Vzpomínáček - 10. ledna - Gustáv Husák a Tomáš Töpfer

Caesar překročil Rubikon, zemřel kníže Břetislav, Zlatá bula Karla IV., porážka druhé křižácké výpravy u Německého Brodu, Michel Ney, Samuel Colt, první úsek metra v Londýně, Alexej Nikolajevič Tolstoj, první ložisko nafty v Texasu, Japonsko vyhlásilo Rusku válku, Gustáv Husák, nóta prezidentu W. Wilsonovi, Buffalo Bill, ratifikace Versailleské smlouvy, začátek sovětské ofenzivy u Stalingradu, Rod Stewart, první Valné shromáždění OSN, Sinclair Lewis, Tomáš Töpfer, Barákova komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů, Coco Chanel, Jaroslav Seifert, Carlo Ponti...

Události:

49 př. n. l. – Julius Caesar překročil řeku Rubikon se slovy „Kostky jsou vrženy“, čímž začala další občanská válka.

1055 – Zemřel kníže Břetislav (v Chrudimi); na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Spytihněv II. [1055-1061], dosud vládl nad olomouckým údělem. Vratislav se usídlil v Olomouci (získal polovinu Moravy), druhou část dostal Konrád a Ota, Jaromír byl předurčen duchovnímu stavu (po smrti biskupa Šebíře se ujal roku 1068 jeho biskupské berle).

1356 – Na římskoněmeckém sněmu v Norimberku (a zčásti v Metách - 25. prosince 1356) byla schválena Zlatá bula Karla IV. (23 kapitol).

Tento základní říšský zákon stanovil nové regule pro volbu římskoněmeckých králů: zásadu podřízenosti menšiny většině (ze sedmi volebních hlasů kurfiřtů stačily nyní čtyři ke zvolení kandidáta); dosud nutná plná shoda (konsensus). Současně došlo k zásadní úpravě právního postavení kurfiřtů - stávali se jakýmsi poradním sborem římskoněmeckého krále. Ve vztahu českého státu a Říše potvrzovala bula jeho svébytnost a ojediněle privilegované postavení (na rozdíl například od Saska, Braniborska či Falce): svého krále si Češi vybírali sami, bez cizího zasahování, přičemž českému králi příslušelo první místo mezi světskými kurfiřty. V případě vymření mužských potomků platila pro český trůn ženská posloupnost; zajímavé bylo, že kurfiřti museli znát nejen němčinu a italštinu, ale i češtinu. Některá říšská knížata (bavorská odnož Wittelsbachů a Habsburkové) odmítala Zlatou bulu uznat. Hlavní ustanovení zákoníku platila až do zániku Svaté říše římské národa německého (1806). Psána byla latinsky.

1422 – Husité u Německého Brodu porazili druhou křižáckou výpravu.

1769 – Narodil se Michel Ney, francouzský maršál (7. prosince 1815)

1862 – Zemřel Samuel Colt, zakladatel firmy Colt Manufacturing Company, která vyráběla známé bubínkové revolvery (* 19. července 1814)

1863 – V Londýně byl zprovozněn první úsek metra.

1883 – Narodil se Alexej Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel († 23. února 1945)

1901 – V Texasu bylo objeveno první ložisko nafty (tzv. spindletopský vrt).

1904 – Japonsko vyhlásilo Rusku válku po předchozím útoku japonských torpédových člunů na ruskou eskadru v přístavu Port Arthur.

1913 – Narodil se Gustáv Husák, komunistický prezident Československa († 18. listopadu 1991)

Gustáv Husák, v podstatě jediný intelektuál mezi československými komunistickými prezidenty, přichází na svět 10. ledna roku 1913 v Bratislavě-Dúbravke.

Ve dvacátých letech je Husák pilným studentem bratislavského gymnázia, je funkcionářem školní samosprávy – jeho slohové práce a projevy k výročí 28. října či k narozeninám T. G. Masaryka mu vynášejí uznání ředitelství školy.

V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstupuje Gustáv Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa. Zároveň píše do revue DAV, kolem níž se shromažďují slovenští levicoví intelektuálové. Vyznačuje se vzdělaností, obratností v získávání politických přátel i schopností reagovat na aktuální politické otázky.

Gustáv Husák patří ke generaci, která do komunistické strany vstupuje s bezmeznou vírou v politiku Sovětského svazu a Komunistické internacionály.

