Punk je jinde

Co se vám vybaví, když se řekne punker? Vsadím se, že vás jako první napadne svérázná vizáž. Třeba účes hrající všemi barvami nebo cvočky všude kam se podíváte. Na nohách glády. Máte mě rády? Možná, ale to neznamená, že máte tu čest s opravdovým vyznavačem punku.

„Tihle mladí  nadávají na všechno..." Že jste už od některého ze starších spoluobčanů slyšeli tuhle větu? Možná bude tou pověstnou známkou punku právě bezmyšlenkovitý protest. A ejhle, profil punkera se nám pomalu začíná rýsovat. Je to tupé hovado, které se ještě k tomu obléká jako trhan a poslouchá uši rvoucí muziku. Kouří, opíjí se, slovní spojení bezpečný sex mu nic neříká, protože v jeho slovníku slovo bezpečný jednoduše neexistuje. Proto hledám punk v jiných projevech než jedinci, jejichž popis této charakteristice odpovídá.

Co se týče vzhledu, pak by mě na první pohled na punkerku moc lidí netipovalo. Málokdo se kouká na boty a lebky jsou přece v módě. Když se zeptám starší paní s taškou na kolečkách, jestli chce pomoct, není šokovaná, že se chovám slušně. Opila jsem se naposledy po maturitě, cigarety bytostně nesnáším a sex na jednu noc, navíc bez kondomu, rozhodně není mnou vyhledávaná zábava. Že bych poslouchala jen „muziku - nemuziku" se taky říct nedá. Hudba je tu totiž od toho, aby korespondovala s mojí náladou. Jsem ta, která stejně jako moje oblíbená skupina říká: Punk je jinde!  

Tenhle styl totiž charakterizuje jediné slovo. Revolta. Jenže já odmítám protestovat proti všemu. Slyšíte to? Bystřejší už ve mně ten miniaturní kousíček punkerky poznali. Pokud s něčím nesouhlasím (a že takových věcí je), musím vždycky vědět proč. Být tvrdá jak na sebe tak na ostatní. Nenechat se ušlapávat, ale zároveň neušlapávat jiné. Když už se do někoho navézt, pak jedině když mám jistotu, že pravda stojí na mé straně. Vědět, že dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd. Ale hlavně, nezařadit se mezi poz(s)ery...

Ano, mezi ty co si myslí, že se stanou punkery jenom kvůli atributům. Punk, stejně jako spousta dalších stylů, není ani tak o oblékání. Kupodivu dokonce ani o muzice. Hlavní a nejdůležitější složku totiž tvoří názory. Právě ty z nás totiž nakonec dělají dobrého člověka a ukazují třeba východisko z ne uplně optimální situace. Já se neřežu žiletkou, nechovám se povrchně, já si vybrala cestu odmítání. Jestli jsem udělala dobře, nevím. Jedno si ale dovolím říct s naprostou jistotou. Nejsem tuctová a jsem na to hrdá.

Ze San Piego city zvláštní zpravodajka Sájuš.