Vánoce, Vánoce... přišly nějak brzo

No tě pic! Přesně tohle jsem si před pár dny pomyslela při cestě do školy. Krátce po poledni jsem vylezla z autobusu v příjemně podzimně naladěných Pardubicích. Měla jsem dost času, tak jsem se rozhodla trochu se projít. Jako vždy jsem nakukovala do výloh a přemýšlela jestli bych třeba po sto letech nezašla do divadla, když už mám ty nové společenské boty a nádherné fialové šaty. Z tohoto příjemného rozjímání mě nakonec vytrhl až pohled na... Vánoční hvězdy rozvěšené po celé cestě z Masarykáče na Náměstí republiky. Jak dlouho už tu asi jsou?

Že by už od toho příšerného svátku šklebících se dýní a lidí navlečených do všech možných i nemožných kostýmů? V hypermarketech mají tuto otázku vyřešenou. Hned jak se tyhle vydlabané oranžové obludy sundají, nahradí je místy až kýčovité blikající ozdoby a zanedlouho poté se začnou z reproduktorů ozývat koledy. Běžný nákup oběda sestávajícího se ze zeleninového salátu, housek a vody se pomalu změní v horor. Ještě že už dnes můžeme některé dárečky nakoupit přes internet...

Jediný háček spočívá v tom, že při tomto elektronickém nakupování občas musíte začít svou vánoční nakupovací mánii ještě dřív. Nebo snad chcete ještě den před velkou nadílkou řešit problém co dát pod stromeček těm, pro které nám objednaný dáreček dorazí až po Novém roce? Že ne? Tak už teď proklikávejte e-shopy a vybírejte. Já už bych jako správná hospodyňka měla začít přemýšlet o tom podle jakého receptu budu péct tolik oblíbené perníčky. Nevíte náhodou, kde seženu anýz a další potřebné koření? Počítám, že už zítra bude vyprodané. Ostatní ženské mě asi předběhly.

Ať chci nebo nechci, tomuhle předčasnému šílenství se prostě nevyhnu a budu ho nejspíš jen tiše trpět. Ne, nejsem zelený mužíček jménem Grinch, který tyhle svátky k smrti nenávidí, ale čeho je moc, toho je příliš. I sladkého cukroví, sváteční pohody a blikajících oken. To svoje nerozsvítím dřív než o první adventní neděli a dost možná počkám až po Mikuláši. Drtivou většinu dárků nakoupím za jediný den a zbytek už buď mám, nebo v klidu vyrobím (to se tak někdo má, když umí z korálků, několika stříbrných nýtků a zapínání zhotovit náušnice). To je totiž tak všechno, co můžu v rámci udržení psychického zdraví udělat.

Vlastně mě napadla ještě další věc. Jít do školy a zabarikádovat se v učebně ošetřovatelství, kde se budu pečlivě připravovat na test. Třeba si znovu vyzkouším hygienu kojence. Ahoj, Matýsku. Jak jsi krásné, neviňátko...   

Autor: Sandra Švorcová | neděle 22.11.2009 23:40 | karma článku: 7,67 | přečteno: 977x
  • Další články autora

Sandra Švorcová

Za blbost se platí

14.7.2013 v 15:48 | Karma: 11,03

Sandra Švorcová

Tak tady se to stalo...

15.4.2013 v 18:56 | Karma: 7,21

Sandra Švorcová

Neklepat? Leda na čelo...

6.4.2013 v 14:48 | Karma: 10,24

Sandra Švorcová

Apríl!

1.4.2013 v 20:58 | Karma: 6,32