Jde o dobu, kdy Gottwald označuje Československo za „versaillský zmetek“ a za „obnovení takového žaláře národů jako bylo Rakousko“ – zřejmě v této době si Gustáv Husák vypěstuje takřka až fobii k první československé republice a nenávist k E. Benešovi.

Za druhé světové války se Gustáv Husák stává zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, je členem hnutí odporu, aktivně se účastní Slovenského národního povstání – je místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby jsou zajímavé některé Husákovy názory na poválečné uspořádání Slovenska – říká, že „je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast… území od Aše až po Vladivostok“. Je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu.

V březnu roku 1945, při jednáních o vzniku československé vlády a jejího („košického“) programu ale již Gustáv Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana, která získává takřka dvě třetiny hlasů – již v červnu se ale podaří jednotné frontě českých politických stran s Husákovou podporou donutit Demokratickou stranu k podpisu tzv. třetí pražské dohody – od této chvíle pak všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády, pověřenci rady jsou pak přímo podřízeni ministrům pražské vlády, Gustáv Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců.

Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhání z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídí jak slovenskou SNB, tak StB.

Po komunistickém převratu v roce 1948 je Husák zpočátku na politickém výsluní, avšak na jaře roku 1950 je společně s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími, obviněn z buržoazního nacionalismu - je odvolán z funkce Sboru pověřenců a v únoru roku 1951 je zatčen. V dubnu roku 1954 je pak Gustáv Husák ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí.

V roce 1960, po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného, je Gustáv Husák propuštěn a v roce 1963 je plně rehabilitován.

V průběhu šedesátých let je Gustáv Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupuje jako věrný stoupenec A. Dubčeka, v dubnu roku 1968 se stává místopředsedou československé vlády, v níž je pak jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 pak provede Gustáv Husák jeden ze svých mnoha politických obratů – stává se Brežněvovým exponentem, Brežněv totiž poznává, že právě Husák by po okupaci Československa sovětskými vojsky mohl být politikem, který bude loajálním k Moskvě.

V roce 1969 se pak Husák dostává do čela KSČ - do května roku 1971 je jejím prvním tajemníkem, poté je až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po abdikaci prezidenta L. Svobody, se Gustáv Husák stává na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Po listopadových událostech roku 1989 prezident Husák jmenuje 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikuje z funkce prezidenta republiky.

Gustáv Husák je tragickou postavou českých politických dějin – je to vlastně jediný intelektuál mezi komunistickými prezidenty, je člověkem nesmírně bystrým, inteligentním, je vzdělaným právníkem, člověkem, který má nepochybné charisma. Přitom je komunistou, který je v padesátých letech odsouzen komunisty k doživotí – při procesu je také jedním z mála souzených, kteří odmítli přistoupit na hru StB a nepřiznávají se k ničemu, co neprovedli – tento postoj mu patrně zachrání život.

Ačkoliv je Gustáv Husák symbolem normalizačního útisku v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech, on sám se paradoxně považuje za jednu z normalizačních obětí, protože jeho plány a jeho představy o vývoji v Československu prý byly úplně jiné, než jaké mu dovolili sovětští vůdcové.

Ke cti Husáka slouží, že v době listopadové „sametové revoluce“ patří k těm komunistickým politikům, kteří odmítají události po 17. listopadu řešit násilím, nepochybně tak přispívá k tomu, že „sametová revoluce“proběhla opravdu „sametově“, klidně.
18. listopadu pak Gustáv Husák, jako soukromá, polozapomenutá osoba, umírá. Jako mnoho dalších komunistických pohlavárů není ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968.

1917 – Mocnosti Dohody zaslaly prezidentu W. Wilsonovi společnou nótu jako odpověď na jeho iniciativu z prosince 1916; spojenci odmítli návrhy centrálních mocností, vyjádřili odhodlání dovést konflikt k "vítěznému konci" a požadovali "osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků z cizí nadvlády". Ukazovalo se, že česká otázka se stává mezinárodním problémem.

Zemřel Buffalo Bill, vlastním jménem William Frederic Cody, americký dobrodruh a legendární postava Divokého Západu (* 26. února 1846)

1920 – Společnost národů ratifikovala Versailleskou smlouvu, která oficiálně ukončila první světovou válku.

1943 – Začala sovětská ofenziva u Stalingradu.

1945 – Narodil se Rod Stewart, britský zpěvák

1946 – V Londýně se konalo první Valné shromáždění Organizace spojených národů za účasti zástupců z 51 členských zemí.

