Vzpomínáček - 15. ledna - Josef Kemr

Bethlen zvolen "knížetem" uherským, Molière, bitva u Grodna, soudní a politický senát v Brně, Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht zavražděni, první transport československých legií z Vladivostoku do ČSR, Československá obec legionářská, Hlinkova slovenská ludová strana ve vládě, Martin Luther King, 1. československá pěší divize v Agde, nová organizace ústředních úřadů, dokončena stavba Pentagonu, západokarpatská operace, klid před bouří 1969, Josef Smrkovský, začátek Palachova týdne, Josef Kemr...

Události:

1620 – Ujednání spojeneckého svazku mezi českými a uherskými odbojovými stavy na zasedání uherského sněmu v Prešpurku.

8. ledna t. r. byl uherským sněmem Bethlen zvolen "knížetem" uherským.

1622 – Narodil se Molière, francouzský dramatik a herec († 16. února 1673)

1706 – Armáda ruského impéria zvítězila nad Švédy Karla XII. v bitvě u Grodna.

1749 – V Brně byl ustaven soudní a politický senát, čímž došlo na Moravě a ve Slezsku k odloučení soudnictví od politické správy. Politické záležitosti měl spravovat zvláštní senát za předsednictví nejvyššího zemského hejtmana nebo komorníka, soudní záležitosti měl projednávat jiný senát za předsednictví nejvyššího zemského sudího. 24. ledna t. r. byly i v Čechách soudní záležitosti vyčleněny z pravomoci královského místodržícího a svěřeny justičnímu konsesu. 1. května byl zřízen nejvyšší soudní dvůr(Oberste Justitzstelle), jemuž se podřídil moravský soudní senát i český justiční konses. Stavové českých zemí tak ztratili vliv i na soudnictví.

1919 – Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht, dva prominentní socialisté v Německu byly mučeni a zavražděni od Freikorps.

1920 – Z Vladivostoku do ČSR byl vypraven první transport československých legií; celkem bylo ve 40 lodních transportech odvezeno 67 730 osob, z toho 56 549 vojáků, a to několika směry: kolem Asie, přes Suez do Terstu, přes Tichý oceán, Panamu, Atlantik do Hamburku či Terstu, přes Tichý oceán do Kanady, poté přes Atlantik do Hamburku. Poslední loď vyplula 2. září 1920, do konce prosince 1920 byli všichni ruští legionáři na československé půdě.

1921 – Sjednocením Svazu československých legionářů, Družiny československých legionářů a Jednoty československých legionářů vznikla Československá obec legionářská, jedna z hlavních opor Hradu a nositelka tradic masarykismu. Od roku 1924 vydávala deník Národní osvobození, orientovaný na hradní křídlo.

1927 – Hlinkova slovenská ludová strana vstoupila dvěma ministry do vlády (J. Tiso a M. Gažík) poprvé a naposledy. 8. října 1929 vystoupila z vlády na protest proti odsouzení jejího předáka V. Tuky za velezradu.

1929 – Narodil se Martin Luther King, americký aktivista za lidská práva, nositel Nobelovy ceny z roku 1964 († 4. dubna 1968)

1940 – Ve francouzském měste Agde byla zformována 1. československá pěší divize.

1942 – Protektorátní vláda vydala nařízení č. 14 Sb. o nové organizaci některých ústředních úřadů; byl zrušen úřad předsednictva ministerské rady a vláda jako kolektivní orgán přestala prakticky existovat, zůstala jen jednotlivá ministerstva.

1943 – Byla dokončena stavba největší úřední budovy na světě – Pentagon ve Washingtonu, D.C.

1945 – Druhá světová válka: Zahájena západokarpatská operace, které se u Jasla zúčastnili dělostřelci a tankisté 1. československého armádního sboru v SSSR.

1969 – V Průmyslovém paláci v Praze ve Stromovce se na mítinku sešlo asi 2000 mladých lidí. Svými projevy sklidili velký úspěch L. Pacovský za kritiku „politických přemetů G. Husáka“, K. Kosík nabádal, aby při Husákových prohlášeních neunikla politizace společnosti, P. Kohout na obhajobu kritizovaného právě vyšlého týdeníku Tribuna (šéfredaktor O. Švestka) uvedl, že když jsme reklamovali svobodu slova, měli bychom ji dopřát i lidem jiných názorů, neboť svoboda je nedělitelná a dialog je nutný. Přítomní redaktoři Tribuny K. Sršeň a V. Solecký se neodvážili vystoupit. Na mítínku byla odsouzena sovětská okupace a vznesen požadavek na ukončení „ponižujících důsledků“ 21. srpna 1968.

Redaktorky Mladého světa L. Horáková a J. Hauptvogelová ve svém referátu o mítinku parafrázovaly citát J. Haška, který o půlnoci připomněl novinář Reportéra J. Hochman: „Na schůzi do pozdních hodin zůstávají už jen nadšenci a policajti“.

