Rád jezdím autem. Vážně mě to baví. Tedy ne, jako profesionál. Sice jsem si to ve svém životě na čas také vyzkoušel, když jsem pracoval jako řidič z povolání, ale tam člověka to nadšení časem přejde a je to pak jenom práce, plná nervů napjatých k prasknutí, jelikož řidič profesionál musí myslet i za ty amatéry. Tedy měl by. Velké riziko. Každodenní ohrožení. Je to fakt dřina a nikomu to nezávidím. Sám jsem rád, že já se na rozdíl od těch šoférů z povolání, svým ježděním zase spíše bavím ale…
ilustrační foto - značka omezení rychlosti v Polsku. Proti 70km/h nic nemám.Vladimír Samiec ml.
Pokud jezdím, pak mám rád hlavně plynulou jízdu. Samozřejmě nesnáším různé zácpy, kolony, popojíždění. To nebaví asi nikoho. Také nesnáším řidiče, kteří zastavují, nebo zpomalují bez příčiny, nebo když vám někdo bez blinkru vjede do vašeho pruhu. To si pak s chutí zanadávám. Ale já si nadávám jen tak pro sebe. Co ale nesnáším ze všeho nejvíc, jsou nesmyslná omezení ze strany místní úpravy.
Nemám teď na mysli omezení rychlosti před školou, nebo v úseku s nepřehlednou zatáčkou, ale omezení rychlosti v Praze na magistrále, zdůvodněné snížením hluku, mi přijde nesmysl. Zejména pak, když v tomto místě je kolem silnice ochranný protihlukový val, jako např. na Spořilově, nebo je magistrála vedena mimoúrovňově, jako např. v oblasti Kačerova. Kromě toho, zřejmě v rámci ochrany zvukovodů místních obyvatel, jsou v těchto místech nainstalovány kamery, které bedlivě hlídají překročení této rychlosti, stanovené na 50km/h. Pravděpodobně je ochrana před hlukem nadřazena ochraně bezpečnosti, neboť na mnohem nebezpečnějších místech, kamery nemáme. A aby toho ještě nebylo málo, řidiči ze strachu, aby náhodou předepsanou rychlost neporušili a kamery je nevyfotily, jedou raději jen 40km/h, nebo i pomaleji. Ve třech pruzích se tak ploužíme zmíněným úsekem, abychom tam, kde měřený úsek končí, šlápli na plyn a to i ti, kteří by to jinak neudělali. Jak slastný pocit zase přidat na normální rychlost.
Dalším takovým „dobrým“ výmyslem poslední doby, je v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tvořivost radních některých městských částí. Před lety to začalo tím, že v pražských městských částech vytvořili nepřehlednou síť jednosměrek, které prý měli zajistit menší zatížení těchto čtvrtí, neboť ten kdo nepotřebuje dovnitř, projede hlavní ulicí. Vzniklo z toho bludiště, které méně znalého řidiče pohltí, v takové čtvrti pak stráví dvakrát tolik času, aby nakonec vyčerpaně, ale vítězoslavně dorazil tam, odkud přijel a příště si takový výlet opravdu rozmyslel. Nevím, jak kde, ale např. v Karlíně, kde jsem se narodil a často tam jezdím a tak to tam také trochu znám, ale třeba i na Vinohradech, na Letné i jinde, to žádné odlehčení pro místní obyvatele nepřineslo a navíc tam bloudí auta sem a tam.
Když se tedy podařilo z Prahy udělat pro řidiče bludiště, tak bylo nutné udělat další krok. Nebo také, hodit další klacek pod kola. Začali se vytvářet, v rámci větší bezpečnosti obyvatel, tzv. zóny s omezenou rychlostí. A tak např. v zmiňovaném Karlíně udělali zónu 30. Takže nejen bloudit jednosměrkami sem a tam, ale ještě hodně pomalu. A tak když jsem minule projížděl krokem, na dvojku, svým rodným Karlínem a pochvaloval si, jak na nás naši politici myslí, jak dbají o bezpečnost občanů, napadlo mne, že by neměli zůstávat na půl cesty. Vždyť se dá jít samozřejmě ještě dál. Proč 30km/h? Není to stále moc rychle? Crash testy přeci dokazují, že náraz ve 30 km/h, při nárazu do chodce dochází k větším škodám na zdraví, než při 15km/h. Mimochodem, tak bylo zdůvodněno snížení rychlosti v obci z 60 km/h na 50 km/h. Tak co třeba, jak je u nás zvykem, být papežštější nežli papež a dáme to na 10 km/h. Co bychom pro bezpečnost občanů neudělali. Co takhle se inspirovat historií. Oprášit staré předpisy a znovu zavést pravidlo, že když někdo vjede do obývané zóny, tedy města, městské části, tak před jeho vozem poběží běžec s červeným praporkem v ruce. Tím by se, myslím, velice zvýšila bezpečnost občanů našich měst, ale i řidičů. A to se vyplatí.
Proč se snažit zjednodušit a zlepšit pravidla tak, aby byla jasná a dodržovaná. Snažit se o to, aby se řidiči i chodci chovali více ohleduplně a tím i bezpečněji, když můžeme snížit rychlost, udělat více jednosměrek a vybrat více na pokutách. Ono totiž čím jsou pravidla, ale i zákony nesmysluplnější, tím méně se dodržují. Tím nenavádím k nedodržování nesmyslných nařízení, pouze konstatuji.
Nedávno jsem jel, nedaleko svého bydliště na Jižním městě, a tam je také maximální rychlost 30 km/h. Samozřejmě tam policie měřila rychlost. Slzy dojetí se mě v tu chvíli tlačili do očí, když jsem viděl tu starostlivost a bezpečnost mou i mých spoluobyvatel. Zrovna tam řešili jednoho zločince, co jel o pár kilometrů rychleji. O moc to být nemohlo, protože jsme jeli téměř v koloně, ale spravedlnost ho dostihla. No a pak jsem najížděl na dálnici, při čemž mě předjel netrpělivý řidič, už v nájezdovém pruhu, přes plnou čáru. Další mi po pár metrech přejel z pruhu do pruhu, bez blinkru, mimochodem oba měli telefon na uchu. No a asi po kilometru mě problikala nějaká audina, aby mě, po předjetí, zhruba dvoustovkou opět zmizela na obzoru. U jejího řidiče jsem si nevšiml, zda telefonoval, nebo ne. Za prvé jel tak rychle, že se to nedalo postřehnout, a navíc měl úplně černá skla. Hledal jsem policejní hlídku, aby nám tady pomáhala a chránila nás. Rozhodně jsem se cítil ohroženější, než uvnitř městské části v jednosměrkách, ale nebyli tu. To až když skončila platnost dálničních známek. To jo. Ten víkend jsem na pár kilometrech dálnice, mezi Prahou a Průhonicemi potkal hned tři. Mohli jste jet klidně dvoustovkou, ale nesměli jste najíždět, nebo sjíždět z dálnice, popř. na parkoviště u pumpy, bez dálniční známky. Tam bylo bezpečno.
Pak mě také vždy potěší policejní akce, nejlépe celorepublikové, které spočívají v tom, že zastaví spoustu řidičů, aby jim zkontrolovali lékárničku. To hlavně, když vstoupil v platnost zákon o nové náplni lékárniček, aby byl po nějaké době zase zrušen. Ale pokut se určitě rozdalo dost. Výrobci tehdy také neplakali. A jak jsme se tehdy mohli cítit bezpečni, když byli policisté všude a dohlíželi tak na bezpečnost silničního provozu. Myslím, že mnoho z nás tehdy ocenilo tuto starostlivost státu o bezpečnost svých občanů. Dovedete si představit, jak takový pirát silnic s prošlou lékárničkou ohrožuje chodce, nebo ostatní řidiče. A co třeba někdo, kdo nemá náhradní žárovky. Hajzl jeden. Toho by snad měli i zavřít. Taková neohleduplnost. To nevadí, že ten který je má, je často ani neumí vyměnit, ale mít je musí. Na toho si došlápneme.
Chtít po někom, aby při tvoření různých takových opatření, alespoň trochu přemýšlel, to bych asi chtěl moc, co? Tak nic. Ať se cítíme bezpečněji a šťastnou cestu.
