V pakárně - 04/04/2010

Zase vstávám o půl pátý, ach jo.. Na vizitu se zase čeká, ach jo.. Je zajímavý, že když člověk někam pospíchá, vždycky se najde něco, co ho ještě trochu zdrží. Murphyho zákony jsou prostě exaktně neúprosné.

Zase jsem jednou prokázal svůj talent v kuchyni. Michal zbodl plnej talíř mých výborných špaget a la Albaracín, ani nemukl. Po jídle je zhodnotil jako skutečně delikátní. Přitom je to tak prostý. Cibule, paprika, žampiony v konzervě, masová konzerva, nakládaný rajčata, kuřecí bujón, pepř, červená paprika, caenský pepř a hlavně provensálský koření. A nemusí se ani solit, s nastrouhaným eidamem je to prostě báseň.

Po propustce jsem strašně unavenej, ach jo..

Vydržel jsem nejít spát až do devíti hodin. Doufám, že ráno nevstanu zase před pátou.