V pakárně - 11/04/2010

Ta ženská se sprchovala dobrých pětadvacet minut, než mi došla trpělivost a zabouchal jsem na dveře sprchy, aby to trochu urychlila. Je to poprvé, kdy jsem tu musel čekat na sprchu. Doteď mi přišlo, že tu po ránu o sprchu není zrovna velký zájem. Slečna je tu nová, takže se uvidí v následujících dnech.

Do našeho kolektivu nám přibila nová slečna. Sebevědomí jí zrovna nechybí a ani chuť šťourat a rýpat do ostatních se u ní nenachází v množství menším než malém, takže jsem zvědav, jak to tady s ní přežiju bez konfliktu.

Čekání na vizitu mi připomíná základku. Taky pořád vykukuji na chodbu v očekávání doktora, jako když jsem vyčkával na vyučujícího. Některé věci se prostě zapomenout nedají. Ještě že tu nemáme tabuli a mokrou houbu, už by mi hrozila nejmíň ředitelská důtka.

Tak tohle byla propustka podle mých představ. Doma jsem si dal konvici jasmínového čaje a na cestu dva řízky. U Anny jsem pak dostal k večeři zapékané těstoviny a mátový čaj. Na cestu do léčebny mě vybavila starým mp3 přehrávačem a mobilem samsung. Stačí k němu sehnat nabíječku a budu mít zase plně funkční telefon. Halelujah!

V devět čekám netrpělivě, jen abych si mohl jít už lehnout. Za den toho mám naběháno, do postele padám jako podťatý.