Flauto Dolce

Za devatero horami a devatero lesy, za devatero řekami a devatero mosty bylo nebylo... Teď vážně, před více než čtyřiceti lety jsem byl na dětském (tehdy pionýrském) táboře v bývalé NDR.

Tábor byl v Krušných horách u městečka Breitenbrunn - nedaleko Božího Daru. Jako kluk jsem hltal vyprávění starého horníka, naučil se jejich pozdrav Glückauf (obdobu našeho "Zdař Bůh"). Jezdili jsme na různé výlety, tu do Lipska, tu do Karl-Marx-Stadtu (dnešní Chemnitz), tu do Klingenthalu na skokanské můstky atd. atd. Jeden z výletů nás zavedl do města Markneukirchen, které leží nedaleko od Lub u Chebu a ve kterém je muzeum hudebních nástrojů, jejichž výroba má na obou stranách hranice velkou tradici.

Před muzeem nás oslovil zvláštní mužík, rozevlátý padesátník, vypadal trochu jako tehdy populární roztržitý Pierre Richard, a nabídl se, že nás česky a ZDARMA (v dnešní době k neuvěření) expozicí provede.

Jak slíbil, tak se i stalo – opravdu bravurně nás muzeem provedl, o každém vystaveném nástroji nám něco zajímavého řekl, přidal i pár poznámek o historii výroby hudebních nástrojů v Krušných horách (Erzgebirge) na obou stranách hranice.

Bylo to opravdu skvělé. Když se s námi před budovou loučil, řekl nám toto: "Milí mladí přátelé, když jste tady v té NDR, kupte si tu jejich zobcovou flétnu, je třikrát levnější a desetkrát lepší než ty u nás doma. A až přijedete domů do ČSSR, kupte si tam školu hry na zobcovou flétnu Flauto Dolce od Ladislava Daniela. To jsem já. Na shledanou."

Poslechl jsem ho v obou případech. V NDR jsem koupil flétničku, doma školu. Přihlásil jsem se do LŠU (Lidová škola umění) a začátkem září se začal učit hrát. Měl jsem tu dva učitele. Jednoho na praktickou hru na nástroj – to byl aktivní klarineťák. Druhým učitelem byl trumpeťák, který mě učil hudební teorii.

Trumpeťák měl v oblibě stupnice. Musel jsem je zpívat. Například řekl jen: "D dur",
já spustil "D E F G…", načež jsem dostal 'kameňák' do čela a Mistr zařval: "Fis, ty mamlasi, Fis"! Věřili byste tomu, že to umím dodnes?