 – Vyšlo 1. číslo III. ročníku týdeníku Čas (vydávaný J. Herbenem od konce roku 1886); redakci převzala trojice T. G. Masaryk, J. Kaizl a K. Kramář, představitelé českého politického realismu. Předběžné cíle tohoto kulturního a politického proudu zformuloval Kaizl ve čtyřech principech: 1. aktivní politika; 2. sbírání politické váhy ve společnosti; 3. získávání drobných výhod; 4. příprava sil v rámci ústavy. Realisté si uvědomovali provinciálnost a omezenost konzervativní staročeské politiky a pokoušeli se ji zmodernizovat. V časopise vycházely i literární práce, jako například v letech 1899-1900 básně Petra Bezruče, vydané v roce 1903 pod názvem Slezské písně, které se staly předlohou pro sborovou trilogii světově nejznámějšího skladatele 20. století Leoše Janáčka (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar aSedmdesát tisíc).

1905 – Rusko-japonská válka: Padla ruská námořní pevnost Port Arthur a po kapitulaci ruských vojsk byla předána Japonsku.

1920 – Narodil se Isaac Asimov, americký spisovatel († 6. dubna 1992)

Isaac Asimov byl americký spisovatel a biochemik. Napsal přes 300 vědeckých, vědecko-populárních a sci-fi knih. Získal celou řadu prestižních cen (Hugo, Nebula). Je autorem třech zákonů robotiky.

Isaac Asimov se narodil 2. ledna 1920 v sovětském Rusku do židovské rodiny. V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Stal se americkým občanem v roce 1928.

Asimov se nikdy nenaučil rusky a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů.

Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939.

Během druhé světové války sloužil Asimov na námořní základně ve Filadelfii. Po válce v roce 1948 dokončil studia, stal se doktorem biochemie a začal pracovat jako učitel biochemie na Bostonské univerzitě. Od roku 1958 se stává profesionálním spisovatelem. Asimov byl dvakrát ženatý: poprvé se oženil v roce 1942 s Gertrude Blugerman, se kterou měli dvě děti, syna Davida a dceru Robyn Joan, podle které vytvořil postavu Wandy Seldon. Wanda byla vnučkou hlavního hrdiny knih o Nadaci Hariho Seldona. Manželství se rozpadlo v roce 1973 a rok poté se Asimov oženil znovu - vzal si americkou autorku sci-fi Janet O. Jeppson. Isaac Asimov zemřel v roce 1992 v New Yorku. Po jeho smrti jeho druhá žena odhalila, že zemřel v důsledku nemoci AIDS. K nákaze došlo při operaci v roce 1983, kdy byla Asimovovi podána krev, která byla HIV pozitivní.

Asimov trpěl klaustrofilií, což je přímý opak ke klaustrofobii. Miloval malé uzavřené prostory; to mělo velký vliv na jeho dílo, především romány Ocelové jeskyně, Nahé Slunce a Roboti úsvitu a hlavní postavu první povídky ze série Nadace. Lidé na Zemi v těchto románech žijí v podzemních městech a panicky se bojí otevřeného prostoru. Velkým paradoxem je, že Asimov se bál létat letadlem. Jeho dílo, především romány o Nadaci, je plné kosmických letů a meziplanetárních válek, Asimov přitom za celý svůj život letěl v letadle pouze dvakrát. Zajímavostí je také, že Asimov se nikdy nenaučil plavat či jezdit na kole. Přestože se nikdy nestavěl proti náboženství jako takovému, byl proti spoléhání se na víru v neověřitelné či neověřené.

Jeho dílo zahrnuje velké množství beletrických i vědeckých prací, z nichž v češtině vyšel jen nepatrný zlomek. Je známý hlavně svými díly z vědecko-fantastického žánru (sci-fi) a populárně vědeckými knihami. Nejznámějším Asimovým dílem je série Nadace (Foundation), kterou později spojil s dalšími dvěma sériemi o galaktické říši (Galactic Empire series) a o robotech (Robot series).

Robotům se Asimov věnoval celý život. První povídku o robotovi napsal v rozmezí 10.–22. května 1939. Jmenovala se „Robbie“ a lze ji najít ve sbírce povídek Já, robot. Napsal bezpočet povídek a několik knih o této problematice. Sbírka povídek Já, robot patří mezi nejznámější. Je tvůrcem tzv. zákonů robotiky. Asimov sám přiznal, že slovo robot je přejaté z dramatu Karla Čapka RUR z roku 1920. Sám Asimov toto drama přečetl a netajil se tím, že se mu dílo nelíbí.

