Vzpomínáček - 18. prosince - Jaroslav Velinský a Martin Růžek

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 18. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Hannibal dosáhl svého prvního velkého vítězství, vypovězení Židů z Čech, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Rieger, zákon o výkupu z roboty, v USA zrušeno otroctví, Stalin, Kapitán Kid, E. Beneš prezidentem, Keith Richards, Steven Spielberg, Marek Eben, 18. prosince 1968-70, Perl, Levý blok, Martin Růžek, ustavující schůze Senátu ČR..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

218 př. n. l. – Druhá punská válka: Hannibal dosáhl svého prvního velkého vítězství nad Římany v bitvě na řece Trebia.

1744 – Pro údajnou spolupráci (vyzvědačství) s Prusy došlo královským reskriptem k vypovězení Židů z Čech; do konce ledna 1745 měli vyklidit Prahu a do konce června celou zemi. Stejné nařízení platilo i pro Židy na Moravě a v českém Slezsku. Nařízení bylo z důvodů ekonomických, ale i vzhledem k protestům z Nizozemí a Anglie již v roce 1748 odvoláno; k 14. červenci t. r. jim byl povolen pobyt v zemi na dobu 10 let, k 5. srpnu t. r. se směli usadit v Praze a konečně k 16. říjnu 1755 byl obnoven stav před rokem 1744.

1787 – Narodil se Jan Evangelista Purkyně, český fyziolog († 28. července 1869)

1818 – Narodil se František Ladislav Rieger, český politik a publicista († 3. března 1903)

1846 – Vydán nový dvorský zákon o výkupu z roboty, jenž vycházel ze zásady dobrovolné dohody mezi poddanými a vrchností (obsažené již v patentu z roku 1798). Zákon připouštěl různé způsoby výkupu: 1. její reluicí v peněžní poplatek nebo obilní dávku; 2. výkupem v hotovosti; 3. odstoupením části pozemků vrchnosti. Rovněž upravoval i postup při výkupu z roboty u celých obcí najednou. Praktická účinnost tohoto zákona byla však minimální, jeho vydání bylo značně ovlivněno rozsáhlým rolnickým povstáním v Haliči v témže roce; na jeho potlačení se podílelo i rakouské vojsko (spolu s ruským a pruským).

1865 – Třináctým dodatkem k ústavě bylo ve Spojených státech amerických zrušeno otroctví.

1878 – Narodil se Josif Vissarionovič Stalin, sovětský diktátor († 5. března 1953)

1908 – Čeští klerikálové, jihoslovanský svaz a tzv. starorusíni se na říšské radě spojili v jeden parlamentní klub, nazvaný Slovanské centrum(58 členů); v jeho čele stál jihoslovanský politik J. Šusterčič. Slovanské centrum navrhlo vytvoření Slovanské jednoty (1909).

1914 – T. G. Masaryk odjel na léčení do Itálie a po varování, že bude po návratu zatčen, zůstal v cizině. Usadil se nejdříve v Ženevě, kde začal rozvíjet československou emigrační akci s cílem přesvědčit dohodové vlády a státníky, že je v jejich zájmu zničení habsburské monarchie a vytvoření samostatného československého státu.

1932 – Narodil se Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid, spisovatel, vydavatel, hudebník a trampský písničkář

Jaroslav Velinský (* 18. prosince 1932, Praha) je český spisovatel - prozaik, trampský písničkář a hudebník, známý také pod přezdívkou Kapitán Kid.

Během života vystřídal řadu zaměstnání. Byl horníkem, soustružníkem, nočním hlídačem v zoo i opravářem sportovního nářadí. Později působil jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, písmomalíř, reklamní grafik a typograf.

V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spoluzakládal hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí - jako autor i jako hudebník (banjo a swingová kytara).

Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983.

V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu/ Leonora. Kromě tohoto žánru píše Jaroslav Velinský především detektivní romány.

Říká se, že "bezděčný detektiv" Ota Fink, který je hrdinou většiny Velinského detektivek, je úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opírá současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím Velinského knihy připomínají romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožňují, protože se v jeho příbězích pohybují známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: "Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského."

Jaroslav Velinský je také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil "jednomužné" nakladatelství Kapitán Kid, které se opírá o Klub kamarádů Kapitána Kida. Tento klub sdružuje čtenáře jeho knih a fanoušky jeho hudby. Velinský využívá klubovou databázi a těsný kontakt se svými čtenáři a posluchači pro optimální plánování své tvorby. To se netýká jen nákladů vydávaných knih a CD, ale také optimalizace výběru témat a poměru hudební a literární tvorby. Výsledkem je vysoce efektivní nakladatelství, které produkuje originální knihy a hudbu.

