V pakárně - 25/03/10

Probuzení krátce po páté je brzy i na mě. Rozsvěcím lampičku nad postelí a jdu si číst. Po pár stránkách nekoncentrovaného čtení se odebírám do sprchy. Začíná mi druhý den na PCP.

Hned z kraje jsem vystaven nemilosrdné realitě ranních odběrů krve. Sám jsem si pro sebe doslova vyžadonil, aby se vycházelo, abyse vycházelo z odběru z prosince 2009, kdy jsem byl hospitalizován na trojce. Snad se nenajde nějaký šťoura, kterému se budou zdát čtvrt roku staré odběry moc staré.

Na rozcvičku je sice ještě brzy, ale jdu se protáhnout na žebřině, která je instalovaná na chodbě. Carpe diem. Před snídaní jsme pak všichni absolvovali rozcvičku na chodbě, přičemž předcvičující sice občas sklízel narážky odsuzující obtížnost cviků, ale z mého pohledu byla rozcvička úměrná mým pohybovým schopnostem.

Snidaně jsou v PLB poměrně jednotvárné. Střídá se rohlík, chléb, loupák a sladká bulka s máslem, sýrem, marmeládou, medem a jogurtem, jablkem či rajským. Stejně tak je to s ostatními pokrmy v průběhu dne. Kdo byl někdy v nemocnici, má v tom jasno. Kdo nebyl, představí si závodní jídelnu sníženou o jednu hvězdičku. Snad jen, že tady v Bohnicích je jídlo na nemocniční stravu poměrně dobré.

Po snídani následuje nezbytná komunita, kde se osazenstvo pavilonu seznamuje s denním programem, popřípadě příchozími a ochozími pacienty. Pro dnešek jsem zařazen do skupiny s relaxací a na ní navazující pohybové aktivity.

Po komunitě mi doktorka na vizitě sděluje, že na základě našeho pohovoru mi dovoluje společně vycházky po areálu léčebny.

Pravda..? Ať skvasí třeba ve víno

Pravda.. Nechť zastře jí roucho Evino

Pravda.. Ať nehádá se za pravdu

Pravda.. Jen té jednou věřit opravdu

K těmto pár veršíkům mě inspirovala příliš dlouhá relaxační terapie. Ke konci jsem se převaloval ze strany na stranu a přemýšlel o blbostech. Po konzultaci se sestrou odcházím spokojen. Není nic neobvyklého, že má člověk problém relaxovat, není nic proti ničemu terapii na krátko přerušit malou procházkou.

Následuje pohybová terapie vedená dvěma studentkami lékařské fakulty UK. Prakticky všechny cviky vychází z jogínských asán a pacient má možnost meditovat, aniž by si to vůbec plně uvědomoval. Když vezmu v potaz, že to děvčata musela odcvičit se dvěma skupinami hned po sobě, tzn. 2 x 45 min., musím obdivovat jejich fyzickou kondici i profesionalitu, jakou si už během svého studia vštěpují.

Odpoledne čekám na Báru. Čekám a jsem nervózní. Měla tu být ve tři, je půl pátý, a nikde nikdo. Nebere telefon. Nešel jsem kvůli ní ani ven, jen abych jí nepromeškal, začínám být opravdu nakrknutej. Nakonec doráží za pět pět. Jsem rád, že jí zase vidím. Opravdu jí to slušelo. Přinesla mi dárkovou tašťičku plnou dobrot. Jsem opravdu rád, že jsme to zase dali dohromady.