Zákony robotiky jsou pravidla chování robotů, definované Isaacem Asimovem v jeho povídkách a později románech. Poprvé byly uvedeny v březnu 1942 v Asimovově povídce „Hra na honěnou“ (Runaround). Principy, které tyto zákony představují, jsou považovány za obecné shrnutí základních požadavků na vývoj a používání robotů a časem se staly dogmatem sci-fi literatury.

V původní podobě existovaly následující tři zákony:

• 1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
• 2) Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.
• 3) Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Časem přidal Asimov v knize Roboti a Impérium ještě tzv. nultý zákon robotiky a ostatní zákony byly upraveny přidáním „kromě případů, kdy je to v rozporu s nultým zákonem“. Na rozdíl od původních tří zákonů měl být nultý zákon vytvořen robotem (R. Daneel). Tento zákon vyvolal u fanoušků rozporuplné reakce a obvykle není považován za jeden ze základních zákonů, ačkoliv robotům dovoluje ochraňovat celé lidstvo na úkor jednotlivců.

Tento nultý zákon zní:

• 0) Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

Asimov se také podílel na knize Kalibán, opět robo-detektivce. Zde byly původní tři robotické zákony odmítnuty a místo nich nastoleny čtyři úplně jiné: Místo aby byli roboti odsouváni podle původních zákonů do role otroků, podle nových pravidel měly být lidstvu rovnocennými partnery a přáteli.

Asimov psal také detektivky, fantasy, velké množství „ne-fantastických“ knih. Celkem napsal nebo jako editor upravil kolem 500 knih a přibližně 90 000 dopisů nebo pohlednic. Jeho práce spadají do všech hlavních kategorií Mezinárodního desetinného třídění, k tzv. „velké trojce“ autorů sci-fi. Isaac Asimov byl humanista a racionalista. Je všeobecně považován za mistra žánru vědecké fantastiky a za svého života společně s Robertem A. Heinleinem a Arthurem C. Clarkem patřil mezi tři nejlepší autory sci-fi.

1941 – Narodil se Petr Pithart, český politik

1942 – Druhá světová válka: Japonská 48. divize obsadila hlavní město Filipín Manilu.

1950 – Narodila se Helena Maršálková, česká zpěvačka

1959 – Sovětská sonda Luna 1, jež provedla první průlet okolo Měsíce, byla vypuštěna z kosmodromuBajkonur.

1969 – V Československu dlela na několikadenní návštěvě delegace KSSS, vedená tajemníkem K. F. Katuševem, postupně se setkala v následujících dnech s vedoucími pracovníky strany, vlády, parlamentu a Národní fronty. K rozhovorům o současných a tehdejších problémech patřila zejména sondáž názorů na J. Smrkovského. V rozhovoru s A. Dubčekem se Katušev vyjádřil jednoznačně: „Politbyro se domnívá, že jste na samé hranici boje. Ohniskem je otázka Smrkovského. Proto je třeba přijmout řešení.“

Čs. televize je tzv. příspěvkovou organizací, která dostávala ročně příspěvek ze státního rozpočtu na základě plánovaného hospodářského výsledku. Přešla na federální symetrický model: bylo vytvořeno vedení českého okruhu pro studia v Praze, Brně a Ostravě, a slovenského okruhu pro Bratislavu a Košice. Obě vedení měla samostatné rozpočty. Ústřední ředitelství koordinovalo programové otázky, zahraniční styky a technický rozvoj (v tom Výzkumný ústav rozhlasu a televize).

Na ideově politický rozvoj a program činnosti dohlíželi pracovníci sekretariátu ÚV KSČ.

Z funkce prvního náměstka ústředního ředitele s. televize byl Zdeněk Noháč přeřazen na přípravu II. programu a barevné televize.

Poprvé byl vysílán měsíčník Jizvy, jiskry, jistoty s moderátorkou Jiřinou Jiráskovou, která v něm diskutovala s pozvanými hosty.

Ivan Dérer, předválečný funkcionář Čs. sociální demokracie, byl rehabilitován.

