Ti z Marsu a ty z Venuše

Abych řekl pravdu, pracoval jsem už ve všelijakých partách lidí. Nebo chcete-li v různých pracovních kolektivech, jak se říkávalo za minulého režimu. Možná i dnes, kdo ví. Byly to kolektivy smíšené, ty jistě všichni znáte, ale o nich dnes psát nebudu. Napíšu o těch čistě ženských a čistě mužských.

Mars

Pracoval jsem ve slévárně jako slévač. Tvrdá práce pro tvrdé chlapy. Horko, smrad, plno prachu z pískových forem vysypávaných práškovým uhlíkem. Parta osmi chlapů, která drží pohromadě, dovede si navzájem pomoci a s ničím se dvakrát nepáře.

Žádné citečky, žádné zbytečné okecávání. Chlapi jdeme na to ať to máme z krku. Noční směna od deseti večer do šesti do rána, tak ať máme ve dvě hotovo a můžeme si dát nějaký to pivko, panáka a do rána zalehnout. Rozhovory tak maximálně o ženských a o fotbale, či o koníčcích.

Když mezi některými z nás vznikla nějaká rozepře, tak jsme se mezi sebou v lepším případě vyřvali, v horším si dali po hubě. Tím to ale také skončilo. Druhý den zase parťáci. „Chlapi jdeme na to ať to máme z krku.” Dělal jsem s těmi holomky rád, i kdy to leckdy nebylo jednoduché.

Venuše

Byla to linka v textilní fabrice, kde na jedné straně byl obrovský válec režné bavlněné tkaniny. Ta tkanina pak procházela strojním zařízením, kde se bělila peroxidem a chlornanem. Na druhé straně se pak navíjel na obrovský válec již ve formě čistě bílé látky. Ale teď jsem se zakecal. Nechci psát o technologii bělení.

V té textilce jsem šéfoval kolektivu asi třiceti žen, bez jediného dalšího muže. Dělnice tvořily širokou plejádu od šestnáctiletých holek po šedesátileté dámy. Pro mladého chlapa setsakramentsky těžký oříšek chovat se ke všem stejně, bez ohledu na to, je-li dotyčná mladá, stará, krásná, či ošklivá. Pochopitelně jsem nemohl jinak, kdybych ukázal sebemenší protekci nebo sebemenší slabost, ty ostatní by mě sežraly zaživa.

V tomto kolektivu jsem si všiml propastného rozdílu s kolektivem mužským. Dámy se mezi sebou vesele pomlouvaly ostošest. Když mezi nějakou dvojicí vznikl spor, byl až za hrob. Moc jsem to nechápal. Ale musel jsem to akceptovat. Nic jiného mi ani nezbývalo.

Země

Pak už jsem se vyskytoval jen v kolektivech smíšených, kde se elementy Marsu i Venuše navzájem vyvažovaly a vše běželo ve vyjetých kolejích. A co Vy, chtěli byste pracovat na Marsu, na Venuši nebo na Zemi?