V Čs. televizi byl vysílán rozhovor ústředního ředitele J. Šmídmajera s předsedou vlády O. Černíkem na téma „Situace se uklidnila“ (sic! – v souvislosti s následujícími dny...)

V západoněmeckém tisku bylo uvedeno, že v NDR bylo nejméně 20 lidí odsouzeno k dlouholetým trestům vězení za svoji kritiku intervence do ČSSR.

1974 - Zemřel Josef Smrkovský, československý politik (* 26. února 1911)

1989 – Pražské vzpomínkové shromáždění na paměť J. Palacha se po brutálním zásahu policie proměnilo v osmidenní demonstrace. Policie nasadila vodní děla, psy a speciální jednotky; na 800 lidí bylo zatčeno a osm čelných aktivistů (mezi nimi V. Havel) bylo obviněno z výtržnictví a uvězněno.

1995 – Zemřel Josef Kemr, český herec (* 20. června 1922)

Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze do rodiny švadleny a ševce. Mladého Josefa vedl otec k umění a po něm zdědil nadání hraní na strunné nástroje. S bratrem vystupoval už v roce 1932 ve Vinohradském divadle a později i ve filmu. Vystudoval Obchodní školu v Praze v roce 1942 a ihned odešel k divadelní kočovné společnosti A. Budínské – Červíčkové (1942 – 1945).

Poté prošel divadlem na Kladně (1945 – 1947), divadlem Akropolis (1947 – 1948), Divadlem S. K. Neumanna (1948 – 1950), Městskými divadly pražskými (1950 – 1965) a činoherním souborem pražského Národního divadla (1965 – 1995), kterého byl členem až do své smrti. Dnes je ve foyeru Národního divadla umístěna jeho busta.

Kemr byl vždy na divadelních prknech skvělým představitelem prostých a nejobyčejnějších lidí, které obohatil svým svérázným a prostým herectvím. Skvěle vytvářel komediální postavy s nádechem tragiky, ale i dramatické role s částí tragikomedie.

Všechny své postavy ztvárňoval neuvěřitelně jednoduchou hereckou zkratkou, zajímavou fyziognomií, úspornými gesty, melancholickou mimikou a zastřeně kvílivým hlasem. Všechny jeho postavy vytvořené na jevišti (např. v inscenacích „Višňový sad“, „Škola pomluv“, „Strakonický dudák“, „Hadrián z Římsů“, „Jak se vám líbí“, „Měšťáci“) vyvrcholily nádhernou humánní rolí doktora Galéna ve vysoce protiválečném dramatu „Bílá nemoc“ dramatika a spisovatele Karla Čapka. Kemr byl ženatý s herečkou a divadelní režisérkou Evou Foustkovou (1911 – 1977).

První příležitost, vyzkoušet si práci před kamerou, obdržel už v roce 1937 v Binovcově melodramatu LÍZIN LET DO NEBE a v jeho pokračování LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939). Do konce druhé světové války sehrál ještě epizodní roličky různých mladých poslíčků a kamelotů (VALENTIN DOBROTIVÝ, PROVDÁM SVOU ŽENU), studentů a učedníků (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA, JARKA A VĚRA, PROSÍM, PANE PROFESORE!, STUDUJEME ZA ŠKOLOU, PANTÁTA BEZOUŠEK, MĚSTEČKO NA DLANI, ROZINA SEBRANEC), chlapců (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, TULÁK MACOUN, PAKLÍČ), číšníků (POZNEJ SVÉHO MUŽE, PRO KAMARÁDA) a dalších.

I po osvobození byl skvělým představitelem menších roliček ve snímcích PANCHO SE ŽENÍ (Pedro), NIKDO NIC NEVÍ (hospodářská kontrola), ALENA (mladík), RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (žadatel), DIVÁ BÁRA (Josífek), VESELÝ SOUBOJ (Emilek), CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ (alchymista), JAN HUS a JAN ŽIŽKA (student Ješek), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (vyšší voják), TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (redaktor), PROBUZENÍ (prodavač), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (písař Ignác), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!“ (zubatý mafián), PARTA HIC (horník Hnízdo), TALÍŘE NAD VELKÝM MALÍKOVEM (ufon), HONZA MÁLEM KRÁLEM (bubeník) či KRVAVÝ ROMÁN (komisař).

Kromě dvou stovek menších rolí sehrál i řadu velkých a lidských postav: student v muzikále DIVOTVORNÝ KLOBOUK, rekreant Vyhlídka v DOVOLENÉ S ANDĚLEM a ANDĚL NA HORÁCH, účetní Přehršle v ZAOSTŘIT, PROSÍM!, předseda JZD ve STARCÍCH NA CHMELU, loupeživý rytíř Kozlík v dramatu MARKETA LAZAROVÁ, rádce Iks v ŠÍLENĚ SMUTNÉ PRINCEZNĚ, klarinetista Florián ve SMRTI ČERNÉHO KRÁLE, sluha Felix ve SLAMĚNÉM KLOBOUKU, furiantský děda Komárek v komedii NA SAMOTĚ U LESA, zmatený Plha v komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO!, kníže v pohádce S ČERTY NEJSOU ŽERTY, posedlý mnich dramatu V ERBU LVICE či Petrásek v PEVNOSTI.

