Nigerijské dopisy ze Senegalu, aneb jak jsem objevil Ameriku

V době, kdy českými medii proběhla kauza nigerijských dopisů, jsem pobýval mimo republiku, takže jsem toto téma vůbec nezaznamenal. S pocitem objevu čehosi převratného jsem napsal tento text..

Úmrtní list Freda Camary

Ahoj,

jmenuji se Tobiana, jsem svobodná, věku dvaceti pěti let, překrásná a k pomilování, submisivní, loajální, poctivá, starostlivá, k pomilování, chápavá, věrná, poctivá. Líbí se mi  tvůj profil (Seznamka.cz) a rozhodla jsem se tě kontaktovat, abych s tebou navázala vážnou známost zakončenou manželstvím, když by to byla opravdová láska, nevadilo by mi to. Můžeš mě kontaktovat na mé e-mailové adrese [e-mail], můžu ti poslat svý fotky, abychom lépe poznali jeden druhého a nejenom  to, musím ti sdělit něco důležitého! S láskou Tobiana. 

Tento e-mail napsaný velmi dobrou angličtinou jsem našel ve schránce krátce poté, co jsem podal inzerát do Seznamky.cz. Po rozchodu dalšího z mých tradičně komplikovaných vztahů jsem se uchýlil touto formou nasměrovat své touhy kamkoliv jinam, jen abych nezůstával na mrtvém bodě v kruhu nic neřešících otázek Proč? Ten den jsem se ještě domníval, že se jedná pravděpodobně o jednu z nešťastných dušiček, volající odkudsi z rozvojové země o pomoc, doufající v obdržení zvacího dopisu, popř. ve svatbu kdesi v bohaté Evropě. Co důležitého mi ale může tahle nešťastnice povědět, to jsem opravdu netušil. Zvědavost mě nakonec přemohla a odpověděl jsem. 

E-mail s dopovědí jsem obdržel už za dva dny. Stálo v něm, že ona, slečna Tobiana Fred Camara, je jedinou dcerou bývalého náměstka ministra pro národní bezpečnost v Libérii Freda Camary, který pracoval pod vedením prezidenta Charlese Taylora, jenž nyní žije v exilu poté, co zavinil smrt mnoha nevinných lidí. Jejího otce nechal prezident Taylor zabít hned potom, když ho obvinil z korupčních úmyslů. Znovu se popsala jako ideální žena pro život. Sbírku svých ctností ještě obohatila o důvěryhodnost, lásku k Bohu a zpěvu gospelů, nenávisti k pýše, lhaní, pomlouvání, okrádání a šizení. Přidala několik svých oblíbených kratochvil a přistoupila k jádru věci. 

Rozhodla se mě kontaktovat, aby vyřešila svou bezvýchodnou situaci. Její nevlastní matka, která jí často týrala, se rozhodla zmocnit se bohatství jejího otce hned poté, co byl zabit. Schovala Tobianě cestovní pas, aby nemohla vycestovat do Evropy, ale naštěstí neobjevila složku s důležitými dokumenty Tobianina otce. Tobiana uprchla s dokumenty do utečeneckého tábora zaštítěného Spojenými národy kdesi v Senegalu. Teď mi nabízí dlouhodobou spolupráci. Měl bych jí asistovat při výběru investic v ČR. Její otec nashromáždil za dobu působení ve vysoké politice sedm a půl milionu USD a ustanovil jí svým jediným dědicem. Protože však není z pozice uprchlíka oprávněna se svými finančními prostředky manipulovat, potřebuje prostředníka, který to udělá za ní. Pokud na obchod přistoupím, nabízí mi 5% z výše zmíněné částky, tedy cca. 6.000.000 CZK. Očekává rychlou a vstřícnou odpověď a samozřejmě diskrétnost. Napadá mě, nakolik by mě tahle spolupráce měla přijít, na bezprostřední žádost o peníze si ale budu muset ještě pár dní počkat.  

Její další e-mail mi poněkud vyráží dech. Poslala mi nejen telefonní číslo na faru kostela v Senegalu, ale i kontakt na úředníka Triodos Bank Of Scotland pana Olivera Stockena s telefonními čísly a faxem s předvolbou do Velké Británie. Elektronický kontakt [e-mail] působí docela důvěryhodně.Triodos Bank Of Scotland sice opravdu existuje, čísla jsou ale s největší pravděpodobností jednoho z početných mobilních operátorů působících na trhu ve Spojeném království. Zkouším jedno z nich prozvonit. Linka je obsazená, ale alespoň vím, že funguje. Nemám tedy co dělat s naivní dívkou náhodně zkoušející štěstí u solventních Evropanů, ale s docela slušně organizovanou skupinou lidí působících na mezinárodní úrovni. Obracím se tedy na pana Stockena s naivním dotazem, jak mohu být slečně Tobianě nápomocen, a co vše k tomu budu potřebovat. Odpovídá mi obratem, dokonce ze dvou různých adres. Ta druhá, [e-mail], mi už tak důvěryhodná nepřijde. Dozvídám se, že budu potřebovat tři dokumenty. Kopii úmrtního listu pana Camary, kopii výpisu z jeho účtu a zplnomocnění k manipulaci s dotyčným účtem. S dvěma prvními by neměl být problém, zplnomocnění však musí být vystaveno právníkem se sídlem v Senegalu. Tady bude zřejmě zakopaný pes. Z hlavičky mailů je patrné, že kopie byla zaslána Tobianě. 

Další den se dozvídám o nutnosti kontaktovat jejího právníka v Senegalu pana Charlese Mawuri na e-mailové adrese [e-mail], popř. na telefonním čísle [phone]. Dá mi instrukce ohledně mých dalších kroků v jednání s bankou. Ochotně přistupuji na podmínky hry a za odměnu se mi téměř okamžitě dostává kopie úmrtního listu pana Camary a výpis z účtu v Triodos Bank. Úmrtní list je vystavený ve Všeobecné nemocnici v Monrovii v Libérii. Je napsaný v angličtině, jako příčina úmrtí se tu uvádí mnohonásobné zranění způsobené střelnou zbraní v povstalecké válce v listopadu 2004. Malinká nesrovnalost s Tobianiným příběhem by se dala vysvětlit zkorumpovaností liberijského státního zřízení, naivita ztvárnění úmrtního listu, na kterém nelze přehlédnou prvky wordovské typografie, ale přehlídnout nejde. Výpis z účtu z Triodos Bank pak působí už jen opravdu úsměvným dojmem. S powerpointem bych to v téhle podobě dal přece dohromady taky. Dále pokračuje s vysvětlením situace ohledně zplnomocnění. Správní poplatky, notářské ověření a samozřejmě skromná odměna pro něj za právnické služby, úhrnem € 1180,- . S žádostí o urychlené zaslání zmíněného obnosu přes Western Union přikládá i plnou adresu. Už jsem si říkal, že se nedočkám.. 

Den na to přichází prosba od Tobiany o rychlé zaslání zmíněného obnosu s příslibem rychléhovrácení i s úrokem. Odpovídám, že v současnosti moje finanční situace není opravdu růžová a že budu dělat všechno proto, abych jí ze současné situace pomohl. Zdokumentované e-maily zašlu interpolu, nic víc v téhle záležitosti opravdu nemohu. Ne snad, že bych předpokládal, že někdo pojede zatknout pana Mawuri kamsi do Senegalu, minimálně o ty žijící ve Velké Británii by se ale někdo zajímat mohl. Ty by totiž, narozdíl od svých kolegů v Senegalu, korupce ochránit neměla.