Jestli bydlíte na Praze 5, jistě jste se před volbami setkali s těmito billboardy. Já o nich slyšela až v souvislosti s exkurzí, kterou jsme podnikli ve čtvrtek 21.1.2010. Ne náhodou jsme tehdy navštívili psychiatrickou léčebnu v Bohnicích.
Jak asi končí ti, proti kterým členové jisté politické strany tak urputně bojují? Spousta z nich právě tady. A to v lepším případě. V tom horším pak není těžké domyslet, co se s nimi děje. Není divu, že se například strachu z poházených injekčních stříkaček rozhodli politici zneužít k populistické kampani. Na něco ale přece jen zapomněli.
Možná by neškodila logické úvaha. Když se zavře K-centrum, zmizí i celý problém s uživateli drog? Jistě, že ne. Dokonce se i třeba už zmíněné stříkačky asi v parku budou objevovat dál. A co víc, těch „nebezpečných“ bude dokonce víc a riziko nákazy virovou hepatitidou typu C, virem HIV případně některou jinou chorobou tudíž vyšší. Někdo totiž jaksi pominul fakt, že si drogově závislí mohou v K centru vyměnit stříkačky, a co víc, některé z nich mohou zdejší pracovníci přesvědčit k léčbě.
Terciární prevence je taky prevence. Přesněji prevence zaměřená na minimalizaci následků dané nemoci. Teď ovšem nemyslím jen závislost na alkoholu a nebo drogách. Kdybych tento pojem metaforicky vztáhla na bezdomovectví, pak je i instituce typu Armáda spásy něčím co může zamezit nejhorším následkům života na ulici.
Když pak myslím na psychiatrickou léčebnu v Bohnicích, dovolím si potom poznamenat jeden poměrně důležitý detail. V naší společnosti jsou psychické poruchy stále stigmatizované. Právě toto může za spoustu zbytečných tragédií způsobených prostým strachem svěřit se.
Určitá skupina „obyčejných lidí“ má společnou jednu velmi negativní vlastnost, a to pokrytectví. Nebo pardon, ano, ale naše dokonalost spočívá v nedokonalostech. Ať si tedy hlásají co chtějí, ale pak ať se nediví až se třeba zrovna to jejich dítě potácí po ulici bez možnosti najít pomoc v některé z institucí, proti kterým brojili.
