- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Proč o tom píšu právě teď? Protože právě v těchto dnech se rozhoduje o jednom z největších majetkových přesunů, který je přinejmenším kontroverzní - církevních restitucích. Mám paměť a proto si docela zřetelně pamatuji počátek roku 1990 a tehdejší bouřlivé projednávání vydání některých majetků církvím a dosud mám před očima rozzářené tváře církevních hodnostářů, jak do televizních kamer slavnostně vyhlašují spokojenost s právě přijatým zákonem s tím, že to jsou jejich jediné a poslední majetkové požadavky. Když jsem jako dítě poslouchal pohádku o Smolíčkovi, nikdy by mě nenapadlo, že to není pohádka, ale životní alegorie a církve jsou ty Jezinky. Ještěže jako ateista nemusím řešit otázku, která se zákonitě nabízí:"Může Slovo Boží zprostředkovávat instituce, jejíž představitelé nedodržují své vlastní slovo?" Jakou váhu má slovo biskupa?
A když jsme u těch Jezinek, církve nejsou jedinými Jezinkami v našich životech, ale našly zdatné žáky i mezi homosexuální komunitou (nikdy bych nevěřil, že tato komunita bude postupovat stejně jako katolická církev). Opět si stačí vzpomenout. Je to několik let dozadu, kdy byl projednáván zákon o registrovaném partnerství a představitelé homosexuálů se předháněli v ujišťování, že jim jde čistě o právní vztahy v rámci páru a v žádném případě nebudou usilovat o možnosti adopce těmito páry. Co je dnešním cílem této minority?....
A protože všechno souvisí se vším, pamatujme na Jezinky až nám ministr Bendl nebo některý z jeho následovníků bude vyprávět o tom, že transformace Budvaru na akciovou společnost v žádném případě neznamená přípravu jeho privatizace. Budou to jenom slova.
Na počátku bylo SLOVO, mám obavy, že na konci budou "jenom" slova a ten konec bude smutný.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!