1951 – Zemřel Sinclair Lewis, americký spisovatel a dramatik, nositel Nobelovy ceny (* 7. února 1885)

Narodil se Tomáš Töpfer, český herec, režisér, ředitel divadla, dramatik a politik

Tomáš Töpfer se narodil v Praze v roce 1951. Vystudoval konzervatoř v Brně a DAMU v Praze, prošel divadly v Ostravě, Ústí nad Labem a v Šumperku.

Od roku 1987 hrál ve vinohradském divadle. S Eliškou Balzerovou založili v roce 1995 Nadaci Fidlovačka a uvedli do provozu zchátralou budovu divadla v Praze-Nuslích. Töpfer je v Divadle Na Fidlovačce ředitelem, hercem i režisérem.

Největší popularitu mu přinesly role v seriálech: doktor Král z Života na zámku a velitel četnické stanice Arazím v Četnických humoreskách.

Nyní se objevil jako lékař v pokračování Nemocnice na kraji města. Společně s bratrem provozují pražskou hospodu U kalicha. Z prvního manželství má dvě dcery, které žijí v Americe, se svou druhou ženou a dcerou žijí v Praze. Ve svém divadle Na Fidlovačce, režíroval několik her (Dalskabáty, Fidlovačka, Obchodník s deštěm) a účinkuje v představeních: Horoskop pro Rudolfa II., Šumař na střeše, Blboun a Julie, ty jsi kouzelná!

Působí také jako pedagog na pražské Divadelní akademii múzických umění. Společně s bratrem vlastní a provozuje restauraci U kalicha v Praze.

Je držitelem ceny Alfreda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon (Jacobowski a plukovník Divadlo Na Vinohradech) a ceny Thalie za Tovjeho v Šumaři na střeše (Divadlo Na Fidlovačce). V roce 2010 získal první místo v anketě rozhlasových posluchačů "Neviditelný herec", za titulní roli v seriálu Jana Vedrala "Xaver"

Od roku 2006 je také bezpartijním senátorem za ODS ve volebním obvodu Praha 4.

1955 – Ustavena vyšetřovací komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů v čele s R. Barákem; od samého počátku nešlo o rehabilitační činnost ani o snahu objektivně a pravdivě objasnit nezákonnosti nebo i příčiny, jež je způsobily, ale hlavně o snahu politického byra celou věc "politicky ukončit". "Barákova komise" (Hruška, Bakula, Innemann, Mlejnek) předložila průběžnou zprávu 23. prosince 1955 (pouze u 2,5 % obětí došlo ke zmírnění původních rozsudků).

1967 – Předsednictvo ÚV KSČ projednalo informaci „o činnosti nepřátelských osob z řad bývalých pravicových sociálních demokratů“.

1969 – Vládním zmocněncem pro záležitosti sovětských vojsk dočasně umístěných na území ČSSR, byl jmenován generálmajor M. Korbela.

Mezi NSR a SSSR byly opět vedeny formální rozhovory, přerušené v srpnu 1968 v důsledku sovětské intervence do ČSSR.

1970 – ČÚTI (Český úřad pro tisk a informace) zastavil vydávání časopisu Analogon.

Rudé právo otisklo článek J. Vaňka „Neuskutečněná ambice samozvaných vůdců národa“ o činnosti zrušeného Klubu 231. Další článek napsal Z. Hoření na téma „Krize na objednávku“, připomínající lednové události z roku 1969 v souvislosti s upálením Jana Palacha.

1971 – Zemřela Coco Chanel, francouzská módní návrhářka (* 19. srpna 1883)

1986 – Zemřel Jaroslav Seifert, lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel, nositel Nobelovy ceny (* 23. září 1901)

1992 – V Praze se uskutečnilo setkání zástupců ČNR a SNR ke státoprávnímu uspořádání Československa; dohodli se, že výsledná smlouva bude "smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, které jsou reprezentovány ČNR a SNR". Další jednání probíhala v Bratislavě (23. ledna) a v Milovech na Českomoravské vysočině (3.-8. února); zde byl dohodnut návrh smlouvy o zásadách státoprávního uspořádání.

2007 – Zemřel Carlo Ponti, italský filmový producent (* 11. prosince 1912)

Svátky:

Svátek mají Břetislav, Agathon, Řehoř (X.).

