V pakárně 15/04/2010

Tak úžasně pestrý sny se mi nezdály už hodně dlouho. Ještě ráno mám pod vlivem snění výbornou náladu.

Eliška za mnou po snídani přišla, jestli nechci kakao. Bral jsem to jako nabídku usmíření, ale vnucovat se jí už nebudu. Má ty svoje rejpavý nálady, na který nemám vůbec náladu, takže jí od teďka budu jen z povzdálí sledovat.

Za nepřítomnou MUDr. Tišlerovou mě nafasovala MUDr. Hynková. Sympatická subtilní třicátnice příjemného tichého vystupování mě taktně upozornila, že je informovaná o mém včerejším excesu, takže pokud by se to mělo opakovat, bude zvažovat úpravu medikace na další dny. Také mi zdělila, že pokud by se u mě opakovaly mé asociální projevy, museli bychom přehodnotit mé plány na samostatnou propustku na víkend přes noc. Jsem ale velmi dobře naladěn, takže v tom neshledávám žádný velký problém.

Musel jsem si požádat o propustku. Dostal jsem dopis do vlastních rukou od OSSZ Kolín, tak si ho musím jet vyzvednou na poštu ve Strašnicích. Nenapsal jsem na žádanku číslo účtu, tak neví, kam mi mají poslat nemocenskou. Jako kdyby mi nemohli poslat složenku na adresu, kam posílali ten dopis, ale s úředním šimlem si nevyberete.

Když jsem se vrátil, měl jsem ještě pohovor se sestrou patronkou. Pořád do mě kérovala s doléčovacím programem, tak jsme se tam dohadovali. Máme s Lucií docela hezký vztah, takže jsem si mohl dovolit zvednout hlas a ona zase úsměv na tváři. Řekl jsem jí, že mě má ve špatný škatulce, s tím hulením už dávno nejsem v plný ráži. Než jsem šel do pakárny, tak jsem hulil maximálně jednou týdně.

Pavlovi jsem pustil Obsluhoval jsem anglického krále. Ještě to neviděl, tak seděl obličejem nalepeným na monitoru notebooku a bedlivě sledoval. Má korekci zraku, takže pohodlně z postele by toho, počítám, moc neviděl.

Tak tedy dál zas‘ jít s poloprázdnou kapsou

Obklopen světem a světa ryzí krásou

Tiše a možná tak trochu zádumčivě

objevit časoprostor jak v nekonečnu křivě

prostoupí paralely

vesmírné aquabely

vidět tančit na vodách nad oblohou

S bláznama jančit výš kam až jen ptáci mohou

V radosti svůj sen bdít,

když chce se žít..

Napsal jsem Lucii a mělo to docela úspěch. Zavolala do pěti minut zpátky. Má večerní volání zdarma, takže mi občas zavolá a pokecáme. Docela rád bych jí, kočku, zase viděl, ale má nějakýho týpka, takže se jí do toho moc nechce, a konec konců vlastně ani mně moc ne, když není volná. Byl jsem do ní kdysi tak trochu blázen a teď jsem zase tak trochu blázen v blázinci. Každopádně jsem rád, že spolu udržujeme přátelské vztahy.