V pakárně - 05/04/2010

Je velikonoční pondělí, vstávám o půl sedmé. Halelujah, ta pozdější večerka opravdu zabrala, dneska to natáhnu do půl desáté.

Už to tak vypadá, že jsem zase nesplnil čísi očekávání. Proč se jen ženy domnívají, že se o ně budu rvát jako pes. Jako by člověk na světě neměl nárok na individualitu. Je to celý zapykaný v těch genderových rozdílech, už se nedivím, že je v EU tak potírají. Až se tu rozmůže genderová rovnost do důsledků, bude tu ráj na Zemi.

Dnešní propustka dopadla celkem dobře. Doma jsem po dobrém obědě popíjel jasmínový čaj se spolubydlící, a pak jsem se vydal navštívit známé. Dokonce jsem kromě velikonoční výslužky dostal i večeři. Musím říct, že Ana byla vždy dobrá hostitelka a že jsem se tam svýho času něco nachodil.

Ta holka tam stála a hned jak jsem vešel, představila se jako Iva, což bylo dost zvláštní, protože jsem sestře právě oznámil, že jdu za ní na návštěvu. Doopravdy jsem vlastně nešel za ní, ale za Janou, který jsem dlužil od čtvrtka peníze, tak jsem je chtěl vrátit, co nejdřív. Nicméně Ivu ještě rád potkám, a to kdykoliv.

Hned po příchodu na oddělení dostávám do ruky kelímek s víčkem na vzorek moči. Případný pozitivní výsledek by mě okamžitě vyřadil z léčebného programu. Přílišná důvěra v pacientův zdravý rozum tu zřejmě rozhodně není na místě.

V půl devátý toho po dnešku mám víc než dost, ale ještě se to pokusím natáhnout o hodinu, abych se zase nevzbudil v půl pátý. Do postele dneska půjdu s pocitem, že život převíjen za něco stojí.