Bylo nebylo, za devatero kopečky a devatero potoky. Takhle
pěkně začíná dnešní pohádka. Celý ten příběh začal někdy v době, kdy jsem
ještě nepovažovala matematiku za nějakou nakažlivou nemoc, ale za
nejpříšernější předmět na světě. Tehdy mě při mé bujné fantazii probralo
z letargie maximálně když profesor napsal na tabuli „teorie prsti". Dnes
už sice stěží spočítám kolik je 1+1 (že by nějaký útulný byteček?), ale pomalu
mi dochází, že jsem se při oněch hodinách nutného zla přece jen něco naučila...
„A copak to znamená, když je funkce omezená? To prosím pěkně neznamená nic hanlivého, prostě má svoje maximum a minimum." Omezená? Hanlivého? Tak schválně. Vynadá vám člověk spíš do hovězího dobytka nebo do omezence? Sázím na první, (s)prostější variantu. A teď vás možná překvapím, když řeknu: „Ještě že tak..."
Musíš mít rozhled. Vědět od všeho něco. Jedině tak se ve společnosti neztratíš. Na tohle nelze říct nic jiného než pravda svatá. Jakožto budoucí diplomovaná všeobecná sestra skutečně musím obsáhnout spoustu okruhů znalostí a dovedností od technických počínaje přes praktické využití některých humanitních věd až po manuální zručnost. Přesto se ale (světe div se) najde někdo, kdo mi vyčítá omezenost. Jisté limity své osobnosti připouštím, avšak přesto (nebo snad právě proto?) mě toto třebaže nahlas nevyřčené hodnocení mojí osobnosti mrzí víc než nadávky na mou adresu. Proč?
Jak už asi mnohé z vás napadlo, ten někdo zřejmě ani netuší co tohle slovo vlastně znamená. Jen kvůli svému „všeobecnému" formálnímu vzdělání a ozdobě před svým jménem - titulu Ing. si myslí, že má patent na rozum. Ten někdo navíc téměř nepřišel do styku s lidmi a jeho jedinou vášní se stala administrativa vedená z tepla domova. Práce, na kterou stačí osoba se středoškolským vzděláním ekonomického směru. Co by tomu řekla teta Kateřina? Potrefená husa nejvíc kejhá.
Pamatujete na tu slavnou hlášku z Pupenda? „Každý někdy onanoval. A kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes." Tento památný výrok lze snadno parafrázovat. „Každý je omezenec. A kdo říká, že ne, ten je omezený nejvíc." Jak už se možná někteří z vás přesvědčili, právě tito „vševědi", kteří by se tomuto označení jen ironicky pousmáli, bývají nejnebezpečnější. Zejména pak ve chvíli, kdy nezbývá než přiznat, že něco nevím, případně že tento případ by byl jako celek nad moje síly a že by bylo lepší (pokud je to jen trochu možné) doporučit tomu kterému klientovi jiného odborníka. Tady nás totiž ona „neomezenost" může stát v nejhorším případě dokonce život...
PS: Věnováno Mgr. Petrovi Drahotskému, neomezeně omezenému muži, který se mě snažil seznámit s půvaby vysokoškolské, teda pardon, středoškolské matematiky. Pokud tenhle článek čtete, pak vězte, že můj nezájem o řeč čísel rozhodně neměl osobní podtext.