1974 – Narodil se Tomáš Řepka, český fotbalista

1988 – Mluvčími Charty 77 se stali Jiří Hájek, Bohumír Janát a Stanislav Devátý.

1989 – Mluvčími Charty 77 se stali Tomáš Hradílek, Dana Němcová a Alexandr Vondra.

1990 – Prezident V. Havel vykonal první zahraniční cestu do NDR a SRN; jednal v Berlíně s úřadujícím předsedou Státní rady NDR M. Gerlachem a v Mnichově se spolkovým prezidentem R. von Weizsäckerem a kancléřem H. Kohlem.

1998 – Josef Tošovský se stal premiérem.

Svátky:

Svátek mají Karin, Basil (Veliký) a Řehoř (Nazianský Mladší).

V občanském kalendáři má dnes svátek Karina či Karin. V této podobě splynula dvě stejně znějící jména různého původu: italské Carina (jeho význam je "hezká, milá") a severská zkrácenina jména Katharina - v tomto případě má význam "čistá a cudná". Jméno je oblíbeno u nás i po celém světě.

Podle církevního kalendáře má dnes svátek Basil. Jméno vzniklo z řeckého basileios a znamená "královský". Jeho novodobější formou je Vasil.

Dnes si připomínáme patrona východního mnišství Basila Velikého, který se narodil roku 330 v maloasijské Caesareji v Kappadokii (dnes Kayseri, Turecko). Basil byl velmi všestranný člověk. V Cařihradě a v Athénách studoval právo, lékařství i rétoriku. Jeho spolužákem a dobrým přítelem byl Řehoř Nazianský Mladší, který má dnes shodou okolností také svátek. Na svých četných cestách poznal Basil život poustevníků a po jejich vzoru se sám usadil v lůně divoké přírody. Přítel Řehoř ho brzy následoval a oba pak trávili život v nejpřísnější prostotě, samotě a meditacích. Po nějaké době se Basil vrací mezi lidi, v roce 364 přijímá od arcibiskupa Eusebia z Caesareje kněžské svěcení a po jeho smrti je jmenován na jeho místo. Zemřel 1. ledna roku 379. Odešel v něm neúprosný bojovník za mír a klid uvnitř církve, vynikající teolog a v neposlední řadě i skvělý kazatel. Patřil bezesporu k největším osobnostem církevních dějin. Památka sv. Basila se v některých kalendářích slaví také 15. června, kdy byl vysvěcen na biskupa, a 31. ledna.

Další dnešní oslavenec se jmenuje Řehoř Nazianský Mladší. Jméno Řehoř je také řeckého původu a v originále zní gregorios, což znamená "pozorný" nebo "bdělý".

O jeho přátelství s Basilem Velikým jsme se již dozvěděli. Po létech poustevnického života i on odešel z dobrovolné samoty a stal se kazatelem v Kónstantínopoli (dnešní Ístanbul, Turecko), kde rychle dosáhl velké proslulosti. Všechny své současníky prý udivoval svým zanícením a hlubokými znalostmi. Brzy po svém příchodu zde nechal postavit kostel zvaný Anastasis, kde pronesl svoje nejproslulejší kázání. Dokázal oslovit i samotného císaře Theodosia I., který jej osobně uvedl do chrámu sv. Sofie. O rok později jej zvolili biskupem kónstantínopolským. Zakrátko však Řehoř svůj úřad složil. Jak už to bývá, měl samozřejmě i plno nepřátel. Ještě dva roky řídil ze setrvačnosti diecézi v Nazianzu, zdejší obyvatelé jej však natolik otrávili, že nakonec odešel i odtud. Znechucen lidskou malostí a zlobou, vrátil se na venkovský statek zděděný po rodičích. Složil tam přes pět set básní s tematikou ryze duchovní i přírodní, inspirovaných krásou okolní krajiny. Jeho dílo svědčí o jasné inteligenci a zvláště o velkém křesťanském humanismu. Dochovaná kázání platí i dnes za mistrovská díla. Kvůli svým skvělým veršům se stal Řehoř také patronem básníků. Řehořova památka se mnohde slaví ještě 9. května a ve východní církvi také 19. a 25. ledna. Na dochovaných obrazech bývá Řehoř znázorněn sedící za psacím pultem a se vznášející se holubicí, symbolem Ducha svatého, nad hlavou.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze