O antikampani, duhovém spektru politiky a barvoslepém voličovi

Vzpomínáte se ještě na Klausovu předvolební mobilizaci roku 1998? Jak rozporuplně přijala tento způsob kampaně veřejnost a jaké sáhodlouhé debaty se vedly o tom, zda byla tato kontroverzní forma politické agitace adekvátní?

Ačkoliv byla tato první předvolební antikampaň v historii české státnosti poměrně výstižná a napravo od středu stála ODS opravdu jako politický solitér, mnoho úspěchu ve volbách nepřinesla. Většinový volič se tou dobou již dávno probral z polistopadové euforie a tíživá odpovědnost, jakou kladli na jeho bedra občanské svobody, způsobila, že se jazýček na vahách české politické scény začal vychylovat zpátky doleva.

Přesto se způsob vedení předvolebních bojů od té doby pomaličku ale jistě přetransformoval z propagace vlastního volebního programu za účelem přitáhnutí pozornosti voličských skupin společných zájmů na pouhé strašení voliče a veřejné zostouzení svého politického protivníka.

Svého vrcholu, zdá se, dosáhlo aplikování strategie antikampaně v krajských volbách 2008. Z občas takřka identicky vypadajících billboardů té či oné strany na voliče útočila kontroverzní hesla ve stylu: "Okradu Vás víc než ti druzí," nebo "Se mnou Vás žádné jistoty nečekají."

Politologové nazývají současný stav české politiky ideovou vyprázdněností, v lepším případě bojem o hodnoty. Jedná se o situaci, kdy politik činí z nouze ctnost tím, že pouze upozorňuje na nedostatky svého protivníka, protože není schopen nabídnout přijatelnou cestu. Volič se pak prakticky nemá šanci rozhodnout jinak, než na základě svého odporu ke stranám nejvíce vzdáleným svému politickému cítění.

Ti méně politicky vyhranění se pak můžou rozhodnout podle svého barvocitu. Na malířově paletě je barev víc než dost, ale posuďte sami, copak se člověk s dobrým vkusem může obléct do dresu jedné z nich?

Modrá se nám pomalinku přeměnila na velice neurčitý odstín nápadně se přibližující fialové. Marně přemýšlím, odkud se vzalo rčení "hnus fialový" a co bych si k tomu vzal za boty.

Sytě oranžová? Možná tak v horkém letním dni někam k vodě, ale v tom případě pozor na úpal. Víte přeci, jaká je slunko sviňa, ne?

Rudá? Nedráždí pouze smysly krocana ale i většinu občanů mající smysl pro právo a spravedlnost. Lady in red je cílevědomá žena, která si chce uzurpovat všechny výhody jen a jen pro sebe.

Nic proti zelený, ale tenhle odstín..? V přírodě byste se v tom neschovali a v civilizované společnosti aby se v tom člověk cítil jako nahej v trní.

Černá se prý hodí ke všemu, ale chodit celý život oblečený jako farář, takhle konzervativní je už dneska málokdo.

A hnědá? Ta mi to připomíná, do čeho občas šlápnu na ulici, a pak to strašně smrdí.

Pokud je někdo barvoslepý, tak tuhle duhu táhnoucí se napříč českým politickým nebem nevnímá. Podle čeho se má takový člověk ale rozhodnout?

Barvoslepý volič by rád věděl, jakým způsobem a kdy bude provedena důchodová reforma. Zajímá se o konverzi na euro a její termín. Chce vědět, jak zamezit tomu, aby byly české dálnice při své pochybné kvalitě nejdražší široko daleko. Rád by omezil vysávání státního rozpočtu Českými drahami a celkově hledá odpovědi na spoustu dalších otázek ohledně efektivního fungování státu.

To by to ale musel konečně někdo začít psát na billboardy černé na bílém. Z pestrobarevných reklamních ploch se toho totiž mnoho vyčíst nedá.