1935 – Volba E. Beneše [1935-1938] prezidentem republiky; po rozhodnutí slovenských luďáků volit Beneše stáhl den před volbami protikandidát pravice B. Němec svou kandidaturu. Pro Beneše hlasovalo 340 poslanců a senátorů, Němec dostal 24 hlasů a 76 hlasovacích lístků bylo prázdných.

M. Hodža představil novou vládu tzv. široké koalice, která až na dvě změny (na postu ministra zahraničí a ministra zemědělství) byla totožná s předchozím kabinetem; místo po uvolněném E. Benešovi jako ministru zahraničí převzal Hodža, kterého 29. února 1936 vystřídal K. Krofta.

1943 – Narodil se Keith Richards, britský rockový kytarista a skladatel, člen Rolling Stones

1946 – Narodil se Steven Spielberg, americký režisér

1957 – Narodil se Marek Eben, bavič, zpěvák, moderátor

1968 – Sekretariát ÚV KSČ na své schůzi mj. projednal záležitosti kolem kampaně proti vysokoškolskému profesorovi Jaromíru Hrbkovi, designovanému ministru školství.

Prezident republiky L. Svoboda přijal velitele Střední skupiny sovětských vojsk A. M. Majorova.

V Praze jednaly vládní delegace ČSSR (v čele s F. Hamouzem) a SSSR (v čele s N. K. Bajbakovem) o koordinaci hospodářských plánů na léta 1971 – 75.

V Bratislavě zasedal výbor Svazu slovenských spisovatelů; devět ze 13 členů předsednictva se vzdalo svých funkcí – M. Válek (předseda), S. Šmatlák, V. Mihálik, L. Novomeský, V. Mináč, A. Matuška, P. Horov, J. Kot a Š. Žáry. V předsednictvu zůstali P. Karvaš, P. Števček, D. Tatarka a L. Ťažký. Dočasným výkonným předsedou se stal I. Kupec.

1969 – Do Prahy přijela delegace sovětských novinářů a pracovníků propagandy a agitace Komunistické strany SSSR.

Na zasedání byra Ústřední kontrolní a revizní komise bylo projednáno disciplinární řízení s bývalým šéfredaktorem Mladé fronty M. Jelínkem. Z KSČ byl vyloučen D. Havlíček, stranické šetření bylo zavedeno s K. Kostrounem a J. Špačkem.

1970 – Na celostátním aktivu komunistů – umělců a kulturních pracovníků, který svolal ÚV KSČ, měl hlav ní projev J. Fojtík a ministr kultury M. Brůžek oznámil jím sestavené přípravné výbory jednotlivých uměleckých a tvůrčích svazů. Přítomní účastníci přijali stanovisko vyjadřující podporu závěrům prosincového pléna ÚV KSČ.

Americký student F. H. Eidlin, zatčený 14. 8. v Praze, byl odsouzen na 14 let vězení pro špionáž a za svoji činnost pro Rádio Svobodná Evropa v Mnichově. 24. 2. 1971 byl propuštěn a vypovězen ze země.

1987 – Programátor Larry Wall vydal první verzi programovacího jazyka Perl.

1993 – Odštěpením z KSČM vznikla nová politická strana Levý blok, která měla 23 poslanců v parlamentu; předsedkyní strany byla zvolena M. Stiborová.

1995 – Zemřel Martin Růžek, český herec (* 23. září 1918)

Martin Růžek, vlastním jménem Martin Erhard, se narodil 23. září 1918 v malém podkrkonošském Červeném Kostelci do rodiny obchodníka a výrobce sukna.

Svůj pseudonym (později jako svoje zákonné jméno) si vybral v roce 1945 na počest svého strýce, důstojníka, kterého za války nacisté zavraždili.

V roce 1930 se s ovdovělou matkou odstěhoval do Hradce Králové, kde studoval gymnázium a hrál v ochotnickém kroužku.

V roce 1934 odešel do Prahy, odmaturoval na pražské reálce (1938) a začal studovat lesní inženýrství na pražské technice.

Po uzavření vysokých škol nacisty roku 1939 vystřídal několik příležitostných zaměstnání a věnoval se ochotnickému divadlu, např. divadélko Čin (194 – 1943).

S několika kolegy z divadla Čin založil ochotnický soubor D Tvář (1943).

Po jeho rozpadu hrál v Rokoku (1943), ve skupině Živé jeviště a v Rozmarném divadle (1944). Po uzavření divadel pracoval v průmyslu. Po válce vystřídal štace v Mladé Boleslavi (1945 – 1946), Českých Budějovicích (1946 – 1948), Národním divadle v Brně (1948 – 1956), Divadle na Vinohradech (1957 – 1963) a od 17. srpna 1963 do 31. prosince 1990 v činohře Národního divadla v Praze (v letech 1969 – 1970 byl dokonce šéfem činohry).

