Všechno musí jít!

Jak už jsem slibovala, dnes napíšu o něčem veselejším. Tedy vlastně o něčem méně vážném. O vlastnosti, která mi někdy leze na nervy, jindy se jí ale musím jen smát. A nejen já. Jak už mnoho z vás zcela jistě odhadlo z nadpisu tohoto článku, jde o tvrdohlavost…  

To jsem tak nedávno večer přijela z koupání v příjemně chladném Opatovickém písníku. Najednou jsem odněkud uslyšela podivné klepání. Brácha si toho divného zvuku všiml taky a povídá: „To zní jako když byly ještě ty starý počítače a my na nich furt hráli jen Vlak.“ Pro ty, kteří tuto hru neznají, jde o to, že jezdíte s  mašinkou a postupně sbíráte předměty, které se mění ve vagonky přidávající se za lokomotivu. Na první pohled triviální, ale někdy trvalo dost dlouho, než jsme přišli na ten správný způsob jak sebrat úplně všechny a zajet do brány (což znamenalo konec každé úrovně). Já na ono připomenutí staré dobré zábavy zareagovala podle očekávání. „Jo vlak. Pamatuješ jak se nám tam povedlo vždycky udělat všechny levely, jen jeden nám nešel? Ještě, že jsme měli heslo od toho dalšího…“ „Tak co takhle si ho zase stáhnout a zkusit, jestli nám to třeba nepůjde teď?“

Neměla jsem nic proti. Staré hry mají pořád své kouzlo. Ačkoliv se mi obvykle záchvaty nostalgie s úspěchem vyhýbají, tentokrát mě vzpomínání na „staré dobré časy“ neminulo. Dokonce jsem si vzpomněla na všechna řešení jednotlivých levelů skoro okamžitě. Bez problémů jsem se tedy dostala až do čtyřicáté osmé úrovně. Ano, té, kterou jsem nikdy předtím nezdolala…

„Ale tentokrát už to udělat prostě MUSÍME…“, prohlašovala jsem s dobrou náladou. Jenže už po několika prvních pokusech bylo jasné, že zvládnout onen zákeřný level opravdu nebude sranda. „Tak ale já už se na to... Poslední hra!“ Kolik takových bylo? To už radši nepočítám. Ono to přece nějak MUSÍ JÍT! Vždyť mi tam překáží jen jediný vagónek… Jede vláček kolejáček, kolik vozů asi má? Bohužel zase víc, než bych potřebovala.Budu tu tak dlouho, než to vymyslím!

Krucinál, taková přihlouplá stará hra je snad návykovější než nějaká se supernabitou grafikou… Nebo se za tím vším skrývá jen má příslovečná beraní paličatost? Myslím, že někteří (třeba můj přítel nebo některé z mých kamarádek), co už mají právě s touto mou vlastností zkušenost, by měli jasno.

A teď mě omluvte, jdu to znovu zkusit, Třeba přijdu na nějaké geniálně jednoduché řešení. Jen vás prosím, nezačněte si teď zpívat tu příšernou písničku Od Maxíků…