Většina lidí už má vaječné aféry nejspíš plné zuby. A většina z nich nejspíš žije v Hradci Králové. Před dvěma týdny se muž, který je zobrazený na mém oblíbeném červeném tričku, dostavil taky do našeho města. O této skutečnosti jsem nevěděla do chvíle, než na mě zazvonila kamarádka, a přemluvila mě, abych s ní šla k nádraží, kde měl pan Paroubek svůj nepochybně velmi zajímavý projev přednést. Dojeli jsme tedy autobusem na místo a čekaly, co se bude dít. Proti všem očekáváním ale vůbec nic… Rozhodly jsme se proto odjet ke mě domů a radši oslavit mou maturitu. Jenže s tou oslavou jsem to speciálně já poněkud přehnala… Na tomto jednoduchém příběhu, který se mi stal, by nebylo nejspíše nic pozoruhodného, kdybych měla tolik typické opilecké „okýnko“. Jenže tato kocovina se projevila poněkud jinak…
Druhý den jsem se totiž vypravila na výstavu psů pořádanou cvičiteli z kynologického cvičiště, které jsem se svou fenkou Betty navštěvovala zhruba rok a půl. Sice jsem už byla střízlivá, ale únava se na mě projevovala především nepozorností, která se mi bohužel šeredně vymstila. U stánku s psími hračkami jsem chtěla Betynce udělat radost, a tak jsem jí koupila míček. Poté, co jsem zaplatila, dala jsem ho spolu s peněženkou do tašky. Tu jsem však bohužel výjimečně nechala otevřenou, čehož jsem brzy začala litovat. Zjistila jsem totiž, že mi moji peněženku, kde jsem měla občanku a další doklady, někdo ukradl. Ještě větší průšvih to znamenalo v momentě, kdy jsem zjistila, že mi před dvěma měsíci skončila platnost pasu. Dva dny nato jsem navíc měla jít na přijímačky na Fakultu zdravotnických studií v Pardubicích (o kterých ještě napíšu…). Musela jsem teda jít urychleně na policii tuto ztrátu oznámit…
Obvodní oddělení PČR se nachází asi deset minut chůze od našeho domu. Proto nebyl sebemenší problém dostat se tam. Jenže nevrlý policista mi oznámil, že prý tato krádež nespadá do jejich kompetence, protože se stala v jiné části města. Proto jsem musela zpátky domů vzít třicet korun na jízdné a jet tuto záležitost vyřešit na příslušný obvod. Tam jsem po chvíli uplatňování asertivity přemluvila pohledného, avšak ironického policistu, aby mi vydal potvrzení o ztrátě (to si pište, že se mu do toho moc nechtělo, protože v neděli se nechce pracovat asi nikomu). No sláva… Konečně jsem se po celé té anabázi dostala domů na oběd. Vysílená, ale šťastná, že se můj problém podařilo vyřešit. A jako bonus jsem dostala taky další cennou zkušenost.
Já totiž za nepřiměřenou konzumaci alkoholu nezaplatila tak vysokou cenu jako mnozí další. Kolik lidí si i přes drastickou kampaň stále dopřeje nějaký ten drink nebo pivko, poté si sednou za volant a havarují… Nebo třeba některé mé vrstevnice, které doplatí na sex bez ochrany a nejenže si třeba neužijí podle svých představ, ale ještě k tomu otěhotní. Ne děkuji, stačilo, že jsem přišla JEN o občanku a strach jsem měla pouze o to, jestli mě pustí vykonat zkoušku z biologie a z angličtiny. Přesto ale nesouhlasím se člověkem, kterým tento článek začal. Už to začíná být klišé, ale NEJSME fašistická lůza co umí jedině kouřit marihuanu a přenáší žloutenku. Ale dost, už se nebudu politicky rozvášňovat. Vážení čtenáři, opatrujte se a… A nashledanou u dalšího článku (tentokrát o přijímačkách.)
