Prosím, neukamenujte mě hned po přečtení další věty. Veřejně přiznávám, že čtu „ty stupidní magazíny pro ženy“. Nestydím se za to. Jen si sem tam ráda přečtu něco, nad čím nemusím příliš přemýšlet. Jedním z oblíbených témat článků jsou tu kromě módy samozřejmě i chlapi. Právě takto jsem se dozvěděla i o obavě, kterou někteří údajně mají mít. „Co když můj kolega (kamarád, konkurent...) bude mít na internetu lepší reputaci než já? Čím víc toho najdou při zadání svého jména do Googlu, případně vyskočí-li jejich stránka po zmáčknutí volby Zkusím štěstí, tím víc jim stoupne sebevědomí. Netuším, co je na tom pravdy, avšak sama si taky občas s Googlem trošku hraju.
Raději než své jméno, u kterého se zpravidla objeví pouze odkaz na můj blog však prověřím někoho z okolí. Už jsem tu psala o důkladném prolustrování lékařů. Poté, co jsem si přečetla zajímavý článek od svého bývalého spolužáka jsem se dala do hledání lidí, se kterých jsem přišla do kontaktu právě ve škole. Co jsem zjistila? Předem upozorňuji, nebylo to nic povzbudivého...
Ale pěkně popořádku. Stimulem pro tuto pátrací akci pro mě byl tento článek: http://babickazvolska.blog.idnes.cz/c/181572/Ukaz-ksicht-srabe.html Přezdívka druhého zmiňovaného diskutéra mi byla podezřele povědomá. Tím spíš, že člověk, kterého považuju za Olgoje Chorchoje, protože měl stejný nick na ICQ, dokázal psát na internet, byť bez Bondovského trojčíslí, podobné rozumy jako ty, které zmiňuje autorka článku. V neposlední řadě urazil na svém profilu mě a mého kamaráda.
Zřejmě si milý kolega, jehož jméno logicky neuvádím a neuvedla bych i kdyby moje podezření bylo stoprocentně potvrzené, myslel, že jeho profil nenajdu, když mě bude urážet jen ve svojí třídě na Spolužácích. Skoro by mu to vyšlo, kdybych nepotřebovala kontakt na jednoho ze svých spolužáků ze semináře, který studuje medicínu. V neposlední řadě jsem znala heslo právě díky hodinám, které jsem měla s některými žáky oné třídy společné. Stejně tak bych ho jistě nepoznala ani tady, ačkoliv svými výlevy naštěstí nezaplavoval diskuse pod mými články. Ovšem ani anonymita internetu není nekonečná.
Když jsem totiž na stránky jeho třídy zhruba po půl roce znovu, zjistila jsem, že si změnil jak nick na ICQ tak i profil. Poté, co jsem mu právě prostřednictvím onoho komunikačního kanálu s kytičkou napsala, že o jeho urážkách vím a četla jsem i další komentáře na internetu, zjistil, že opravdu nebyl neodhalitelný. Zřejmě mu poté došlo, že bych po něm mohla chtít to, čeho by nejspíš žádný anonymní „hrdina“ nebyl schopný. Říct mi do očí tak, jak mě na Spolužácích nazval.
Podotýkám, že nevím, jestli jsou oba Olgojové jedna a tatáž osoba. Proto prosím berte tento článek spíš jako hypotetickou úvahu na téma diskutéři a urážky na internetu. Jako model člověka, který tu zvrací pod články různých autorů svoje „jediné správné názory“. Jako varování, že vše co napíšete může být použito proti vám, protože jakékoliv vaše slovo vás může kdykoliv dohnat. Jedinou obranou proto je přemýšlet i předtím než ztratíte filtr mezi mozkem a prsty. Kdyby se totiž moje podezření potvrdilo, byl by Olgoj už druhý člověk, kterého jsem vystopovala, protože u jiného „hrdiny“ jsem už jeho totožnost skutečně odhalila. Ve „stupidních magazínech pro ženy“ je ale naštěstí spousta rad co udělat když vás naštve chlap...
