Zaujal mne příspěvek jedné komerční televize, odvysílaný v hlavních televizních zprávách. No tak, abych to uvedl na pravou míru. Nezaujal mne jejich příspěvek, jelikož, ostatně tak jako vždy, byl úplně o ničem, ale upoutal mě název té reportáže. Hyperaktivní krtek. Není to skvělé téma? Mě tedy hned nadchlo. Okamžitě jsem to viděl úplně živě.
krtekzdroj: iDnes
Hned jsem si představil krtka, který trpí hyperaktivitou. Celý neposedný. Dělá tisíc věcí najednou. Nedokáže se soustředit. Tady hrabe chodbičku, když si náhle uvědomí, co takhle se podívat ven, co se tam děje. Tak udělá změnu směru. Vyhrabe se ven, čímž způsobí hromádku, zvanou krtinec, vykoukne, rozhlédne se a tu si najednou uvědomí, že je vlastně slepý. No nic. Tak se rozhodne dodělat tu chodbičku. Zaleze zpět pod zem, ale ještě než se vrátí k rozdělané chodbičce, napadne si nejprve vyhloubit malou komůrku, kam by si ukládal zásoby na zimu. Začne. Jenže po chvíli ho napadne: „Jaké je vlastně počasí? Musím se podívat ven.“ Tak začne zase lézt na povrch. Tak vznikne další hromádka a z jejího vrcholu vykoukne hlavička s přivřenými očíčky. Teď ho jeho slepota netrápí. Svým růžovým čumáčkem nasaje čerstvý vzduch. To je příjemné. „Měl bych si udělat více komínů, abych měl čerstvý vzduch i v pelíšku. A zemi to také prospěje. Bude lépe provzdušněná.“ Opět zaleze, udělá pár záběrů svými lopatkovitými tlapkami a náhle… Další krtinec. Krtek je hned spokojenější. Znovu nasaje čerstvý vzduch a v duchu se pousměje štěstím: „jó, je to super. Ale ještě jsem se chtěl prohrabat na sousední zahradu. To je práce. No, jo. Tak hurá na to. Hrr do toho a půl je hotovo.“ Zaleze pod zem a začne hrabat novou chodbu.
Po nějaké době si znovu říká, co to vlastně ještě musí stihnout. „Do Prčic, vždyť já ještě nedodělal tu komůrku na zásoby. Ale bude ta zima? No proto jsem přeci lezl nahoru. Jenže venku bylo sice tak trochu chladněji, ale byla zima, nebo teprve bude? Tady pod zemí se to nepozná. Ale ten vzdoušek byl příjemný. To ono asi už bude brzy jaro, ne? Raději se ještě jednou přesvědčím.“
Další krtinec je na světě. Zahradník se drží za hlavu. Dupe po těch předchozích krtkových výtvorech, lopatou mlátí do dalších, když tu zahlédne, naše malé roztomilé a slepé zvířátko. Nedbá jeho postižení a místo, aby nevidomému pomohl, zaútočí. Zahradník je nezdvořák a nevychovanec. Úder lopaty rozdrtí poslední krtinec, když náš hlavní hrdina, jen tak, tak stačil schovat hlavu pod zem. Nechápe to. Co toho dvounohého tvora tak rozčililo. On tu dělá práci za něj. Maká od nevidim do nevidim. Jen občas si udělá pauzu, aby se vůbec nadechl čerstvého vzduchu. No nic. Už bude brzy v sousední zahradě a tam si odpočine. Možná na toho nezdvořáčka udělá za plotem dlouhý nos. Jo, co to vlastně ještě chtěl? Aha, podívat se jestli je zima. Znovu se dá do práce, aby se co nejdříve mohl znovu kouknout nad zem a přesvědčit se.
Večer ulehá do svého pelíšku notně unaven, ale s pocitem dobře odvedené práce. Zároveň však už mu hlavou letí myšlenky na to, co všechno musí stihnout zítra. Jeho těžká a namáhavá práce totiž nikdy nekončí. Bohužel ji ani nikdo pořádně neocení. Vždyť on kypří půdu, žere brouky a larvy, aby nemohli škodit lidem. A co z toho má. Jen nadávky a pohrdání. A ještě mu ničí jeho výtvory nesoucí jeho jméno – krtince. To je život. Nu co. Člověk, tedy pardon krtek, prostě musí jít dál a dělat dál svou práci. Vždyť je to jeho poslání na tomto světě. A on je na něj pyšný. Vždyť se tohle řemeslo dědí po generace. Musí vytrvat a dojde do cíle. On to dokáže, i když mu jiní hážou klacky pod nohy. Cílevědomost a snaha, to jsou jeho zbraně.
No je faktem, že občas nevydrží u jedné činnosti. Je totiž tak trochu hyperaktivní, ale on to dokáže. Dokáže! Celému světu ukáže, že on je ten krtek s velkým Ká. A i kdyby to svět neocenil, on má být na co hrdý.
Snažme se být jako on. Možná budeme šťastnější. Díky krtku.
