Bello Topolánek

Většina z vás už nejspíš tuhle italskou písničku (nebo lépa řečeno parodii) slyšela. Jen pro úplnost, původní verze „bella topolona“ znamená „krásná myšičko…“ což dokresluje fotografie našeho bývalého premiéra, kterému italští hračičkové přidali v nějakém fotoeditoru myší ouška a nosík. Právě video na Youtube mě přimělo napsat na celou věc svůj názor…

Na tuto skutečnost jistě existuje plno rozporuplných názorů. Ten první zní: „Náš bývalý pan premiér má taky právo na soukromí, což by každý měl ctít…“ On je přece taky člověk se všemi potřebami a přáními. S ohleduplností bulvárních fotografů se ale nedá počítat, ba naopak už z povahy jejich práce. Čím skandálnější snímky, tím větší prodej tisku. A skoro nikdo si při jejich prohlížení nepoloží otázku: „Jak bych se asi cítil(a) já, kdybych byl(a) veřejně známá osoba a vyfotili by mě takhle někde na dovolené? Mirek Topolánek nebyl zdaleka jediný, kde se dostal do téhle situace. Zvědavost a touha po senzaci bude lidstvo provázet po zbytek věků a s nimi tu taky zůstane bulvár. Bulvár mnohdy porušující i tohle „bezvýznamné“ lidské právo. Kdo ho chce ctít, takové noviny si prostě nekoupí…

„Topolánek si za to může jedině sám. Veřejně známá osoba, tak se nemá takhle vystavovat na odiv…“ I na tomhle tvrzení je něco pravdy. Společenský význam daného člověka je v nepřímé úměrnosti s jeho soukromím. Z jeho funkce (čistě teoreticky) vyplývá, že právě on by si měl dávat pozor, aby přehnaně nepobuřoval podobnými výstupy. Jenže my už tu jeden jeho výstup měli. A zase souvisel s fotografy. On ale bránil soukromí svého syna, protože tohle právo máme všichni už od narození. Malý Nicolas přece nevěděl, že je jeho otec vrcholný politik…

Tady se oba tyto názory (i přesto, že jsou to v podstatě protimluvy) protínají a tvoří můj pohled na věc. Nárok na intimitu má mít každý. Čas od času se ale stane, že je někdo o kus soukromí nedobrovolně připraven. Tím teď nemyslím jen populární osoby, ale například také ženu, kterou její bývalý přítel (nebo jiný člověk, který by měl motiv) potají nafotí někde nahou, a pak ji pomocí takových fotografií vydírá. Ale kdyby se člověk neměl nikde ani na vteřinu objevit v „císařových nových šatech“, pak by se nesměl sprchovat, opalovat se na zahradě (třeba i obehnané živým plotem), ani provádět intimnosti s partnerem jinde než pod peřinou. Dnes již není tak složité nainstalovat kameru v podstatě kamkoliv… Nezbývá, než se s touto skutečností naučit žít. A pan Topolánek? Tahle „módní přehlídka v rouše Adamově“ mu neublíží. Koneckonců, každá reklama je reklama…

A co říct závěrem? Slovy mé oblíbené skupiny: „Pustíme si starý gramofon, proležíme v posteli celou neděli. Vinylový Bůh je šampión, venku ten náš svět sledují kamery. A hudba hraje dál…“