V našem občanském kalendáři má dnes svůj svátek Břetislav. Naším nejznámějším nositelem tohoto jména je knížecí, leč přesto nemanželský syn našeho přemyslovského panovníka Oldřicha a jeho lepé choti Boženy, který se jim narodil někdy kolem roku 1002. Aby si vylepšil svou pozici, neváhal a roku 1021 unesl z kláštera Jitku, dceru Jindřicha ze Schweinfurtu, příbuzného německých králů. Po smrti svého otce jej strýc Jaromír dosadil na český trůn. Břetislav se chopil žezla razantně a jeho sousedé se nestačili divit. Především pak Poláci: dobyl Krakov, a dokonce i tehdejší sídelní hrad Piastovců v Hnězdně (Gniezdno). Z baziliky P. Marie vyzdvihl ostatky druhého pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce. Nad jeho tělem vyhlásil tzv. Břetislavova statuta, soubor pravidel křesťanského života, jakousi sbírku tehdejších zákonů. Jedná se i z našeho pohledu o velice zajímavé pokyny. Tak předně směřovaly tyto články proti mnohoženství a zakazovaly jakýkoliv rozvod. Ten, kdo by se těmito pokyny neřídil, mohl být prodán do otroctví - to patřilo ještě v 11. století mezi opory pražské ekonomiky. Další články byly namířeny proti rozšiřování sítě krčem, zakazovaly práci a provozování trhů v neděli a v platnost vstoupil i příkaz, že se mrtví mohou pohřbívat jenom na hřbitovech. Otázkou však je, jak se dařilo tato nařízení uvádět do života. Vždyť mnohá z nich se nedodržují ani dnes. Výboje, které Břetislav vedl do Polska, se však nelíbily jeho západnímu sousedu Jindřichovi III. A tak se sen o velké říši Břetislavovi nesplnil. Těsně před svou smrtí vyhlásil ještě jedny zákony: tentokrát se týkaly nástupnictví na pražský trůn. Tzv. Břetislavův stařešinský zákon z roku 1054 stanovil pravidlo, že českým knížetem se vždy stane nejstarší Přemyslovec a mladší členové rodu budou držet pod jeho vládou úděly. Zvláštní postavení bylo přitom dáno Moravě. Břetislav zemřel v Chrudimi dne 10. ledna roku 1055 a byl pochován v kostele sv. Víta na Pražském hradě.

V českém církevním kalendáři má svátek Agathon. Agathon byl papežem v letech 678-81 a mnoho o něm nevíme. Jméno se vyskytuje spíše ve východních zemích, jeho českými formami jsou Dobromil či Dobroslav.

V římském kalendáři si dnes také připomínáme papeže, kterým byl Řehoř X. Narodil se roku 1210 v Piacenze (Itálie) jako Teobaldo Visconti. Snad ani nečekal, že by se někdy mohl papežem stát. Po smrti jeho předchůdce Klementa IV. se totiž kardinálové dohadovali celé tři roky, než vybrali právě jeho. Problém byl v tom, že Visconti nebyl ani kardinálem; navíc se zrovna nacházel příliš daleko na to, aby mohl pontifikát přijmout - dlel totiž s křižáckým vojskem v Palestině. Do úřadu byl tedy uveden až roku 1273. Jeho krátký pontifikát, zemřel 10. ledna 1276, však byl naplněn ráznými činy.

Práce se chopil velmi energicky. Na rok 1274 svolal do Lyonu všeobecný koncil, na němž plánoval vyjednání smíru západního a východního křesťanství. Sláva to byla skutečně veliká, vždyť přijeli i Tataři! Ti zde usilovali o spojenectví ve společném postupu proti Turkům. Nic z toho, co si papež vytkl, se však nepodařilo. Nepochodili ani Tataři, navíc se jeden z nich nechal pokřtít. Nejdůležitější usnesení koncilu se tak týkalo konkláve (po papežově smrti se kardinálové musejí sejít na konkláve do desátého dne od pohřbu). Protože Řehoř zažil, kam vede věčné dohadování o nástupnictví, a věděl, jak je tato situace nebezpečná, zasadil se o přísná pravidla, která od té doby platí pro volbu každého papeže. Během konkláve musejí být kardinálové zcela izolováni od okolního světa a nesmějí si ani s nikým dopisovat. Pokud během tří dnů nevyberou papeže, bude jim snížen příděl potravin. Po týdnu jednání jim musí stačit pouze chléb a voda. Velmi praktické.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze