Tak jsem se dnes dozvěděla „překvapivou“ novinu. Při státních maturitách nejlépe uspěli… Studenti jistého pražského gymnázia. Stejně tak se asi dalo očekávat, že střední odborné školy budou, některé výrazněji jiné méně, zaostávat.
Abych řekla pravdu, zprávy poslouchám jen jako kulisu při snídani když náhodou vstávám stejně jako zbytek rodiny a nijak zvlášť je nevnímám. Má to hned dva důvody. Za těch dvacet let co jsem na světě mě tak nějak přestalo vzrušovat kdo koho znásilnil, přepadl, zabil v zapadlé vísce na druhé straně republiky. Zadruhé, kdyby se mě náhodou něco potencionálně mohlo týkat, poslední dobou mě zvlášť na některých programech v televizi připadá silně manipulativní.
Ono vlastně stačí, když si rozkřiknu domovskou stránku, na které „najdu tam co hledám“. Jako první jsem si přečetla hned vytučněný nadpis oznamující název onoho „nejlepšího“ vzdělávacího ústavu. Ještě zajímavější, ba dokonce učebnicově odpovídající příklad mediální manipulace pak můžeme nalézt po otevření onoho zmíněného odkazu.
Na tabulce si lze všimnout alarmujícího rozdílu. Mezi PORG jakožto nejlepším gymnáziem a nejlepší SOŠ Walsdorfským lyceem činil téměř 60 bodů (konkrétní skóre zde uvedené bylo 238,36 pro PORG a 180,04 pro lyceum). Co to asi znamená? Potvrdila tahle „objektivní“ data mizernou úroveň středních odborných škol, zvlášť když „interní soutěž SOŠek“ vyhrálo lyceum což je v podstatě odborněji zaměřené gymnázium?
Já bych to tak černě neviděla. Zvlášť když díkybohu ani nevím, co vlastně má ono skóre představovat. Snad průměr z průměrného výsledku všech maturantů z češtiny cizího jazyka a bloku či co, ale počítám, že podobně, milí čtenáři, tápe i spousta z vás. Narážíme tedy na první zradu. K čemu vlastně tahle čísla jsou? Chraň Bůh, aby se podle nich chtěl některý mírně řečeno primitivní rodič rozhodovat kam svého potomka dá.
Dobře znám všeobecný i specializovanější styl vzdělávání. V případě gymnázií může „skóre“ zkreslit fakt, že si žáci ve druhém ročníku volí semináře. Když větší množství upřednostní třeba cvičení z angličtiny jako „nalejvárnu k matuře“ před deskriptivní geometrií, což je předmět, který spíše slouží jako příprava pro některé vysoké školy technického směru, což se ve většině případů stane, pravděpodobně se to na výsledcích projeví lepšími výsledky ve výše zmíněném cizím jazyce. Co se týká zdravotnické školy a jí podobných, tady je kladený logicky větší důraz například na ošetřovatelství a praxi, což vede k nutnosti ubrat jinde.
Možná mě někdo z vás nařkne, že celé situaci vůbec nerozumím. Uznávám. Celý tento článek jsem ale chtěla pojmout spíš jako upozornění na porovnávání neporovnatelného. Možná jsem i vztahovačná, když beru článek o výsledcích maturit i jako devalvaci odborných znalostí mých budoucích kolegyň, byť v článku o středních zdravotnických školách nebyla ani řeč (nebo možná právě proto, pro mé rodiče a jim podobné by takováto tabulka byla jistě potvrzením toho že, doslovně citováno, „Sestra umí akorát vytírat starým dědkům pozadí“). Zároveň jsem pak chtěla varovat před generalizací a podobně primitivním uvažováním, které může způsobit i špatnou volbu školy a tím někdy nepříznivě ovlivnit další kariéru. Každopádně doufám, že už ona čísla nebudou nikoho tolik děsit nebo naopak přivádět do namyšlenecké euforie.
PS: Můj kolega bloger Petr Hrudka úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na UHK (obor Jazyková a literární kultura). Tímto mu veřejně gratuluju :-) Jemu a všem ostatním budoucím vysokoškolákům nezbývá než popřát hodně štěstí a pevné nervy (vím o čem mluvím).
