Hubnu, hubneš, hubneme aneb. Jak jsem bez námahy o kilo lehčí

Nebojte, nechci nikoho nabádat k držení drastických diet. Mimochodem, já ani hubnout nechtěla, protože na pacientku doktorky Cajthamlové při svých 150 cm a 50 kg ještě nevypadám. Chci se s vámi pouze podělit o velice zajímavý postřeh. Popíšu vám totiž svoji současnou situaci, o které bych si ještě o svých narozeninách mohla nechat jen zdát. Já, milovnice kolových nápojů a ochucených minerálek…

Všechno to začalo celkem nevinně. Došly nám balené vody s příchutí pomeranče. Mě ani nikomu z rodiny se zrovna nechtělo navštívit obchod (a už vůbec ne tahat se s vodami v ruce, protože auto máme v servisu a na kole v dešti jezdím hodně nerada). Lenost budiž pochválena, a v tomto případě paradoxně za mé hubnutí. Doma totiž zůstalo dvanáct jemně perlivých neochucených vod. Tak uvidíme, jak dlouho vydržím nejít koupit něco lepšího…

1. den

Snídaně:

Dám si celozrnné lupínky s mlékem. Aspoň něco co zažene moji věčnou chuť na sladké. Do mléka jsem přitom nepřidala ani kakao. A že mám místo oblíbeného ledového čaje jen sklenici vody? No co se dá dělat. Přece nebudu žíznit. V klidu jsem šla k počítači a na to, že jsem dnes neničila svoje zdraví přeslazenou limonádou jsem ani nemyslela.

Oběd:

Těžko říct, jestli jsou těstoviny zapečené s tvarohem a sýrem zrovna dietní. Protože jsem si oběd osolila trochu víc, měla jsem žízeň, nezbylo mi než se pořádně napít. Čeho jiného než čisté vody, tentokrát pro změnu z kohoutku. Bohužel mě ani nenapadlo ochutit si ji citronem tak jak to občas dělám v období každoročních zimních respiračních infekcí. Ale co, mám na práci důležitější věci než přemýšlení o tom, jestli mi „kohoutí vývar“ chutná nebo ne…

Večeře:

K jídlu jsem si dala podle svých zvyklostí pečivo (přesněji krajíček chleba a půlku rohlíku, oboje namazané výbornou domácí broskvovou marmeládou.) A jestli čekáte, že jsem podlehla a šla koupit třeba džus, pak se pletete. Už se udělalo docela hezky, tak bych mohla. Jenže nejela jsem.Tak uvidíme kdo z koho, vy nezdravé limonádičky. Varuji vás, ona mi ta voda vlastně nepřijde tak špatná…

2. den

Snídaně:

Máma upekla bublaninu. Stala se ale docela zvláštní věc. Tahle výborná buchta, která mi jindy přijde sladká tak akorát, se mi najednou zdála přeslazená. „Mami, kolik jsi tam dala cukru?“ „Ještě o deset deka míň, než jsem měla…“ Že by se mi už po jednom dni začínala vracet chuť? Vypadá to tak. Že bych si dala se sladkým pitím pokoj? Hm, s výjimkou mimořádných akcí, ke kterým nějaká ta nezdravá chemie patří možná ano.

Tuto „dietu“ držím už čtyři dny. Moc úsilí mě vážně nestála a navíc jsem takto pomohla svému zdraví. Mimochodem, někde jsem četla, že právě pití ovlivňuje dietu dokonce víc než jídlo. Něco pravdy na tom určitě bude. Navíc, jak jsem se sama přesvědčila(a nejen v případě bublaniny), pokud přestanete pít v takové míře slazené nápoje, změní se vám také chutě.

Takže na zdraví! (tentokrát doopravdy…) No voda asi nebude to nejlepší čím připíjet. Co třeba červeným vínkem? (jedna až dvě dvojdecky denně prospívají kardiovaskulárnímu systému…)