V začátcích se uplatňoval v komických rolích, kde uplatňoval svůj spontánní komediální talent. Ve hrách uplatňoval svoji tvář a své bohaté výrazové prostředky. Proslul také svým charakteristickým hlasem. Svůj herecký talent rozvíjel po válce v oblastních divadlech a ve Vinohradském divadle, kde se z něho vyvinul skvělý charakterní herec, schopný vytvořit různé charaktery. Základem jeho hraní byla zejména komika. V ND skvěle rozvinul své umění a vytvořil desítky divadelních rolí a řadu nezapomenutelných postav (Mikuláš Arnessön v Ibsenových „Nápadnících trůnu“, Král v „Tomáši Becketovi“, Josef Roškot v Šrámkově „Měsíci nad řekou“, sir Oliver Surface ve „Škole pomluv“, titulní role v komedii „Tartuffe“ a další). Pokoušel se o režii a psaní pohádkových příběhů. Byl bývalým chotěm pěvkyně Jarmily Palivcové (*1925).

Ve filmu debutoval roku 1949 ve svých jednatřiceti letech rolí Younga v povídce Vladimíra Síse DÝMKA MÍRU. Poté si jej na upozornění Josefa Beyvla všiml režisér Karel Steklý, a svěřil mu velmi zápornou roli Koniáše v Jiráskově TEMNU (1950). Dokázal vytvořit roli fanatika, který šiří utrpení a zlo. Po této roli se mu otevřela cesta k dalším filmovým úkolům. Po různých malých rolích ve filmech BOMBA (Krahulík), KASAŘI (ředitel Prokeš), ZLATÝ PAVOUK (Halouzka), JUŘÁŠEK (četník) či NEVĚRA (Anderle). Získával nejvíce záporné role, pro které byl „předurčen“ svým hlasem a zjevem. Hrál tak například svérázného hejtmana Tayerleho v komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) Karla Steklého, krále Kazisvěta v pohádce Martina Friče PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959), biskupa v KLADIVU NA ČARODEJNICE (1969) Otakara Vávry, pana domácího v PENIČCE A PARAPLÍČKU (1970) Jiřího Sequense atd.

Jen občas získal možnost vytvořit roli sympatičtější, či roli ryze kladného charakteru – alkoholik Pešta v dramatu TAM NA KONEČNÉ (1957) režisérů Kadára a Klose, lékař v dramatu SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963) stejných režisérů, Šeda v Sequensově kriminálce POKUS O VRAŽDU (1973), baron Kaunitz v komedii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977), soudce Petřík v CAUSE KRÁLÍK (1979), stárnoucí Petr Vok v komedii PAN VOK ODCHÁZÍ (1979), císař Rudolf ve HŘE O KRÁLOVNU (1980) atp. S filmovými diváky se Růžek rozloučil malou rolí převora v Rážově dramatu V ERBU LVICE (1994).

Neopomenutelná je rovněž Růžkova práce pro rozhlas a televizi. Vystupoval v zábavných pořadech, inscenacích (MODLITBAPROKATEŘI NUHOROVITZOVOU, OBŽALOVANÁ, SOUDNIČKY, PRINC A CHUĎAS, PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ, TŘI NA LAVIČCE, PŘÍPAD PLATFUS aj.), seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, F. L. VĚK, DNES V JEDNOM DOMĚ, OKRES SEVERU, DOKTOR Z VEJMINKU, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, ZLÁ KREV, CIRKUS HUMBERTO, PŘÍPAD PRO ZVLÁŠTNÍ SKUPINU, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, UCTIVÁ POKLONA, PANE KOHN a další) a pohádkách i večerníčcích (KRKONOŠSKÉ POHÁDKY, DÁŠEŇKA).

Získal tituly Zasloužilého umělce (1965), Zasloužilého člena Národního divadla (1974) a Národního umělce (1978), Cenu Československého rozhlasu (1962 a 1981), Medaili J. K. Tyla (1983) a Cenu Senior Prix (1993). Martin Růžek zemřel 18. prosince 1995 v Praze v sedmasedmdesáti letech.

1996 – Zahájena ustavující schůze Senátu ČR; předsedou byl zvolen P. Pithart (za KDU-ČSL).

2011 – Zemřel Václav Havel, český dramatik a prezident (* 5. října 1936)

Václav Havel, narozený v Praze 5. října roku 1936 byl významný český spisovatel a dramatik, jedna z hlavních postav Charty 77, poslední prezident Československa a první České republiky.

Narodil se do velice významné podnikatelské rodiny.

Jeho dědeček založil kino Lucerna, strýc zase studio Barrandov.

Roku 1951 mu díky tomu bylo znemožneno dále studovat.

