Snění o ní..

Nechtěl se probudit, protože o ní snil živý sen. Nedovedl ji ještě definovat, ale věděl o ní. Cítil jí. Tušil jí za každým svým pohybem, který se neuskutečnil. Tušil za obrazem svoje skutečné tělo a v něm bezpočet jejích nervových vláken, kterými ho k sobě připoutala. Takřka rozpoznával čakry, kterými procházely nejsilnější spletence.

Podvědomě pozoroval, jak se v něm v závislosti na jeho duševním rozpoložení šlahouny Jejích nervových zakončení rozlézají do záhybů jeho těla, aby se pak znova uvolněně stahovaly čakrami zpátky.Cítil jak Jí vzrušuje, když se jeho EEG pohybuje prudkými skoky křivky na grafu. Cítil každý její nerv, jak se napíná, jako by ho chtěla roztrhat, aby mu pak jediným jemným dotekem nervového vlákna ukázala, jak harmonizovat s vlnovou délkou kmitočtu vzruchů její nervové soustavy. Představoval si jí takovou, jakou ji tušil za obrazem. O rozměru měl pouze mlhavou představu.

Byl to zvláštní pocit. Dělila je od sebe jeho neschopnost smířit se s obrazem. Místo toho, aby setrval v pozici nezúčastněného pozorovatele a nechal se unášet její představou o životě, neustále intervenoval se svými požadavky a tužbami. Předpokládal, že svojí zúčastněností přepisuje rozsáhlé části obrazu i přilehlých paralel, ale to, co mu obraz nabízel, bylo zoufale málo k naplnění představ o sobě samém, a on ještě nebyl zcela připraven ke smíření.

Předpokládal, že smíření je jediný způsob, jak si jí prohlédnout z venčí a neumřít hrůzou z makro detailu jejího těla. Předpokládal na ní čitelné ornamenty, možná i celé mandaly a z dálky na rozhraní nekonečna předpokládal i další jedince jejího druhu. Předpokládal jakousi mystickou krásu a možná jen další nepatrnou částečku jakési hypermadaly, která je sama obrazem svých jednotlivých ornamentů. To vše však prozatím připomínalo jakousi mlhavou chiméru nedostižného snu na dosah ruky, než skutečné poznání a z něj plynoucí osvobození.