Co je v Praze zavrhováno, bylo v Mnichově aplaudováno

Prezident Václav Klaus převzal v 18. května v Mnichově z rukou prof. Waltera Becka, prezidenta Peutingerova Collegia, Zlatou medaili Konráda Peutingera. Ta mu byla udělena za jeho úsilí při prosazování principů tržního hospodářství a svobody.

U příležitosti jejího udělení přednesl Dr. Peter Gauweiler, člen německého spolkového sněmu a bývalý státní ministr, projev, ve kterém přirovnal Václava Klause k jinému českému velikánovi, mistru Janu Husovi.

Gauweiler ve svém proslovu odsoudil chování europoslanců na Pražském Hradě 5. prosince 2008 a vyzdvihnul Klausovu odvahu nemlčet a snahu ovlivnit mínění druhých ve chvílích, kdy by se mělo mluvit hodně nahlas.

Paradoxně právě za hlasité projevování svých názorů je Václav Klaus doma velmi ostře odsuzován poměrně velkou částí českých občanů napříč politickým vyznáním.

Osobně jsem dokonce při čekání na Obamův proslov na Hradčanském náměstí zažil pískot a jiné hlasité projevy nevole z davu, když se pan prezident ukázal na otevřeném prostranství. Netušil jsem, kde se taková nenávist v brala v lidech, kteří čekali v iracionální euforii na hlavu cizího státu, ale biblické rčení o tom, že nikdo není prorokem ve své vlasti, by pasovalo v tomto případě víc než výstižně.

Někdy mám pocit, že Klausova letora činí jeho odpůrce slepé a hluché logice jeho argumentů. Teprve budoucnost ukáže, kdo má dnes pravdu. Jestli rozvášněný dav, nebo člověk, který je ve svých názorech tak konzistentní a pevný, že jim obětuje i respekt svých spoluobčanů.

Pro dnešek je aspoň hezké vědět, že co je v Praze obvykle zavrhováno, bylo pro tentokrát v cizině aplaudováno.