V pakárně - 08/04/2010

I když jsem včera šel spát v osm, tak se mi dneska povedlo spát skoro do sedmi. Cítím, jak jsem odpočatej a čerstvém. Chtěl jsem dneska jít s Adrianou vyhlížet Baraka Obamu, ale nedostal jsem kvůli takový prkotině propustku. Naivně čekám, jestli Adri nebude chtít dorazit sem.

Pomalu začínám chápat, že PCP je vlastně čekací ústav a my nejsme pacienti ale čekatelé. Nejdřív se ráno čeká na rozcvičku, pak se čeká na snídani, potom na komunitu, na vizitu, na dopolední aktivity, pak na oběd, ještě se večer čeká na léky, aby se mohlo jí spát. Pokud Vás v životě nebaví stále na něco čekat, je lepší neléčit se v Psychiatrickém centru.

Sedím nosem přilepený na monitoru svýho notebooku. Barak Obama právě přistál na pražské Ruzyni. Na webu běží přímý přenos.

Krátce po jedný odpoledne přijela na návštěvu Ana s bruslema. Fakt dobře jsme si zabruslili. Jsem rád, že mě zrovna tohle stvoření bere za svého kámoše, je to super holka a ten její zas fakt super týpek.

Málem jsem zapomněl, čeká se taky na doktorku, když s Vámi chce mluvit. Čeká se tu prostě na všechno a na všechny, takřka z jakéhokoliv důvodu.

Zhruba za dva týdny by mě měli pustit domů. Pak bych ještě docházel na denní stacionář asi tři týdny. Mám také uvažovat o možnosti komunitního bydlení se zacílením na abstinenci od návykových látek. Nevím, jestli zrovna tohle řešení bude zapotřebí.

Ten večerní koncert nebyl vůbec zlej. The Ignu Underground hrajou level mezi The Plastic People of the Univers a Znouzectností. Všichni jsme se tam královsky pobavili. Pokud jde o mojí maličkost, došlo i na tancování, což je vzhledem k absenci alkoholu co říct.

Jdu si dát šálek čaje a pádím do hajan. Snad poprvé, co jsem na třiadvacítce půjdu dnes spát kolem desáté večer.