Hru Jméno město mám ráda dodnes. Stejně jako muziku. Neuplyne snad ani den bez toho, abych si neposlechla minimálně jeden song a nebo si aspoň nepobrukovala ve sprše. Tahle moje vášeň se projevovala od peřinky, kdy jsem neusnula bez ukolébavky a později ujížděla na hitovkách od Dády. V těch dobách ale představovaly vrchol techniky walkmany nebo první CD přehrávače
Dnes se však nehodlám zabývat nostalgickým vzpomínáním. Spíš jen připomenu jeden z fenoménů té doby, a to nahrávání z CD nebo originál kazet na prázdné pásky. Jednoho dne dávno po konci éry hudebního média známého pod zkratkou MC jsme provedli generální úklid a milé kazety až na pár „srdcových“ výjimek vyházeli. V současné době už totiž při výše zmíněné hře můžeme u písmene Y do kolonky Věc hrdě psát Youtube.
Protože jsem tento překotný vývoj zažívala v průběhu dětství a dospívání, vnímám tuto proměnu hudebního světa tak nějak samozřejmě. Ostatně na možnost pustit si téměř kdykoliv kdekoliv cokoliv, přitom dokonce mnohdy jako videoklip nebylo těžké si zvyknout. Dokonce se jistě najdou i takoví, kteří ani nemůžou uvěřit, že před nějakými pěti lety nebyli online skoro nonstop, protože neměli třeba netbook nebo smartphone.
Co mě ale zarazilo byl nářek jistého frontmana (pro někoho v uvozovkách) populární české rockové skupiny pojmenované po kusu oděvu. Pepa Vojtek si totiž postěžoval, že Nero a jemu podobné programy mu poněkud krátí výdělek. Vlastně si podobně zaťukám na čelo při každém povzdechu. A to rozhodně ne z důvodu, že bych někdy dříve „pirátství“ podporovala.
Rozohňoval se snad někdo takovýmhle způsobem v devadesátých letech nad tím, že si lidé ve dvojčeti podobně kopírovali kazety? Myslím, že ne, protože by to stejně k ničemu nevedlo. Popudí někoho, že si šlo nahrát oblíbený film na videokazetu a nyní na DVD nebo flashku? Jistě ne, prostě jsem se na svůj oblíbený pořad nestihla podívat, tak si ho pustím později.
Za ne zcela přijatelné pokládám, když se dostanou na internet třeba nekvalitní nahrávky filmů, které se sotva dostaly do kin. I tohle u hudby de facto odpadá. Proto vnímám nářky nad vypalováním CD nejen jako těžce neaktuální, ale hlavně v nich vidím i kus pokrytectví. Nicméně mám teď trošku jiné starosti. Kiss nebo Doors? Pište do diskuse :-)