Proto v polovině padesátých let nastoupil do učebního oboru chemický laborant a večerně studoval gymnázium. Z politických důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního směru, proto se rozhodl pro školu technickou, kterou po dvou letech opustil.

Po ukončení povinné vojenské docházky pracoval jako kulisák v Divadle ABC a Divadle na zábradlí, přitom studoval dálkově dramaturgii na DAMU. Roku 1964 byla uvedena jeho první hra "ZAHRADNÍ SLAVNOST" a po osmileté známosti si vzal toho roku svojí první manželku Olgu. Ta se stala podle jeho slov největší oporu a doprovázela ho v tom nejtěžším.

Jako disident soustavně vystupoval proti politickému systému, roku 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi a vrcholem této činnosti byla Charta 77, za což byl odsouzen k pěti letům vězení. S příchodem Sametové revoluce se stal vedoucím představitelem, o měsíc později byl zvolen prvním a zároveň posledním Československým nekomunistickým prezidentem. V roce 1993 se stal na deset let prvním prezidentem České republiky.

Svátky:

Svátek mají Miloslav, Rufus a Zosim, Gracián a Wunibald.

V občanském kalendáři má dnes svátek Miloslav. Patří ke starým slovanským jménům a za jeho latinské obdoby jsou považována jména Mansvet, který má svátek 3. září, a Gracián. Obě jména jsou vykládána jako "slavný milostí, slavící milost" nebo také "milý a klidný".

V církevním kalendáři jsou dnes připomínáni Rufus a Zosim. "Zrzek" a "Živáček", tak by mohl znít jejich český překlad. Oba patří ke křesťanským mučedníkům, kteří na počátku 2. století zahynuli pro svou víru. Stalo se tak prý v roce 116 v makedonském městě Filippi.

Již velmi dlouho má dnes svátek Gracián. Jméno svého nositele přiřazuje ke slavnému římskému rodu Gratiů. Základem bylo slovo gratia, a Gracián by měl proto být člověk "milý, půvabný a milostiplný", zkrátka "graciézní".

Gracián byl nejspíše rodilým Římanem a narodil se ve "Věčném městě" někdy ve 3. století. Stal se knězem a v roce 249 jej poslal papež Fabián jako misionáře do Galie. Tak se dostal Gracián do Tours, kde ho lidé brzy provolali prvním zdejším biskupem. V té době však celou říší zmítala vlna křesťanského pronásledování a nejinak tomu bylo v Galii. Až když zemřel samotný strůjce pogromů císař Decius (251), nastal všude na krátký čas klid a mír.

Biskup Gracián působil ve své diecézi celé půlstoletí, a tak se nakonec dožil opravdu nejkrutějšího pronásledování křesťanů, které nastalo za císaře Diokletiana. Biskup sám měl ale štěstí - nezahynul rukou katů, tiše zesnul 18. prosince 301 v Tours. Po jeho smrti osiřel biskupský stolec na plných 36 let. Teprve v roce 337 byl zvolen Lidor, který nechal postavit budovu, jež se stala předchůdkyní dnešní katedrály v Tours. Biskup Martin nechal do tohoto chrámu přenést ostatky sv. Graciána. Dnes patří katedrála sv. Graciána k nejznámějším stavbám celé Francie.

Další dnešní oslavenec, sv. Wunibald, je patronem snoubenců a stavebních dělníků. Pocházel z neuvěřitelně slavné rodiny. Jeho rodiči byli Richard a Wunna, bratrem velký Willibald, sestrou Walburga a konečně strýcem Bonifác, nazývaný "apoštolem Němců". Wuniblad se narodil v roce 701 ve Wessexu (Anglie). Ve svých devatenácti letech podnikl se svým bratrem pouť do Říma a odtud do Svaté země. Po svém návratu vstoupil mladík do benediktinského kláštera v Monte Cassinu v Itálii. V roce 738 povolal Bonifác svého synovce do Germánie, vysvětil ho knězem a poslal na misie do Durynska a Bavorska (739-47).

Pak Wunibald odešel na několik let do Mohuče. Nejvýznamnějším jeho počinem však bezesporu bylo založení kláštera v Heidenheimu v biskupství Eichstätt, které od roku 741 vedl jeho bratr Willibald. Wunibald stál v čele založeného kláštera jako opat a jeho sestra Walburga vedla jako abatyše jeho ženskou část. Z opatství se díky charismatu Walburgy stalo vyhledávané kulturní a misijní centrum. Opat Wunibald zemřel 18. prosince roku 761, jeho ostatky jsou dnes již nezvěstné. Pouze jeho sarkofág z roku 1483 stojí ještě v bývalém klášterním kostele v Heidenheimu, který je dnes evangelický.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze