Vypravěčka z Osvětimi

Zvrácená nacistická myšlenka, holocaust, miliony obětí, miliony zničených rodin a životů. O druhé světové válce a jejích zvěrstvech toho bylo natočeno i napsáno mnohé. A přeci to pokaždé spolehlivě děsí jako poprvé. Nikdy takových příběhů nebude dost. Na památku obětí, i kvůli světovému dění, které každý den ukazuje nepoučitelnost některých jedinců historií a dokonce i takové, kteří nelidské chování nacistů k židům popírají.

Jedním z románů o holocaustu z poslední doby je bestseller Vypravěčka od americké spisovatelky Jodi Picoultové.  Ten, kdo četl některou z předchozích knih autorky, určitě ví, že Picoultová si pro každý román vybírá téma ze zcela odlišného soudku. Předchozí román Vlk samotář vypráví nejen o dilematu dvou sourozenců, zda odpojit otce v kómatu od přístrojů či nikoli, ale také poodhaluje život vlků, pravidla smečky a jejich neobvyklý vztah k člověku.

Hodiny pečlivých příprav a sběru materiálu spolu s příjemným vypravěčským stylem pak dělají z románů Picoultové skutečné čtenářské zážitky.

Román Vypravěčka se odehrává v několika dějových i časových linkách. Tou ústřední je současnost, kdy se mladá pekařka Sage seznámí s více jak devadesátiletým Josefem Weberem, pravidelným zákazníkem pekařství, v němž pracuje.

Jednoho dne ji ale Josef žádá o nečekanou věc – o pomoc se sebevraždou. Sage nejprve kategoricky odmítá, ale když se jí starý muž přizná, že byl nacistou, ocitá se na rozcestí. Téma je to pro ni o to těžší, protože sama pochází z židovské rodiny a její babička zažila a přežila holocaust. Josefa už nevnímá jako přítele, ale jako vraha, kterého je třeba usvědčit. Spojí se proto s úřady a jedním lovcem nacistů…

Zdálo se, že Josef se stáhl do sebe a ztrácí se ve svých myšlenkách.,,Pan Sollemach z hitlerjugend nám říkával, že židé jsou jako plevel. Jeden vytrhnete a na jeho místě vyrostou další dva..."       ,,... ale myslíval jsem si," dodá Josef tiše, ,,že existuje plevel, který je stejně krásný jako květiny."

Linka současnosti je prokládána i přímou Josefovou zpovědí o vlastním životě, rozhodnutích i činech, jenž má na svědomí. Rozjitřenost čtenářových pocitů následně umocňuje vyprávění samotné Sageiny  babičky Minky, která na téměř 200 stranách přibližuje všechny nepředstavitelné hrůzy života v polském ghettu i koncentračním táboře Osvětim, a zároveň vypráví jeden příběh ze starého notýsku, díky němuž pravděpodobně přežila…

Uvažovala jsem, co se mnou bude. Velitel tábora možná rozhodne o mém trestu: bití, bičování, smrt. Ale možná se schutzhaftlagerführer nebude obtěžovat s dodržováním pravidel, postará se o to sám a prostě mě zastřelí. Může prohlásit, že mě přistihl na útěku. Byla by to jen další lež, které by se dalo jen těžko uvěřit, když jsem zavřená v téhle cele, ale přesto … Kdo by mu v tom mohl zabránit? Komu by záleželo na tom, jestli zabije dalšího žida?

Tato část příběhu by sama o sobě stačila na samostatnou knihu. Jodi Picoultová tu s velikou působivostí i přesvědčivostí ukazuje nelidské podmínky života v „továrně na smrt“ – nesnesitelný pach z dnem i nocí kouřících komínů, hlad v té nejkrajnější podobě, krutost zástupců moci…  „Život“ lidí, kteří přestali být považováni za lidi.

Většina knih se stejnou tématikou ukazuje často jediný úhel pohledu. Jodi Picoultová  nabízí těch úhlů několik, navíc je velmi zdařile spojuje a čtenáři tak předkládá mnohovrstevnatý hutný román s několika velmi složitými otázkami k zamyšlení. O vině, svědomí, odpuštění, víře, ale i cestě k nalezení sebe samého.

Vypravěčka nejenže výbornou formou připomíná historii, na níž se nesmí zapomenout, ale znovu také potvrzuje, že sama Picoultová je bravurní vypravěčkou. Doporučuji k přečtení!

Moje hodnocení: 100%

Autor: Jodi Picoultová

Název: Vypravěčka

Počet stran: 512

Nakladatelství: Ikar

Vydáno: 9/2014