Českou republiku mnozí označují jako Absurdistán. V našem státě máme skutečně spoustu specifik a zvláštností. Zaprvé, spousta lidí si přímo libuje v používání titulů. Zadruhé, málokdo si už uvědomuje, že je někdy užíváme nesprávně, lépe řečeno v případě, kterému je věnován tento článek, z ustálené zvyklosti.
Pokud jste pravidelnými čtenáři mého blogu nebo mě znáte osobně, pak není tajemstvím, že jsem střední školu skutečně neměla ráda. Příčiny bych tu teď nerada rozebírala, o nich snad příště. Po vzoru hlavního hrdiny knihy Kdo chytá v žitě jsem si při odchodu z této „prestižní“ školy ráda řekla: „Spěte sladce, vy imbecilové...“ Koho jsem takto v duchu oslovila? Prosím pěkně, PROFESORY. Lépe řečeno magistry, kteří svůj titul získali na pedagogické fakultě.
Jak už to tak bývá, po čtyřech letech trápení, maturitě za devět a úspěšně složených přijímacích zkouškách jsem nastoupila na univerzitu. Kdo tam měl titul profesor? Jen sám děkan. Ostatní vyučující mají až na výjimky tituly Mgr. (všem z oboru Ošetřovatelství) a skutečně je označujeme jako magistry, nebo jsou lékaři, přičemž i docenty můžeme bez problémů oslovit pane doktore.
Jak už jsem napsala v úvodu, středoškolské vyučující titulujeme jako profesory ze zvyku. Přesto se však ptám, proč si někteří z nich zrovna na tomto označení zakládají a když jim někdo řekne: „Pane učiteli...“, rozběsní se?
Vždyť učitelé na základních školách přece nejsou o nic méně než středoškolští pedagogové, často dokonce „pány profesory“ předčí. Proč se ještě stále takto nesmyslně vyžaduje zvyklost pocházející de facto z počátků univerzitního vzdělávání? Oslovit tak člověka, který pro mně představuje skutečně autoritu mi potíže nedělalo. U jiných jsem však měla pocit, jako by takovéto titulování znamenalo degradaci tohoto titulování.
Proto mi nezbývá než vzkázat všem pedagogům, kteří vyučují na středních školách a na svém oslovení bazírují: „Milí vyučující, to, jak vám studenti říkají nic nevypovídá o tom, jakou u nich máte autoritu. Vy, kteří už ve školství pracujete delší dobu, jste to již zřejmě poznali. Vy mladší brzy pochopíte, až uslyšíte, jak vás titulují mimo třídu, respektive budovu. Prestižní škola totiž neznamená, že ji studovali nebo studují prestižní lidé. Hrdě se hlásím, že k nim nepatřím.“
