V pakárně - 10/04/2010

Sobotní rána nejsou zlý. Žádný spěch, žádná rozcvička. Tlak mi sestra změřila ještě před snídaní, prostě idylka..

Vizita je dnes opravdu dřív než v minulých týdnech. Ten doktor vypadá jako Jim Morrison, ale vystupování má o poznání uhlazenější. Moc toho se mnou neprobíral, ovšem dotaz na hlasy si neodpustil. Vypadá to, že všichni psychiatři mají obsesi v hlasech svých pacientů. Měli by se s tím léčit, jsou s tím poněkud otravní.

Propustka proběhla podle plánu. Stavil jsem se doma pro heslo k modemu. To jsem ještě nevěděl, že si Michal zařídí svůj internet. Taky jsem se stavil v práci za Adrianou. Dohodli jsme se, že příští víkend u ní uvařím nějakou dobrotu.

Tak nám zabili Ferdinanda paní Milerová, napadá mě bezděčně, když slyším o leteckém neštěstí, při kterém zahynul polský prezident Lech Kaczinsky a s ním také velká část velení polské armády. Mimo jiné, letěli do Moskvy revidovat události v Katyňském lese a obsazení půlky Polska ruskou armádou. Jedna blbá nehoda, a už se nic kromě kondolencí neřeší. Vlastně ani nemůže, když zrovna není na polské straně s kým.

V devět jsem už utahaný jako kotě, takže si beru prášky a jdu na kutě. Pramálo mě zajímají Svěrákovo Vratné láhve. Jsem grogy a toužím po spánku.