Vlak, který přiváží změnu

Ahoj. Tak se po dlouhé době plné učení a povinností zase vracím zpátky. Chvíli tu s vámi pobudu a napíšu pár článků, než se zase budu muset vrátit do Pardubic, mého milovaného San Piego city, a prožiju další ráno jako v mojí následující krátké povídce...

* * *

Pokolikáté už jedu vlakem do města, které se teď na pár let stalo místem mého studia? Radši ani nepočítám. Ještě bych znovu propadla lítosti jak rychle mi život protéká mezi prsty. Stejně jako ubíhá krajina, kterou skrz zamlžené okénko skoro nevidím. Monotónní zvuk připomínající rytmus mého srdce už neodmyslitelně dokresluje jeden z těch magických okamžiků, kterým ono zvláštní kouzlo přisuzuji právě pro jejich obyčejnost.  

Co mě asi čeká? Můžu jen vzdáleně tušit. Třeba jsou to mé poslední chvíle před popravou a svého cíle se po dnešku nadobro vzdám. Třeba si ke mně už za chvíli přisedne někdo, kdo můj život rozjasní. Kdo mi znovu připomene, proč stojí za to vychutnávat každý den naplno a dodá sílu jít dál. No přiznejme si, na můj vkus až trošku moc idealistická představa. Vrať se zpátky nohama na zem! Za chvilku se vrátíš zpátky do školy. Mezi ty, s kterými jsi na jedné lodi a kteří možná podobně přemýšlejí, když kráčí probouzejícím se městem.

Miluju červánky. Jako by někdo po obloze rozmazal slaďoučkou marmeládu. Nejkrásnější jsou, když se rozednívá. I dnes mě vítají do nového dne. San Piego, dobrý ráno. Nezáleží odkud jsi, ale kam směřuješ. Tohle město tě vždycky vezme pod křídla. Přivítá tě vůní ranní kávy. Nádraží tu mají hezké. Jenom jedna věc tě tu znepokojuje. A to jakési na první poslech neidentifikovatelné pípání...

Tak vylez z teplých peřin, už je půl šesté ráno. Podobnou cestu právě teď podnikneš znovu a nejen ve snu. Stejně tajemnou. Přesně podle hesla ve snáři. Jet vlakem znamená změnu. Změna je život. Život začíná venku. Právě ve chvíli, kdy za pár okamžiků vykročíš na zastávku...