Josef Kemr hrál až do posledního dechu. Proto také ve svém posledním roce života hrál ve snímcích MALOSTRANSKÉ HUMORESKY, MUTTERS COURAGE a GOLET V ÚDOLÍ, které měly premiéru až po jeho smrti. Desítky příležitostí mu poskytl rozhlas („Svatba“ apod.) a televize (inscenace LUCERNA, PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ, DVEŘE, KAM SLUNCE NECHODÍ, POVÍDKA MALOSTRANSKÁ a desítky dalších a seriály F. L. VĚK, DYNASTIE NOVÁKŮ, CIRKUS HUMBERTO a zejména CHALUPÁŘI aj.). Josef Kemr byl velmi humánně a katolicky založeným samorostem. Díky tomu, i díky odmítavému postoji vůči totalitnímu režimu, měl omezenou uměleckou činnost a jeho práce byla přehlížena. Rehabilitace a zadostiučinění se mu dostalo až po roce 1989. Za celoživotní mistrovství v činohře byl odměněn čestnou Cenou Thálie (1993). Josef Kemr zemřel na rakovinu 15. ledna 1995 v rodné Praze ve věku sedmdesáti dvou let. Pracoval až do úplného konce. Po smrti o něm vyšlo několik vzpomínkových knih.

1999 – S výraznou převahou 114 proti 83 hlasům byl schválen návrh rozpočtu na rok 1999 se schodkem 31 miliard Kč; 27. dubna t. r. bylo oznámeno navýšení schodku na 47,5 miliardy korun.

Svátky:

Svátek mají Alice, Pavel (Thébský) a Maurus.

Podle občanského kalendáře má dnes svátek Alice. Původ tohoto jména je nejasný. Část odborníků se domnívá, že Alice je v anglosaských zemích jedním z řady domáckých tvarů jména Alžběta (Elizabeth). Jiní tvrdí, že jde o odvozeninu ze starofrancouzského jména Aaliz. U dalších vědců se dozvíme, že jde o zkratku staroněmeckého Adalheit či Adelaida s významem "ušlechtilá bytost" nebo "vznešená postava". Což se k tomuto jménu znamenitě hodí.

V českém církevním kalendáři je dnes k nalezení Pavel Thébský zvaný Poustevník. Patří k nejznámějším eremitům Egypta. Narodil se kolem roku 228, rodiče mu zemřeli, když mu bylo asi patnáct let. Zanechali po sobě velký majetek. Švagr mu toto bohatství záviděl a přemýšlel, jak o něj chlapce připravit. Nakonec se rozhodl pro udání, jež funguje po celá staletí spolehlivě. Označil proto malého Pavla za křesťana a tím za nepřítele státu. Naštěstí se Pavel o nebezpečí včas dozvěděl a podařilo se mu uprchnout. Utekl hluboko do pouště, kde prožil celý zbytek života. Věnoval se pouze duchovnímu životu - odříkání, rozjímání, úvahám. Krátce před smrtí se setkal s opatem Antonínem, který jej po jeho smrti pohřbil. Pavel odešel z tohoto světa kolem roku 341, stár více než sto let. Tvrdí to alespoň rukopis Jeronýmův, z něhož máme všechny zprávy o světcově životě. Když v roce 1250 vznikla v Uhersku jediná poustevnická kongregace, dala si jméno právě po Pavlovi Thébském. Vznikli tak paulíni (pavlíni). Nakonec se roku 1381 dostaly do Uherska i Pavlovy ostatky. Mniši je přinesli až do hlavního města Budy (Budapešť). Vedle patronátu nad paulíny a eremity drží Pavel Thébský ještě ochrannou ruku nad košíkáři a výrobci rohoží.

Poslední dnešní světec se jmenuje Maurus a narodil se kolem roku 500 v rodině římského senátora. Jeho život je úzce spjat s působením Benedikta z Nursie, jehož byl oddaným žákem již od svých dětských let. Když Benedikt roku 529 přesídlil s několika mnichy na Monte Cassino a založil tam slavný klášter, zárodek benediktinského řádu, stal se Maurus jeho nástupcem v klášteře Subiaco v Sabinských horách. O dalším životě opata Maura není mnoho známo, podrobnosti nevíme ani o jeho smrti a hrobě. Podle legendy měl Maurus dar uzdravovat nemocné. To je také důvod, proč jej lidé volají při různých onemocněních. Tzv. Maurovo požehnání udělované nemocným má své počátky právě u něho. Vedle toho je Maurus také patronem měditepců a uhlířů.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze