Biologicko - psychologické zamyšleníčko nad učením tradicí

Etologie? Snad ekologie ne. Ale ano, nedošlo k překlepu a žádného článku vybízejícího k chránění přírody se protentokrát nedočkáte. Etologie. Pro ty, kteří nemáte biologii zrovna v lásce, tato věda se zabývá chováním živočichů. K mé spokojenosti (a spokojenosti mého bývalého spolužáka Honzy) jsme této problematice věnovali dvě velmi zajímavé hodiny. Upřímně řečeno dvě z mála zajímavých hodin co jsem na střední zažila. Ale proč vám to píšu. Velice mě zaujalo povídání o učení. Teď tím nemíním tu (povětšinou) nudnou činnost symbolizovanou sezením ve škole popřípadě doma nad knihami. Tady jde o učení v pravém slova smyslu, tedy celoživotním procesu poznávání světa.

Takové zajímavosti, jako že orlosupi shazují kosti z výšky na kámen aby je mohli poté sníst, pro teď pominu. Dokonce se nerozepíšu ani o notoricky známém učení podmiňováním (rodič batoleti ukáže obrázek psa a řekne: „To je pes. Pes. A dělá haf…“, a dítě si tento fakt později zapamatuje). Chci se tu totiž zmínit především o učení tradicí. Vězte, že právě tato forma je jedna z nejúčinnějších. Proč tomu tak je? Stačí se podívat kolem sebe…     

„Půjdeš do houslí (bude z tebe právník, musíš jít na tu nejprestižnější školu… dosaďte si podle svého) a nebudu se s tebou bavit!“ Že vám tato věta zní povědomě? Pokud k ní ještě rodič dodá: „Když to neuděláš, budeš nejhloupější člověk, nikdo tě nebude mít rád , ani my…“, uplatní na dítěti ukázkovou formu nátlaku. Prvotní následky lze shrnout asi takto: absolutní nechuť k dané činnosti, strach z nesplnění často přehnaných nároků a zhoršení rodinné atmosféry. Málokdo si však uvědomí další proces odehrávající se v mysli takového dítěte. To začne považovat nátlak za efektivní metodu. Pokud získá nad někým alespoň kousek moci (například se stane „šéfem“ školní party), může snadno začít uplatňovat tuto metodu také. Z takových se pak rekrutuje část pachatelů šikany. A když pak později mají sami děti, také na ně často podobně tlačí. Řeknou si: „Takovýto styl výchovy zabíral na mě, bude zabírat také na mé potomky.“ Jenže v tomto případě dochází k zaměňování přirozené úcty, která má být cílem výchovy, a strachu, čili uměle vybudované autority. To ale bývá těmto osobám jedno, protože se prostě dostavil kýžený výsledek (dítě poslechlo), což znamená úspěšnost tohoto jednání. Macciavellisticky řečeno: „Účel světí prostředky…“ Bohužel však žijeme v trochu jiné džungli než v té amazonské. Etologické principy pro nás platí, ale záleží jen na nás, jak je uplatníme.

Toto své zamyšlení zakončuji již tolikrát omletými veršíky: „Táta mě tlačí, máma mě nutí. Nesmím mít traktor, musím být doktor.“ A dodávám: K takovému doktorovi bych nešla ani na preventivní prohlídku, protože bych se bála, že kvůli principiální laxnosti pramenící z nenávisti k této profesi třeba přehlédne vážný zdravotní problém.     

PS: Vřelý dík panu profesoru Loukotovi. K jeho zralému věku patřily a patří také zralé názory, se kterými jsem se většinou ztotožnila. Také všechny, kteří mě neznají upozorňuji, že jsem nikdy nepatřila do kategorie šprtek (rozumějte že jsem si velice důkladně vybírala kdy budu dávat pozor a kdy ne).